Originální videojournal

samizdatové videoperiodikum

Originální videojournal bylo nezávislé samizdatové videoperiodikum dokumentující v letech 1987–1989 audiovizuální formou události v Československu. Inspiračním zdrojem pro vznik OVJ byl Videomagazín Karla Kyncla, vydávaný v Londýně od roku 1985, a Videomagazín Vokna, jehož první číslo vyšlo na jaře v roce 1987.[1] Za zmínku stojí i fakt, že v roce 1987 začala vycházet nultá čísla Lidových novin, která pravdivě informovala o událostech probíhajících v komunistickému režimu Československa.

Zakládající členové a spolupracovníci OVJ editovat

Přehled vysílaných OVJ editovat

Přehled vydání před 17. listopadem 1989
číslo zveřejněno v době stopáž

(minuty)

číslo zveřejněno v době stopáž

(minuty)

0 podzim 1987 120 4 jaro 1989 118
1 jaro 1988 116 5 léto 1989 119
2 podzim 1988 176 6 podzim 1989 83
3 zima 1988 179 1–9 revoluční zpravodajství viz níže
Revoluční zpravodajství od 17. listopadu 1989
číslo rok 1989 stopáž (minuty) číslo rok 1989 stopáž (minuty)
1, 2 od 17. 11. 101 7 od 5. 12. 27
3, 4 od 24. 11. 83 8 14
5 od 26. 11. 67 9 od 26. 12. 37
6 od 2. 12. 59 X 27. 12 generální stávka

Ukončení činnosti editovat

V revolučním zpravodajství po listopadu 1989 byl počet spolupracovníků mnohem vyšší. Krizový kameramanský štáb operoval 24 hodin denně v bytě Michala Hýbka V jirchářích č. 5. Do tohoto centra přicházely informace a odtud vyrážely štáby filmařů do míst, kde jich bylo zapotřebí. Hotový materiál stříhali Pavel Kačírek, Andrej Krob a Jan Kašpar v bytě Jana Kašpara v Čajkovského ulici na Žižkově. V pondělí dne 27. listopadu 1989 proběhla v Československu generální stávka, poté Československá televize začala vysílat přenosy z demonstrací a zveřejňovala nezkreslené informace o probíhajících událostech. Tím skončilo poslání samizdatového videoperiodika OVJ, a proto byla jeho činnost ukončena.[1]

Konzerva dějin českého dokumentu editovat

OVJ výrazně konkuroval oficiálními televiznímu zpravodajství, burcoval široké spektrum lidí a stal se „živou konzervou v dějinách českého dokumentu“.[3] Jeho tvůrci, ačkoli se zprvu jednalo o „neumětely“ dávali do práce svoje nápady, čas, peníze a měli ideály, pro které riskovali nejen ztrátu svobody. Za zmínku stojí i fakt, že natočené dokumenty byly úzkou redakční radou kráceny (případné sváry úspěšně řešila Olga Havlová), jiné příspěvky pak nebyly do OVJ zařazeny vůbec. Příklady: V nultém čísle OVJ z podzimu 1987 je tříminutová reportáž o oslavě 70. narozenin Zdeňka Urbánka, ale původní film Michala Hýbka má délku 45 minut.[4][5] Do OVJ nebyl zařazen portrét Jaroslava Kořána, tento dokument je uložen v knihovně Václava Havla.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b RŮŽIČKOVÁ, Alice. Český dokumentární film v 80. letech "Originální videojournal" [online]. Praha: KDT/FAMU, 2000–2001 [cit. 2023-03-24]. Dostupné online. 
  2. Karel Freund (1949). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2023-03-24]. Dostupné online. 
  3. a b Alternativní kultura: Příběh české společností 1945–1989. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 610 s. ISBN 80-7106-449-1. S. 475–491. 
  4. Archiv Blanky Hýbkové
  5. BERNARD, Jan. Filmaři disentu : Michal Hýbek v paměti archivů a přátel. 1. vyd. V Praze: [s.n.], 2020. 295 pages s. ISBN 978-80-7331-548-1, ISBN 80-7331-548-3. OCLC 1252919703 S. 100. 

Literatura editovat

  • BERNARD, Jan. Filmaři disentu: Michal Hýbek v paměti archivů a přátel. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2020. 295 s. ISBN 978-80-7331-548-1. 

Externí odkazy editovat