Wikipedie

Otto Klemperer

německý dirigent, hudební skladatel

Otto Klemperer (14. května 1885 Vratislav, Německé císařství – 6. července 1973 Curych, Švýcarsko) byl německý dirigent a hudební skladatel. Jeho strýc byl pražský rabín Wilhelm Klemperer.

Otto Klemperer
Narození14. května 1885
Vratislav
Úmrtí6. července 1973 (ve věku 88 let)
Curych
Místo pohřbeníIsraelite Cemetery Upper Frisian Mountain
Alma materUniverzita umění v Berlíně
Klindworth-Scharwenka Conservatory
Konzervatoř dr. Hocha
Stern Conservatory
Povolánídirigent a hudební skladatel
Manžel(ka)Johanna Geisler (1919–1956)
DětiWerner Klemperer
Lotte Klemperer
PříbuzníVictor Klemperer (bratranec)
Georg Klemperer (bratranec)
Felix Klemperer (bratranec)
OceněníGoethe Medal for Art and Science (1933 a 1932)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Pour le Mérite
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina editovat

Klempererův otec Nathan Klemperer se narodil v Praze a jeho dědeček Abraham Klemperer, učitel náboženství, je zde pochován. Matka pocházela ze starého židovského rodu Reéových. (Ze Španělska, odkud byli Židé na konci 15. století vyhnáni, přesídlil rod do Francie a po Bartolomějské noci odešel nejprve do Altony, náležící tehdy Dánsku, a poté do Německa.) Otto se narodil roku 1885 ve Vratislavi. Otec v tehdy německé Vratislavi působil jako obchodník, ovšem mnoho peněz nevydělal. Měl však nesporné umělecké nadání, vášnivě četl, recitoval Goetha a Schillera a velmi dobře zpíval Schubertovy či Schumannovy písňové cykly. Otto byl však povahou podobný spíše pražskému dědečkovi, muži přísnému a ortodoxnímu.

Studium a angažmá editovat

Studoval reálné gymnázium v Hamburku, v roce 1901 přešel na Hochovu konzervatoř ve Frankfurtu nad Mohanem, kde studoval klavírní hru u Jamese Kwasta a komponování u Ivana Knorra. Po roce studia odešel (1902) do Berlína. Na dirigentskou dráhu nepomýšlel. První vystoupení v roli dirigenta ve slavném činoherním divadle Maxe Reinharta považoval za pouhou epizodu, ale jeho profesionální dráhu ovlivnil Gustav Mahler, s nímž se třikrát setkal.[1]

První angažmá získal Otto Klemperer v pražském Novém německém divadle (1907), také díky Mahlerovu doporučení, ale pobyl tu (na místě sbormistra a později kapelníka) jen tři roky, přestože ohlasy byly příznivé. Následovala angažmá v Hamburku (1910–1913) a Brémách (1913–1914), významné místo druhého kapelníka opery ve Štrasburku (1914–1917) a angažmá v Kolíně nad Rýnem (1917–1924). Zde konvertoval ke katolicismu, ovlivněn mj. přítelem, křesťansky orientovaným myslitelem Maxem Schelerem. Roku 1919 se oženil s pěvkyní Johannou Gaislerovou. Na scénu zdejšího divadla uvedl kromě klasických děl také Janáčkovu Jenůfu, Káťu Kabanovou a další operní novinky tehdejší doby.[1]

Při následujícím angažmá ve Wiesbadenu (1924–1927) již o Klempererovi věděla celá hudební Evropa. Uskutečnil také první pohostinská vystoupení, kromě jiného v Moskvě a Leningradu.[1]

Roku 1927 dostal nabídku stát se šéfdirigentem a uměleckým ředitelem berlínské opery „Am Platz der Republik“, která do dějin vešla jako „Krollova opera“. (Význam této scény pro hudební divadlo bývá srovnáván s významem, který má pro architekturu 20. století Bauhaus.) Působili zde významní scénografové v čele s Ewaldem Dülbergem a hudebníci, kteří chtěli dělat kvalitní hudební divadlo nezatížené mašinérií běžného operního provozu. Během čtyř sezón uvedla Krollova opera 36 premiér včetně Stravinského Krále Oidipa, děl Paula Hindemitha, Ravela či Debussyho. V novém a svěžím nastudování se objevily i opery Mozartovy (v jedné z nich účinkovala též Jarmila Novotná). Velký ohlas měl Verdiho Falstaff a Wagnerův Bludný Holanďan. Ovšem politický tlak fašistické pravice a velká hospodářská krize přiměly vládu roku 1931 tuto ojedinělou scénu uzavřít. Krollova opera oficiálně patřila pod operu Unter den Linden, v níž měl Otto Klemperer následující krátké angažmá. Následovala ještě série koncertů po Evropě (Salcburk, Leningrad, Varšava aj.) a Klempererovo angažmá ukončil nástup Hitlera. Po předchozích událostech další politický tlak Klemperera příliš nepřekvapil.[1]

Životaběh Otto Klemperera od narození po rok 1933 je předmětem prvního svazku jeho biografie Otto Klemperer: his life and times: 1885–1933. Druhý svazek slavné biografie Otto Klemperer: his life and times: 1933–1973 sleduje dirigentovy osudy od doby, kdy byl emigrantem ve Spojených státech.

