Normanský sloh

Normanský sloh je varianta románského slohu na britských ostrovech, kam jej přinesli Normané z pevniny po dobytí Anglie roku 1066. Normané jej pak za Křížových válek přenesli na Sicílii, do jižní Itálie (Kalábrie) a do Palestiny. V normanském slohu se stavěly hrady, pevnosti a v Anglii zejména monumentální katedrály, které se z velké části zachovaly, i když byly většinou v gotice přestavěny, nově zaklenuty a vyzdobeny. Vyznačují se věžemi bez helmic, čtverhrannou věží nad křížením, velmi dlouhým chórem s pravoúhlým zakončením, menší výškou, mohutnými sloupy i arkádami a často původně dřevěným stropem. Tento sloh silně ovlivnil i další vývoj architektury v Anglii.^[1]