Ibiškovec jedlý

rostlina z čeledi slézovitých
(přesměrováno z Okra)

Ibiškovec jedlý (Abelmoschus esculentus)[1] je rostlina z čeledi slézovité. Je znám též jako okra, ibišek jedlý nebo pod zavádějícím názvem proskurník jedlý. Je to jednoletá bylina s dlanitě laločnými listy a velkými žlutými květy. Ibiškovec jedlý je stará kulturní rostlina, pocházející pravděpodobně z Indie. Nezralé plody, okra, jsou zejména v Asii a Africe široce využívány jako zelenina. Rostlina poskytuje také vlákna podobná jutě.

Jak číst taxoboxIbiškovec jedlý
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí a plodná rostlina ibiškovce jedlého
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádslézotvaré (Malvales)
Čeleďslézovité (Malvaceae)
Rodibiškovec (Abelmoschus)
Binomické jméno
Abelmoschus esculentus
Moench, 1794
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Ibiškovec jedlý je 1 až 2 metry vysoká jednoletá bylina se střídavými listy. Téměř celá rostlina je řídce pokryta špičatými chlupy. Stonek je často dutý. Listy jsou dlanitě laločnaté se 3 až 7 laloky, s čepelí 10 až 30 cm v průměru a 7 až 15 cm dlouhým řapíkem. Okraj čepele je řídce zubatý.

Květy jsou jednotlivé, úžlabní, s 1 až 2 cm dlouhou stopkou. Kalich je zvonkovitý, 2 až 3 cm dlouhý, hustě hvězdovitě chlupatý, podepřený 7 až 10 nitkovitými listeny kalíšku. Koruna je žlutá nebo zlatožlutá nebo řidčeji bílá, se sytě purpurovým středem, a dosahuje velikosti 5 až 7 cm v průměru. Tobolka je 10 až 25 cm dlouhá a 1,5 až 2 cm široká, dlouze zobanitá, se 30 až 60 kulovitými šedými semeny.[2]

Rozšíření editovat

Rostlina pochází patrně z Indie nebo z Afriky. Dnes je rozšířena do tropických a subtropických oblastí celého světa.[3]

 
Plody ibiškovce jedlého

Význam editovat

Ibiškovec jedlý je stará kulturní rostlina a byl pěstován v Egyptě již 2000 let před naším letopočtem. Lusky jsou v některých částech světa, zejména v Asii a Africe, významnou zeleninou, známou jako okra. Sklízejí se nezralé, konzumují se syrové nebo různým způsobem tepelně upravené. Ze stonků ibiškovce jedlého je získáváno hladké hnědé vlákno podobné vláknu z jutovníku.[3][2]

Využití v kuchyni editovat

Vařené oplodí ibiškovce je mazlavé. Ačkoliv tak mnoha lidem chutná, bývá dávána přednost způsobu přípravy, který slizkost pokrmu minimalizuje. Toho lze dosáhnout, pokud se oplodí vaří vcelku a krátce. Je též možné plodinu rychle osmahnout nebo vařit s kyselými přísadami, jako jsou citrusy, rajčata nebo ocet. Obvykle stačí několik kapek citronové šťávy. Případně se plody nakrájí a vaří dlouhou dobu, díky čemuž se mazlavá hmota rozpustí – tímto způsobem se ibiškovec připravuje například v gumbu, kde slouží jako zahušťovadlo. Nezralé plody lze též sterilovat.

V Sýrii, Tunisku, Egyptě, Řecku, Íránu, Iráku, Jordánsku, Libanonu, Turecku, Jemenu a dalších částech východního Středomoří, včetně Kypru a Izraele, se ibiškovec běžně používá v dušených pokrmech (přípravou podobných českému guláši) se zeleninou a masem. Tato zelenina je také velmi oblíbená v západní Asii, severní Indii a Pákistánu. V Karibiku se ibiškovec podává ve formě polévky, často s rybou.

Dostupnost editovat

V České republice lze zakoupit mražený ibiškovec ve specializovaných prodejnách asijských nebo arabských specialit, naložený ibiškovec v omáčce je k dostání v mezinárodní sekci velkých supermarketů a obchodech s arabskými nebo tureckými specialitami.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Okra na anglické Wikipedii.

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b TANG, Ya; GILBERT, Michael G.; DORR, Laurence J. Flora of China: Abelmoschus esculentus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 

Externí odkazy editovat