V roce 1933 odejel Otto Klemperer do USA. Stal se šéfdirigentem Los Angeles Philharmonic Orchestra. Pobyt ve Spojených státech ho také více přiblížil Arnoldu Schönbergovi. V Los Angeles působil do roku 1946, ale v roce 1939 vážně onemocněl a podstoupil operaci mozkového nádoru. Do konce války dirigoval již jen příležitostně.[1]

Po návratu do Evropy v roce 1946 dostal Otto Klemperer pozvání Aladára Totha (*1898, †1968), maďarského muzikologa, milovníka Mozartova díla a ředitele opery. V Budapešti mohl pracovat se třemi orchestry a měl k dispozici skvělé pěvce. Tato kapitola je reprezentativně zaznamenána na gramofonových deskách. V období vrcholného stalinismu došlo k výrazné eskalaci protižidovských projevů a konflikt s komunistickým režimem přiměl Klemperera v roce 1950 k odchodu.[1]

Poslední velký zlom nastal v roce 1951, kdy Klemperer podepsal smlouvu s Walterem Leggem a byl jmenován doživotním šéfdirigentem Philharmonia Orchestra v Londýně. (Pettitt uvádí, že doživotním šéfdirigentem byl O. Klemperer jmenován roku 1959: „V roce 1959 Legge opustil svou zásadu, že by orchestr neměl mít žádného stálého dirigenta, a jmenoval Klemperera »doživotním dirigentem«.“[2]) Nastalo dvacet let intenzivní koncertní i nahrávací činnosti. V roce 1964 se orchestr přejmenoval na New Philharmonia Orchestra a jeho šéfem a prezidentem se stal Otto Klemperer („old Klemp“, jak mu hráči vtipně přezdívali).[1]

 
Hrob v prosinci 2009.

Dlouho byl posledním žijícím příslušníkem „generace velkých dirigentů“. S publikem se rozloučil posledním koncertem 26. 9. 1971. V témže roce s ním Peter Heyworth, který je autorem důkladné dvousvazkové monografie, natočil rozsáhlý autobiografický rozhovor – portrét i bilanci zároveň.[1]

Otto Klemperer se nakonec usadil ve Švýcarsku. Zemřel ve věku 88 let v Curychu 6. července 1973 a je pohřben na hřbitově Oberer Freisenberg.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h BÁLEK, Jindřich. Umění má být světem bez kompromisů. Harmonie: klasická hudba, jazz a tanec [online]. 9. červenec 2002 [cit. 22. 1. 2022]. ISSN 1210-8081. Dostupné z: https://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/umeni-ma-byt-svetem-bez-kompromisu.html
  2. ↑ PETTITT, Stephen. Philharmonia Orchestra: a record of achievement 1945–1985, s. 96. London: Robert Hale, 1985. ISBN 978-0-7090-2371-5.

Literatura editovat

  • BAKALA, Břetislav. [Dopis Břetislava Bakaly Josefu Vincourkovi] [rukopis]. 6. 2. 1926. 1 pohlednice. {Přijel si poslechnout [Artura] Toscaniniho, [Sergeje Aleksandroviče] Kusevického, [Otto] Klemperera a [Wilhelma] Fürtwanglera. Je nadšený. Včera byl v Metropolitní opeře a navštívil i [Otakara] Bartíka. Doufá, že se s Vincourkem uvidí v Brně.}
  • HEYWORTH, Peter Lorriman, ed. Conversations with Klemperer. London: Victor Gollancz, 1973. 128 s. ISBN 0-575-01652-3.
  • HEYWORTH, Peter, ed. Gespräche mit Klemperer. Frankfurt a. M.: S. Fischer, 1974. 278 s. ISBN 3-10-033501-5.
  • HEYWORTH, Peter. Otto Klemperer, Dirigent der Republik, 1885–1933. [Aus dem Englischen von Monika Plessner.] Berlin: Siedler, 1988. 544 s. ISBN 3886801667, ISBN 9783886801664.
  • HEYWORTH, Peter. Otto Klemperer, his life and times. Cambridge: Cambridge University Press, 1984– [Originally published 1983.]
  • HEYWORTH, Peter. Otto Klemperer: his life and times. 1st publ. Cambridge: Cambridge University Press, 1985–1996. 2 sv. ISBN 0-521-24488-9: Vol. 1: 1885–1933. 1985. 492 s., fot. ISBN 0-521-49509-1 (Vol. 1). Vol. 2: 1933–1973. 1996. 486 s., fot. ISBN 0-521-24488-9 (Vol. 2).
  • HEYWORTH, Peter. Otto Klemperer: his life and times. Vol. 1, 1885–1933. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. 475 s. ISBN 0521495091, ISBN 978-0521495097.
  • HEYWORTH, Peter. Otto Klemperer: his life and times. Vol. 2, 1933–1973. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. 486 s. ISBN 0521244889, ISBN 9780521244886.
  • KLEMPERER, Otto. Über Musik und Theater: Erinnerungen, Gespräche, Skizzen. 1. Aufl. Berlin: Henschelverl., 1982. 153 s.
  • KLEMPERER, Otto. „Verzeiht, ich kann nicht hohe Worte machen“: Briefe von Otto Klemperer, 1906–1973. Mit einem Vorwort von Nuria Schoenberg-Nono, ausgewählt von Lotte Klemperer, herausgegeben von Antony Beaumont. München: Edition Text + Kritik, ©2012. 638 s.
  • KLEMPERER, Otto; OSBORNE, Charles, ed. and THOMSON, Kenneth, ed. Klemperer stories: anecdotes, sayings, and impressions of Otto Klemperer. With a foreword by Nicolai Gedda and introduction by Charles Osborne. London: Robson Books, ©1980. 96 s.
  • PETTITT, Stephen. Philharmonia Orchestra: a record of achievement 1945–1985. 285 s. London: Robert Hale, 1985. ISBN 978-0-7090-2371-5.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otto_Klemperer&oldid=23777677“