Nora Houfová
Nora Houfová, v Rakousku Nora Houf (* 13. prosince 1924 Vídeň), roz. Eleonore Ujka, je rakouská divadelní a filmová herečka, u filmu většinou vedlejších rolí. Působila především ve Vídni, Praze a v oblasti Sudet.
| Nora Houfová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Eleonore Ujka |
| Narození | 13. prosince 1924 (99 let) Vídeň,  Rakousko |
| Alma mater | Max Reinhardt Seminar na Universität für Musik und darstellende Kunst Wien, 1940–1943 |
| Aktivní roky | 1954–2011 |
| Choť | Jaroslav Houf (1948–1957) Vladimír Car (1964–?) |
| Děti | syn Kristian (* 1949) syn Marcel (1951–2022) vnučka Sylvie (* 1971) vnuk Marcel (* 1973) |
| Rodiče | Karel Ujka (1900–1987) Christina Ujka, roz. Steinermann (1901–1948) |
| Významné role | Vyšší princip – sekretářka Kebrdlová drama Mykoin PH 510 – prokuristka ve výzkumném ústavu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Nora[pozn. 1] se narodila ve Vídni 13. prosince 1924. Mládí prožila v Řecku, kde její otec Karel Ujka vedl rakouskou pobočku firmy Wertheim provozující stavbu výtahů a trezorů. V září 1939 se Ujkovi vrátili do Vídně a Nora se zapsala ke studiu herectví na Univerzitu hudebních a dramatických umění – Institut pro činohru a činoherní režii Max Reinhardt Seminar, kde pak studovala v letech 1940–1943. Ve válečném roce 1943, po obsazení Rakouska, byl Nořin otec vyslán do Karlových Varů, aby v jednotlivých objektech udržoval v provozu výtahy. Lázeňské město bylo tehdy proměněno ve vojenský lazaret německé armády.[1]
Zde se Nora seznámila s karlovarským fotografem Jaroslavem Houfem a v listopadu 1948 se za něj provdala. Svatba byla pojata ve velkém stylu s účastí obyvatel města, což se úplně neslučovalo s nově zaváděnými pořádky. Jaroslav pracoval i nadále jako soukromý fotograf a nabízené místo předsedy, v roce 1950 vznikajícího družstva Fotografia, odmítl. Manželům se narodili dva synové, v roce 1949 Kristian a dva roky poté Marcel. V turbulentním poúnorovém období se svérázný fotograf Houf stal nepohodlným, v prosinci 1953 byl zatčen a v dubnu 1954 odsouzen na čtyři a půl roku práce v dolech ve věznici ve Rtyni v Podkrkonoší. Později mu byla doba výkonu trestu snížena a po jeho propuštění se roku 1957 manželé Houfovi rozvedli. Dle soudního rozhodnutí připadl každý syn jednomu z rodičů. Nora se v roce 1963 s mladším, tehdy 12letým Marcelem, přestěhovala do Vídně a otec Jaroslav, který měl v té době úředně zakázané Karlovy Vary, žil se starším Kristianem v Praze.[1][2]
V roce 1964 se Nora provdala za Vladimíra Švancara, po změně ne příliš vhodného příjmení pro německy mluvící prostředí – za Vladimíra Cara.
Nora žije ve Vídni, 13. prosince 2022 oslavila své 98. narozeniny.
Herecká kariéra editovat
V roce 1954 nastoupila do německého souboru Státního zájezdového divadla v Praze-Hloubětíně a působila zde až do jeho zrušení v roce 1962. Soubor tehdy hostoval v pohraničí, bývalých Sudetech, kde hrál pro německy hovořící obyvatele. Nořini kolegové byli např. později známý režisér Otto Ševčík, Jindřich Narenta, František Pálka, Lenka Birková aj.
