Wikipedie

Operace Dynamo

hromadná evakuace spojeneckých vojáků z Dunkerque v roce 1940
Tento článek je o evakuaci Dunkerque během druhé světové války. O bitvě u Dunkerque pojednává článek Bitva u Dunkerque.

Operace Dynamo byla hromadná evakuace spojeneckých vojáků z pláží a přístavu v Dunkerque ve Francii, která proběhla mezi 27. květnem a 4. červnem roku 1940. Poté, co v bitvě u Dunkerque byly britské, francouzské a belgické jednotky obklíčeny německou armádou, byla 26. května nařízena evakuace. Winston Churchill charakterizoval události ve Francii ve svém projevu k poslanecké sněmovně jako „kolosální vojenskou katastrofu“, kdy „jádro a mozek britského expedičního sboru uvízl v Dunkerque“. Záchranu mnoha tisíců vojáků označil za „zázrak vysvobození“.

Operace Dynamo
konflikt: součást bitvy o Francii za druhé světové války
Evakuace vojsk z pláží
Evakuace vojsk z pláží
Trvání26. května – 4. června 1940
MístoDunkerque a Lamanšský průliv
Souřadnice51°2′ s. š., 2°22′ v. d.
Výsledekúspěšná evakuace 85% obklíčených spojeneckých jednotek[p 1] za cenu ztrát většiny těžké výzbroje a mnoha plavidel
Strany
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
FrancieFrancie Francie
BelgieBelgie Belgie
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko 		Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Velitelé
Spojené království Bertram Ramsay
Spojené království Lord Gort
Spojené království Harold Alexander
Spojené království Keith Park
Francie J. M. Abrial 		Německá říše Gerd von Rundstedt
Německá říše Albert Kesselring
Německá říše Alfred Saalwächter
Síla
1 protiletadlový křižník, 56 torpédoborců,[p 2] 38 minolovek, 11 korvet, 5 válečných šalup, ~230 trawlerů, 8 nemocničních lodí, 45 trajektů, 6 transportních lodí, množství menších plavidel,[1] cca 16 perutí stíhacích letounů s asi 200 stroji,[3] 6 bombardovacích perutí s cca 60 stroji Bristol Blenheim[4]
Ztráty
6 britských[5] a 3 francouzské torpédoborce,
1 válečná šalupa,
1 nemocniční loď,
5 minolovek,
8 transportních lodí,
17 trawlerů a 188 dalších plavidel,[5] 84 stíhaček RAF[6] 		36 stíhaček, 48 bombardérů[6]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Situace před evakuací editovat

Dne 10. května 1940 zahájili Němci překvapivou ofenzivu na západní frontě, Fall Gelb. Cílem tohoto útoku bylo vražení klínu mezi spojence, který by je rozdělil na dvě části:

  • severní, tj. britské, francouzské a belgické síly v Belgii a severní Francii
  • jižní, tj. hlavní francouzské síly ve Francii

V severním úseku byla předtím vedena klamná ofenziva s cílem nalákat hlavní spojenecké síly právě tam. To se Němcům podařilo, protože po dobytí silné pevnosti Eben-Emael německými výsadkáři stihli Němci převálcovat polovinu Belgie. Do tohoto dne Britové úspěšně odráželi všechny německé pokusy o průlom a nečekaná palba z boku pro ně byla šokem. Velitel Britského expedičního sboru generál vikomt Gort na rozdíl od svých francouzských kolegů nezpanikařil a okamžitě přijal obranná opatření. Přikázal vytvořit na jihu obrannou linii a nechráněné úseky narychlo obsadil týlovými jednotkami. Odříznutí Britů a části Francouzů od hlavních sil se mu však nepodařilo zabránit. Zhruba po týdnu Gort zjistil, že situace je tak zlá, že bude potřeba britské jednotky evakuovat. O tom však britský premiér Winston Churchill, ani francouzský premiér Reynaud nechtěli ani slyšet. Generál Gort dostal rozkaz, aby uskutečnil útok s cílem průlomu a spojení s hlavními spojeneckými silami. Tankový výpad u Arrase se uskutečnil 21. května 1940 a Britové postoupili o 16 km, přičemž ztratili 46 tanků. I když se spojeneckým vojskům zpočátku dařilo Němce překvapit, v průběhu následujících dvou dnů byli Spojenci zastaveni.

