Wikipedie

Odumírání výhonků smrku

Odumírání výhonků smrku je houbová choroba rostlin způsobená houbou Sirococcus conigenus z řádu čárovkotvaré (Diaporthales). Patogen byl poprvé pozorován Hartigem (1894) v Německu. Peace (1962) naznačuje, že Sirococcus conigenus na borovici se může lišit od odrůdy Sirococcus conigenus kterou lze nalézt na smrku. Podobný názor vyjádřil O `Brien (1973). Illingworth (1973) v Britské Kolumbii dospěl k závěru, že existují geografické rozdíly založené geneticky, v náchylnosti na S. conigenus.[1]

EPPO kód editovat

SIROCO

Synonyma patogena editovat

Vědecké názvy editovat

Podle EPPO a biolib.cz je pro patogena s označením Sirococcus conigenus používáno více rozdílných názvů, například Ascochyta parasitica nebo Sporonema strobilinum.[2] [3]

Zeměpisné rozšíření editovat

Evropa, Severní Amerika[1]

Výskyt v Evropě editovat

Británie, Rakousko, ČR[1]

Výskyt v Česku editovat

V České republice je S. conigenus nalézán na smrku (Picea pungens), a má za následek velký výskyt infekce v oblastech znečištěného ovzduší (Soukup, 1994).[1]

Hostitel editovat

Příznaky editovat

Mezi první příznaky infekce patří malá červenavá zranění a malé kapičky pryskyřice na místech infekce. Hynoucí výhonky lze pozorovat od června do srpna.[4]

Choroba se může projevovat anomáliemi větvení. Zbarvení v létě rašících (jánských) výhonů se mění na bledě zelenou a lámou se, vadnoucí zůstávají viset. Následně zhnědnou a většinou během několika týdnů opadnou. Na podzim se na kůře uhynulých výhonů vyvíjejí hnědé a černé plodničky.[L 1]

Možnost záměny editovat

Příznaky lze zaměnit s napadením plísní šedou (botrytida).[L 1]


Biologie editovat

Patogen Sirococcus přezimuje na napadených výhonech a jehlicích a semenech. Při deštivém počasí na jaře a v létě, současně s novým růstem jehličnanů dochází k infekci. Infekce často způsobuje, že výhony se zkroutí směrem dolů. Léze se šíří a výhonky hynou.[4]

Význam editovat

Toto onemocnění je nejškodlivější na menších stromech a dřevinách v podrostu, které jsou v blízkosti větších infikovaných stromů. Škody na velkých stromech se obvykle omezuje na nižší větve a nemá podstatný dopad na celkový zdravotní stav hostitele. [L 1] V Minnesotě, toto onemocnění nejvážněji postihuje borovice (nqpř. Pinus resinosa) a smrk pichlavý (Picea pungens). Houba napadá nové výhonky (rašící), kterým způsobuje hnědnutí a zasychání. Může také způsobit hynutí sazenic.[4]

Šíření editovat

Spóry jsou šířeny rozstřikujícími se dešťovými kapkami a k většině nových infekcí dochází na vzdálenost několik yardů od infikovaných dřevin.[4]

Ochrana rostlin editovat

Prevence editovat

Je uváděna závislost mezi výživou (zejména Mg) a napadením.[L 1] Vhodný je dobře provedený průklest a výběr lokality.[4]

Chemická ochrana editovat

Fungicid s obsahem chlorthalonil (obchodní název Daconil 2787, víceúčelový fungicid). Obecně platí, že dvě aplikace chlorthalonilu postačují pro kontrolu choroby. První aplikace by měla být na jaře, kdy jsou nové výhony ½ až 2 palce na délku. Druhá aplikace by měla být o tři až čtyři týdny později. Pokud příznivé podmínky pro infekci přetrvávají, může být aplikován třetí postřik tři až čtyři týdny po druhém .[4]

Agrotechnická opatření editovat

Je třeba odstranit z infikovaných dřevin výhonky a větve během suchého počasí. Při sázení stromů dodržet spon.[4]

Odkazy editovat

Literatura editovat

  1. ↑ a b c d TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005. 

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h angelfire.com
  2. ↑ biolib.cz
  3. ↑ EPPO, SIROCO
  4. ↑ a b c d e f g h BEDKER, Peter. SIROCOCCUS TIP BLIGHT [online]. University of Minnesota [cit. 2013-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-23. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Odumírání_výhonků_smrku&oldid=20581964“