V roce 1960 hrála ve filmu Jiřího Krejčíka Vyšší princip[3] a v roce 1962 pak v okupačním dramatu Jiřího Lehovce – Mykoin PH 510.[4]
Po návratu do Vídně v květnu 1963 se i nadále věnovala divadlu a filmu. V roce 1999 si zahrála vedlejší roli v jednom díle kriminálního TV seriálu Tatort (Místo činu) – Nie wieder Oper.[5] V divadle hrála až do roku 2011 (do 87 let věku). Nora hovoří francouzsky, anglicky, německy a česky.[1]
Divadelní role editovat
Vesnické divadlo, Státní zájezdové divadlo, výběr:[6]
- 1954 – Friedrich Schiller: Kabale und liebe, Luise, Vesnické divadlo 45-59, režie Valtr Taub
- 1955 – Jozef Gregor-Tajovský: Das Weibergesetz, Anička, Vesnické divadlo 45-59, režie Oto Ševčík
- 1956 – Ota Šafránek: Wenn Frauen flügge werden, pošťačka; Rosa Koskuba, Vesnické divadlo 45-59, režie Oto Ševčík
- 1956 – Gotthold Ephraim Lessing: Minna von Barnhelm, Franziska, Vesnické divadlo 45-59, režie Jan Fišer
- 1956 – Frantisek Palka: Schneesturm, Marie, Vesnické divadlo 45-59, režie Oto Ševčík
- 1957 – Frantisek Palka: Schneesturm, Marie, Vesnické divadlo 45-59, režie Oto Ševčík
- 1957 – Molière: Der eingebildete Kranke (Zdravý nemocný), Angelika; Cikáni, Vesnické divadlo 45-59, režie Rudolf Vedral
- 1957 – Heinrich von Kleist, Bertolt Brecht: Pušky paní Carrarové, Rozbitý džbán, Eve, Vesnické divadlo 45-59, režie Heinz-Andreas Ehm, Heinz-Andreas Ehm
- 1957 – Heinrich von Kleist, Bertolt Brecht: Der zerbrochene Krug, Die Geweh, Eve, Vesnické divadlo 45-59, režie Heinz-Andreas Ehm, Heinz-Andreas Ehm
- 1957 – Hans Hofer, Hugo Kaminský: mimo program, doprovodná slova; žena; venkovský večírek, Vesnické divadlo 45-59, režie Hugo Kaminský
- 1958 – Berta Waterstradt: Ehesache Lorenz, Helga Ritter, Vesnické divadlo 45-59, režie Valtr Taub, Maria-Claire Wolffová
- 1958 – Günther Weisenborn: Neuberová, Anni, Vesnické divadlo 45-59, režie Oto Ševčík
- 1959 – Johann Nepomuk Nestroy: Talisman, Salome Pockerl, Vesnické divadlo 45-59, režie Hans Hofer
- 1959 – Hedda Zinnerová: Kavárna Payer (Café Payer), Gretl, Vesnické divadlo 45-59, režie H. Toussell
- 1959 – Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa, Cecily Cardew, Státní zájezdové divadlo 59-62, režie Jan Fišer
- 1960 – Peter Karvaš: Diplomati (Diplomaten), Gloria Cox, Státní zájezdové divadlo 59-62, režie Oto Ševčík, Werner Kamenik
- 1960 – Erich Heller, Margret Gruchmann-Reuter: Alvín poslední (Alwin der letz), Barbara Wendt, Státní zájezdové divadlo 59-62, režie Werner Kamenik
- 1961 – Hans Dieter Schmidt: Dreimal klingeln, Petra Simmichová, Státní zájezdové divadlo 59-62, režie Werner Kamenik
Filmografie editovat
Většinou ve vedlejší roli, výběr:
- 1960 – Vyšší princip, režie Jiří Krejčík, sekretářka Kebrdlová[3][7]
- 1962 – Mykoin PH 510, okupační drama, režie Jiří Lehovec, prokuristka ve farmaceutické továrně[4]
- 1999 – Tatort / Místo činu, kriminální TV seriál, Nie wieder Oper (404. díl)[5][8]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Jako Rakušanka žijící téměř dvacet let v Československu a pohybující se v česky i německy mluvícím prostředí se Nořina jména často liší. Křestní jméno bývá uváděno Eleonore (v Rakousku) či Eleonora (v Česku), nejčastěji je uváděna zkrácená forma Nora. Příjmení bývá Houf či Houfová, ale i Hauff nebo dokonce Hauffová. Příjmení „Hauff, Hauffová“ vznikla mylným česko-německým překladem ovlivněným nesprávnou německou výslovností jména „Houf“. (Pozdější Nořino příjmení je „Car“).
Reference editovat
- ↑ a b c HOUF, Kristian. Nora Houfová [online]. ČSFD.cz – Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2022-12-20]. Dostupné online.
- ↑ FIKAR, Jaroslav. Karlovarská tabu. 1. vyd. Karlovy Vary: Autor vlastním nákladem, 2018. 178 s. ISBN 978-80-270-5163-2. S. 112–118.
- ↑ a b Vyšší princip [online]. FDb.cz – filmová databáze – HyperMedia, a.s. [cit. 2022-12-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Mykoin PH 510 [online]. FDb.cz – filmová databáze – HyperMedia, a.s. [cit. 2022-12-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Nie wieder Oper, Österreich 1999 TV-Spielfilm [online]. filmportal.de [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. (němčina)
- ↑ HOUF, Kristian. Tvorba osobností [online]. VIS – Virtuální studovna, databáze divadelního ústavu [cit. 2022-12-20]. Dostupné online.
- ↑ HOUF, Kristian. Nora Houfová [online]. Karlovy Vary: fofifo.wz.cz [cit. 2022-12-22]. Dostupné online.
- ↑ Tatort / Místo činu – 1999 (Nie wieder Oper) [online]. FDb.cz – filmová databáze – HyperMedia, a.s. [cit. 2022-12-20]. Dostupné online.
Literatura editovat
- FIKAR, Jaroslav. Karlovarská tabu. 1. vyd. Karlovy Vary: Autor vlastním nákladem, 2018. 178 s. ISBN 978-80-270-5163-2. S. 112–118.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nora Houfová na Wikimedia Commons - Nora Houfová v Česko-Slovenské filmové databázi
