Nyžňa Telyčka

městská část Kyjeva

Nyžňa Telyčka (ukrajinsky Нижня Теличка) je od roku 1923 městská čtvrť ukrajinské metropole. Nachází se na pravém břehu řeky Dněpr, jižně od centra města mezi Pivděnným a Darnyckým mostem.[1] Čtvrti dominují průmyslové stavby, sídlí zde Kyjevský dřevozpracující závod či závod železobetonových konstrukcí.[1]

Nyžňa Telyčka
Poloha
Souřadnice
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
Město s speciálním statusemKyjev
RajónHolosijivský
Nyžňa Telyčka
Nyžňa Telyčka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Nyžňa Telyčka na mapě Kyjeva a okolí v roce 1890

Území dnešní Nyžní Telyčky původně zabíralo Lysohirské rameno, které bylo při budovaní starého Darnyckého mostu odvodněno, čímž se bývalé rameno proměnilo v písčitou pustinu porostlou vinnou révou a lučními pláněmi.

V roce 1902 se poprvé objevuje toponymum Nyžňa Telyčka.[2] Nyžňa Telyčka se stala součástí Kyjeva v roce 1923, tehdy byla rozdělena mezi bývalé rajóny Pečersk, Lenin, Kirov a Charkov.[3] Během první světové války byly v Nyžné Telyčce dřevozpracující a cihlářské továrny, které patřily různým majitelům, zejména Kyjevskopečerské lávře.[4]

Po druhé světové válce se v 60. a 70. letech 20. století v Nižné Telyčce začala vytvářet průmyslová zóna.[1] V 80. letech 20. století byla pro návrh přestupního uzlu Vydubyči definitivně zbourána nízkopodlažní budova zámku Nižňa Telyčka.[1] Od roku 2020 je průmyslová zóna Telyčka druhou největší v Kyjevě podle rozlohy po průmyslové zóně Nyvky.[5]

Na konci 20. století většina průmyslových podniků Nižné Telyčky omezila nebo zastavila svou činnost. Počátkem 21. století se plánovaly revitalizace průmyslové zóny Telyčka.[6]

Doprava editovat

Čtvrť byla díky své poloze na břehu Dněpru a poblíž železničního mostu obsluhována vodní a železniční dopravou. V roce 1914 byla otevřena železniční zastávka Botanična na kyjevském železničním uzlu.

Před otevřením metra v oblasti byla dopravní obsluha řešena autobusy, které jezdily k stanici metra Dnipro kolem břehu Dněpru. V roce 1991 se otevřela stanice metra Vydubyči v blízkosti čtvrti. Později při otevření Pivděnného mostu se měla také otevřít stanice metra Telyčka, která se nacházela přímo v čtvrti, z důvodu malé poptávky a nedostatku pěnez je z ní jen kombinovaná trakční-snižovací měnírna a staniční ventilační uzel.[7]

V roce 2001 byla v rámci rekonstrukce přestupního uzlu v okolí stanice metra Vydubyči, bylo otevřeno autobusové nádraží a stejnojmenná vlaková zastávka obsluhována Kyjevskou městskou železnicí a Kyiv-Boryspil Expressem.[8]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Нижня Теличка na ukrajinské Wikipedii.

  1. a b c d PONOMARENKO, L. Kyïv : korotkyĭ toponimichnyĭ dovidnyk. Kyïv: Pavlim 120, [3] pages s. Dostupné online. ISBN 966-686-050-3, ISBN 978-966-686-050-0. OCLC 55993772 
  2. SHYROCHYN, Semen; ШИРОЧИН, Семен. Nevidomi peryferiï Kyi︠e︡va : Novyĭ Pechersʹk : misto na terenakh fortet︠s︡i. Kyïv: [s.n.] 191 pages s. Dostupné online. ISBN 978-966-2536-83-6, ISBN 966-2536-83-3. OCLC 1311417888 
  3. PONOMARENKO, L. Kyïv : korotkyĭ toponimichnyĭ dovidnyk. Kyïv: Pavlim 120, [3] pages s. Dostupné online. ISBN 966-686-050-3, ISBN 978-966-686-050-0. OCLC 55993772 
  4. Zvid pam·jatok istori·i ta kul·tury Ukra·iny : encyklopedyčne vydannja u dvadcjaty vos·my tomach / 1,2 Ky·iv, M - S.. Ky·iv: Vydavnyctvo "Ukra·ins·ka Encyklopedija" Im. M.P. Bažana Seite 592-1213 s. Dostupné online. ISBN 966-95478-2-2, ISBN 978-966-95478-2-8. OCLC 162309807 
  5. ОЛЕКСАНДРА, Панченко. Київську Теличку хочуть перетворити на Дубай. Чи доцільна ця ідея?. Хмарочос [online]. 2020-07-07 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  6. Центр переедет в Теличка-Сити — Domik.ua. Domik.ua - недвижимость [online]. [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (rusky) 
  7. TOT︠S︡KIĬ, Oleg. Semʹ istoriĭ kievskogo metro. Kyïv: [s.n.] 151 pages s. Dostupné online. ISBN 978-966-2321-42-5, ISBN 966-2321-42-X. OCLC 1103957270 
  8. Новий транспортний вузол на Видубичах. Chreščatyk [online]. [cit. 2022-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-04. (ukrajinsky) 

Externí odkazy editovat