Otolity

Otolity (z řeckého oto – ucho a lithos – kámen) jsou tělíska tvořená uhličitanem vápenatým, která se nacházejí ve vnitřním uchu ve váčcích blanitého hlemýždě.

Funkce editovat

Otolity fungují tak, že se při pohybu organismu přesýpají a rozhýbají tak endolymfu – tekutinu, která vyplňuje prostor blanitého hlemýždě. Endolymfa následně tlačí na vláskové buňky, které rozhýbají perilymfu – hranici mezi hlemýžděm blanitým a kostěným. Vzniká vzruch, který je vedený po sluchově rovnovážném nervu do sluchového ústředí. Organismům takto slouží především ke zjišťování polohy těla a jeho pohybu.

U ryb je možné pomocí výbrusů otolitů zjišťovat jejich stáří.^[1]

Tyto anatomické struktury (nazývané nepřesně jako „ušní kameny“) jsou známé například také u krokodýlů.^[2]

Odkazy editovat

Reference editovat

↑ „Mluvící“ ryby z Perského zálivu^{[nedostupný zdroj]}
↑ Schwab, J. A.; et al. (2022). 'Ear stones' in crocodylians: a cross-species comparative and ontogenetic survey of otolith structures. Royal Society Open Science. 9 (3): 211633. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.211633

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu otolit na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] „Mluvící“ ryby z Perského zálivu^{[nedostupný zdroj]}

[2] Schwab, J. A.; et al. (2022). 'Ear stones' in crocodylians: a cross-species comparative and ontogenetic survey of otolith structures. Royal Society Open Science. 9 (3): 211633. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.211633

[1]

[2]