Po selhání tohoto pokusu dospěl i premiér Churchill k poznání, že nejvhodnějším řešením kritické situace bude vojska evakuovat. Proto vydal rozkaz k evakuaci a francouzská vláda mu to schválila. Generál Gort vytvořil 60 km dlouhý a 10 km široký koridor, jímž se jeho vojska přesouvala k evakuačnímu bodu. Gort za něj zvolil město Dunkerque s velkým přístavem. Stále však nebylo jisté, zda spojenecká vojska dosáhnou přístavu dřív než Němci. Zde mohl, jak prohlásil Gort, pomoci jen zázrak. A ten přišel - německá vojska se totiž neočekávaně zastavila na několik dnů.

Haltbefehl editovat

O tom, proč se tak stalo, se dlouho vedly spory. Zejména němečtí generálové (zejména Gerd von Rundstedt), a historikové, kteří vycházeli z pamětí německé generality (například Basil Liddell Hart), po válce tvrdili, že zdržení způsobil Hitler svým Haltbefehlem, ať už z diplomatických ohledů vůči Velké Británii, nebo kvůli své strategické neschopnosti. Historikové zkoumající dobové německé dokumenty (například Martin Gilbert) naopak za iniciátory rozkazu o zastavení postupu německých tankových sil označují velitele německé 4. armády, generála Günthera von Kluge, který byl 23. května znepokojený přílišným vysunutím tankové skupiny generála Kleista oproti doprovodným pěchotním jednotkám, a generála von Rundstedta, kterého pro změnu znepokojoval rychle klesající počet bojeschopných vozidel tankových jednotek. A byl to právě von Rundstedt, kdo následující den přesvědčil Hitlera, aby rozkaz navzdory protestům jiných generálů potvrdil. Rozkaz, kterým byl postup tankových jednotek poté obnoven, přišel dne 26. května, ale některé jednotky kvůli probíhajícím opravám a doplňování paliva dokázaly pokračovat v útoku až následující den. Spojenečtí vojáci tak měli cestu do Dunkerque několik dní otevřenou a spojenecké velení mohlo připravit evakuaci.[7]

Evakuace editovat

 
Britští vojáci se naloďují

Nalodění vojáků nebylo tak lehké, jak se na první pohled mohlo zdát. Hlavní problémy byly:

  • Nedostatek lodí
  • Samotný přístav pro obrovské masy vojska nestačil
  • Dunkerkská pláž klesala do moře pozvolna a větší lodě mohly kromě přístavu kotvit jen velmi daleko od břehu. Přímá plavba do Velké Británie byla blokována minovými poli, jež se musela obeplouvat severním směrem, což prodlužovalo trasu, která byla navíc ohrožována německými ponorkami.
  • Velké riziko útoku ze vzduchu.
 
Video z evakuace

Nedostatek lodí dostal na starost viceadmirál Bertram Ramsay, který celé operaci velel z Doveru, přesněji z dynamové místnosti v podzemí Doverského hradu, a proto celá operace dostala název Operace Dynamo.

Vzhledem k tomu, že v té době ani britská flota nedisponovala dostatkem lodí, byly o pomoc požádány všechny organizace evidující plavidla. Bylo třeba sehnat námořníky, zejména dobrovolníky, neboť nebyl dostatek profesionálů. Akce měla mezi obyvatelstvem Velké Británie velký ohlas a do Doveru a Ramsgate proudily davy dobrovolníků. Mnoho lidí, zejména rybářů, poskytovalo své byť malé lodě dobrovolně k evakuaci. Datum jejího začátku bylo stanoveno na noc z 26. na 27. května 1940.

Vzhledem ke skutečnosti, že naloďovací přístav v Dunkerque byl poškozen německým letectvem, musely se k nalodění používat dva obrovské vlnolamy, které vyčnívaly do moře. Jako náhradní mola byla používána nákladní auta zaparkovaná v dlouhé řadě do moře. Zpočátku probíhalo naloďování velice pomalu, podařilo se evakuovat pouze 5000 vojáků. Později, když se podařilo evakuaci zorganizovat, to bylo více než 30 000 vojáků za den. Naloďující se vojáci byli neustále ohrožování německou Luftwaffe, proti níž neměli protiletadlová děla, která byla kvůli nepochopení rozkazu předčasně zničena. Britská RAF zasahovala jen sporadicky, celodenní letecké krytí si nemohla dovolit.

 
Naloďování francouzských vojáků

Zadní krytí evakuovaných vojsk zabezpečovaly jednotky, které si zatím udržely největší bojeschopnost, jako např. oddíly Coldstream Guard, či Francouzi, kteří drželi podstatnou část perimetru kolem města. Přes počáteční předsudky se Francouzi ukázali jako skvělí a spolehliví vojáci. Hanbu jim však dělal jejich neschopný nejvyšší velitel generál Blanchard.

