Ozjorská vodní elektrárna

vodní dílo na řece Angrapa

Ozjorská vodní elektrárna (rusky Озёрская ГЭС) je vodní dílo na řece Angrapa ve městě Ozjorsk v Kaliningradské oblasti v Rusku. Vzhledem k zeměpisnému umístění sehrála významnou roli v historii vodní energetiky Německa, Polska a Ruska.

Ozjorská vodní elektrárna
Poloha
KontinentEvropa
StátRusko
KrajKaliningradská oblast
MěstoOzjorsk
Souřadnice
Hydrologické údaje
Povodí řekyAngrapa
Roční průtok14 m³/s
Vodní elektrárna
Výkon současný0,5 MW
Typ turbínyKaplan
Ostatní
Stavprůtoková
Začátek výstavby?
Dokončení1880
Kód památky3930482000

Popis díla editovat

Důvodem výstavby elektrárny byl pohon zařízení mlýna, který byl ve své době největším podnikem ve východopruském městě Darkehmen. Část energie byla použita i pro elektrické osvětlení města, čímž elektrárna i město získaly prvenství v Německu.

Průměrný průtok řeky Angrapa je kolem 14 m³/s a pro výkon v řádu stovek koňských sil bylo nutno vystavět dílo, vytvářející spád přes čtyři metry. Elektrárna byla vybavena dvěma přetlakovými  turbínami a dynama poskytovala výkon přes 200 kilowattů. I výkonem patřila ve své době mezi nejvýkonnější vodní elektrárny v Evropě.

V historii byl její provoz několikrát přerušen v důsledku bojových operací první i druhé světové války. Od roku 2000 pracují v elektrárně dvě Kaplanovy turbíny o celkovém výkonu 500 kW. Ročně v průměru poskytuje 1,7 milionu kWh, což je pouhých 0,05 procent spotřeby v Kaliningradské oblasti.

Historie provozu editovat

První stejnosměrný proud elektrárna dodala v roce 1880. Mezi 23. srpnem a 23. září bylo město obsazeno ruskou armádou a elektrárna se tak na měsíc stala nejstarší elektrárnou v Rusku. Po ústupu ruských vojsk došlo v roce 1915 k ruské ofenzivě, která se zastavila nedaleko města, které bylo z 90% zničeno. Vážně byla poškozena i elektrárna.

Mezi světovými válkami bylo město Darkehmen součástí Německé říše, od roku 1938 do roku 1946 neslo název Angerapp. 23. ledna 1945 bylo město dobyto Rudou armádou a od roku 1946 nese název Ozjorsk.

Od srpna do prosince 1945 bylo sídlo součástí Polska a elektrárna se tak stala nejstarší vodní elektrárnou v Polsku. Od roku 1946 do současnosti (2019) je součástí Ruska.

Vodní elektrárna byla postavena na německém území pomocí německé technologie a německého kapitálu. Jako k takové k ní přistupuje i ruská odborná veřejnost. Ve zmínkách o historii vodní energetiky v Rusku se sice o ní vyskytuje zmínka jako o nejstarší vodní elektrárně na současném ruském území, za nejstarší ruskou elektrárnu na území Ruska je však považována vodní elektrárna na řece Nygri ve Východní Sibiři.

Současnost editovat

Od rekonstrukce v roce 2000 elektrárna dodává energii do jednotného energetického systému. Od téhož roku jsou prostory mlýna využívány pobočkou české společnosti na výrobu zapalovacích svíček Brisk Tábor.

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • Гидроэлектростанции России.: Tiskem Institutu Гидропроект - Санкт-Петербург, 1998. — 467 stran
  • Дворецкая М.И., Жданова А.П., Лушников О.Г., Слива И.В. Возобновляемая энергия. Гидроэлектростанции России. — СПб.: Издательство Санкт-Петербургского политехнического университета Петра Великого, 2018. — 224 stran.
  • Горкин А.П. География России: энциклопедический словарь. М.: Большая Российская энциклопедия, 1998, 418 stran
  • Лаппо Г.М. Города России: энциклопедия. М.: Большая Российская энциклопедия, 1994. 325 stran

Související články editovat

Externí odkazy editovat