Oceanus Procellarum
Oceanus Procellarum (česky Oceán bouří) je nejrozsáhlejší plocha na přivrácené straně Měsíce, která je pokryta bazalty tvořícími měsíční moře. Má od severu k jihu délku 2 500 kilometrů a zabírá 4 000 000 km². Jeho střední selenografické souřadnice jsou 18,4° S, 57,4° Z.[1] Na rozdíl od jiných měsíčních moří nebyla u Oceánu bouří identifikována žádná impaktní pánev.
V západní části oceánu se nenachází mnoho velkých impaktních kráterů, zato se zde ale nachází značné množství lunárních sopečných dómů (druh štítové sopky)[2] a také světlý útvar Reiner Gamma s vysokým albedem (v západní části oceánu).[3] Jejich vysoká četnost je v oblasti Marius Hills.
Vznik editovat
Ještě v 90. letech 20. století se mnozí geologové domnívali, že oblast Oceanus Procellarum vznikla výsledkem impaktu tělesa [4] na povrch Měsíce, nicméně studie z roku 2014 založená na průzkumu gravitačních anomálií tento původ nejspíš vylučuje.[5] Tato studie využívající data pořízené dvojicí sond GRAIL naznačuje, že vznik Oceanus Procellarum je spojena s popraskáním měsíční kůry a následným masivním vulkanismem. Gravitační mapa totiž ukázala, že se pod viditelnými lávovými pláněmi nachází údolí vzniklé protažením a ztenčením kůry. Vědci předpokládají, že toto protažení a ztenčení je spojeno s abnormálním výskytem radioaktivních prvků v této části Měsíce, kdy jsou zde hlavně nabohaceny obsahy uranu, thoria a draslíku.[6] Tyto prvky způsobily vyšší teplotu oblasti než okolních jednotek, načež po jejich vyčerpání mělo dojít k rychlému chladnutí. Během chladnutí se měla oblast protáhnout a ztenčit, následně popraskat, což umožnilo výstup magmatu na povrch.[6]
Expedice editovat
Do oblasti Oceánu bouří přistály v roce 1966 sovětské sondy Luna 9, Luna 13 a americká sonda Surveyor 1.[7] V roce 2020 čínská sonda Čchang-e 5.
Oceanus Procellarum v kultuře editovat
- Oceanus Procellarum je i název ekvádorské black metalové kapely.[8]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Moon: Oceanus Procellarum
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Marius, str. 84, č. mapového listu 29, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Galilaei, str. 82, č. mapového listu 28, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ GABZDYL, Pavel. Měsíc. 1. české vyd. vyd. Praha: Aventinum ISBN 80-86858-22-7. S. 190, 191.
- ↑ Andrews-Hanna, J., Besserer, J., Head III, J. et al. Structure and evolution of the lunar Procellarum region as revealed by GRAIL gravity data. Nature 514, 68–71 (2014). https://doi.org/10.1038/nature13697
- ↑ a b GIBNEY, Elizabeth. Moon's largest plain is not an impact crater [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Lety na Měsíc, s. 193.
- ↑ Oceanus Procellarum (Ecuador), Encyclopaedia Metallum, cit. 2. 12. 2012 (anglicky)
Literatura editovat
- RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oceanus Procellarum na Wikimedia Commons - Oceanus Procellarum, Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