Krize nastala, když kapitulovala Belgie a belgičtí vojáci přestali klást organizovaný odpor. Na jejich místo však nastoupila britská 3. pěší divize, které velel pozdější maršál Montgomery. Spojencům však pomohla i skutečnost, že si Němci přestali Dunkerque všímat a přesunuli všechny tankové jednotky na jih do bitvy o Francii. U Dunkerque zůstaly jen německé pěší jednotky, které však útočily na obklíčené spojence dál.

Evakuovaná britská vojska, od 27. května do 4. června [8]
Datum Evakuovaní z pláže Evakuovaní z Dunkerqueského přístavu Celkem
27. května – 7 669 7 669
28. května 5 390 11 874 17 804
29. května 13 752 33 558 47 310
30. května 29 512 24 311 53 823
31. května 22 942 45 072 68 014
1. června 17 348 47 081 64 429
2. června 6 695 19 561 26 256
3. června 1 870 24 876 26 746
4. června 622 25 553 26 175
Celkově 98 671 239 555 338 226

Ukončení evakuace editovat

Boje pokračovaly do rána 4. června 1940, kdy se německým vojskům podařilo prolomit francouzskou obranu. Do té doby bylo evakuováno zhruba 338 tisíc britských a francouzských vojáků. Nepodařilo se evakuovat posledních 40 tisíc převážně francouzských vojáků, kteří kryli ústup. Jejich osud zpečetili velitelé, kteří oznámili, že jejich evakuace je zbytečná. Ze 123 tisíc zachráněných francouzských vojáků naprostá většina byla obratem evakuována do francouzských přístavů a mnozí z nich padli do zajetí o pár týdnů později. Pouze asi tři tisícovky Francouzů zůstaly v Anglii a staly se jádrem jednotek Svobodné Francie pod vedením de Gaulla.[zdroj⁠?]

Britský expediční sbor zanechal na plážích u Dunkerque všechnu svou těžkou výzbroj. Ani zdaleka všem vojákům se nepodařilo zachránit i jejich osobní zbraně. Navzdory porážce skončila Operace Dynamo úspěchem, protože se podařilo zachránit obrovské množství vycvičených britských vojáků před zajetím.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Údaje kolísají mezi 336 427 a 338 682 muži,[1] většinou Brity. Podle údajů admirála Ramsaye z nich bylo 123 095 Francouzů (evakuovaných do Anglie - další neznámý počet byl evakuován francouzskými plavidly do francouzských atlantických přístavů). Přibližně 11 000 mužů při obraně Dunkirku padlo a 40 000 padlo do zajetí.[2]
  2. ↑ 38 britských, 18 francouzských.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Operácia Dynamo na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b BARKER, A. J. Dunkirk: The Great Escape. London: J. M. Dent & Sons Ltd., 1977. Dostupné online. ISBN 0-460-12020-4. Kapitola Appendix 2: Summary of Ships taking part in Operation Dynamo. An Assessment, s. 234–235. (anglicky) 
  2. ↑ (anglicky) The London Gazette: Supplement to the London Gazette z 15. července 1947
  3. ↑ BARKER, A. J. Dunkirk: The Great Escape. London: J. M. Dent & Sons Ltd., 1977. Dostupné online. ISBN 0-460-12020-4. Kapitola 4. Dunkirk besieged, s. 73. (anglicky) 
  4. ↑ DILDY, Douglas C. Dunkirk 1940: Operation Dynamo. Oxford: Osprey Publishing, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-84603-457-2. Kapitola Opposing Forces: Allied Air Forces, s. 18. (anglicky) 
  5. ↑ a b BARKER, A. J. Dunkirk: The Great Escape. London: J. M. Dent & Sons Ltd., 1977. Dostupné online. ISBN 0-460-12020-4. Kapitola Epilogue: The Cost, s. 224. (anglicky) 
  6. ↑ a b DILDY, Douglas C. Dunkirk 1940: Operation Dynamo. Oxford: Osprey Publishing, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-84603-457-2. Kapitola Aftermath, s. 89. (anglicky) 
  7. ↑ Časté omyly: Hitler z diplomatických ohledů k Velké Británii umožnil evakuaci Britských expedičních sil od Dunkerque [online]. Fronta.cz, 21. 1. 2009 [cit. 2017-08-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ Thompson, Julian (2011) [2008]. Dunkirk: Retreat to Victory. New York: Arcade. ISBN 978-1-61145-314-0

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Operace_Dynamo&oldid=23379857“