Ostalgie je původně německý termín, který označuje stesk východních Němců po některých aspektech života v bývalé NDR. Výraz vznikl jako složenina německých slov Osten (východ) a Nostalgie (nostalgie) a jeho vůbec první použití je připisováno drážďanskému kabaretnímu herci Uwe Steimlemu. Postupně se jeho použití rozšířilo i na další země bývalého východního bloku, zejména Polsko, země bývalého Sovětského svazu, okrajově též Československo.

Vznik a význam editovat

Fenomén ostalgie vznikl jako reakce na překotnou westernizaci spolkových zemí bývalé NDR, která následovala ihned po pádu Berlínské zdi v roce 1989 a svého vrcholu dosáhla o rok později během německého znovusjednocení. Prakticky ze dne na den zmizely z obchodů východoněmecké výrobky, z televizních obrazovek východoněmecké kulturní ikony, nemluvě o změnách ekonomických a politických. Reakcí na tyto změny a deziluzi, která po několika měsících vystřídala euforii z pádu komunistického režimu a opětovného sjednocení do té doby rozděleného Německa, byla touha velké části východoněmecké společnosti po návratu některých aspektů života před pádem zdi.

Projevy editovat

 
Východoněmecký semaforový panáček Ampelmännchen

Za nejvýznamnější projevy ostalgie v německém kontextu lze považovat zejména celonárodní manifestace za zachování tradičního panáčka z východoněmeckých semaforů, tzv. Ampelmännchena, specializované obchody prodávající tradiční východoněmecké zboží (např. Club-Colu či Spreewaldské okurky), ale i nově otevřený Ostel, tedy hotel, zařízený kompletně ve stylu východoněmeckého nábytkového designu. Na poli kultury reprezentuje ostalgii především filmová tvorba, například i v Česku úspěšný snímek Good Bye, Lenin! režiséra Wolfganga Beckera.

V českém prostředí jsou projevy ostalgie o poznání slabší. Můžeme za ně považovat například oblíbené reprízování normalizačních seriálů (Třicet případů majora Zemana, Žena za pultem) či oblibu některých produktů, příznačných pro 70. a 80. léta (Kofola[zdroj⁠?], céčka). Mezi produkty ostalgie lze podobně jako v Německu zařadit i filmy či seriály. Nejznámějšími příklady jsou snímky Jana Hřebejka Pupendo a Pelíšky, ze seriálů pak Vyprávěj České televize.

Literatura editovat

  • FRANC Martin. Ostalgie v Čechách. In: GJURIČOVÁ Adéla – KOPEČEK Michal (eds.): Kapitoly z dějin české demokracie po roce 1989. Praha : Paseka, 2008, s. 193–216
  • PETROV, Michal. Retro ČS. Co bylo (a nebylo) za reálného socialismu. Brno : Jota, 2013. ISBN 978-80-7565-231-7.
  • PETROV, Michal. Retro ČS. 2, Jak jsme si to (u)žili za reálného socialismu. Brno : Jota, 2015. ISBN 978-80-7565-231-7.
  • PETROV, Michal. Retro ČS. 3, (Povolená) dovolená. Brno : Jota, 2017. ISBN 978-80-7565-231-7.

Související články editovat

Externí odkazy editovat