Noční rozhovor
Noční rozhovor je komorní opera (původně rozhlasová) o jednom dějství českého skladatele Jiřího Smutného podle rozhlasové hry Friedricha Dürrenmatta Noční rozhovor s opovrhovaným člověkem. Libreto si upravil skladatel z českého překladu Dürrenmattovy hry od Bohumila Černíka.[1] Operu poprvé uvedl Československý rozhlas 5. září 1966,[2] jevištní premiéru uvedlo 8. prosince 1968 Württemberské státní divadlo ve Stuttgartu.[3]
| Noční rozhovor | |
|---|---|
| Žánr | komorní opera (rozhlasová opera) |
| Skladatel | Jiří Smutný |
| Libretista | Bohumil Černík, Jiří Smutný |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | čeština |
| Literární předloha | Friedrich Dürrenmatt: Nächtliches Gespräch mit einem verachteten Menschen |
| Datum vzniku | 1966 |
| Premiéra | 5. září 1966, Praha, Československý rozhlas / 8. prosince 1968, Stuttgart, Württembergisches Staatstheater |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik, charakteristika a historie editovat
27. března 1965 byla v Československém rozhlase odvysílána poprvé rozhlasová hra Noční rozhovor švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta v překladu Bohumila Černíka.[4] Tento překladatel z němčiny se soustředil právě na překlady soudobých dramatiků, zejména právě Švýcarů Dürrenmatta a Maxe Frische.[5] Následujícího roku vyšel v nakladatelství Orbis celý soubor překladů Dürrenmattových rozhlasových her. Skladatel Jiří Smutný – v té době již autor několika hudebně-dramatických prací – dvě z nich, jen s menšími textovými změnami provedenými ve spolupráci s překladatelem, zhudebnil. Již v roce 1966 byla napsána, vydána,[1][6] nahrána i odvysílána[2] rozhlasová komorní opera Noční rozhovor, v následujícím roce pak vznikla opera Dvojník.
Smutný zhudebnil text hry, jenž spočívá ve filosofickém dialogu bez většího vnějšího děje, především s citem pro srozumitelnost slova a pro pružné střídání slov a hudby. Hudební doprovod je omezen na komorní soubor, v němž převažují dechové a bicí nástroje, zatímco ze smyčcových jsou netypicky zastoupeny jen ty hlubší, violy a violoncella.[1][7] Nízké jsou rovněž oba zpěvní hlasy – baryton a bas. Na rozhlasové nahrávce se obou rolí zhostili přední umělci Národního divadla (kde Smutný působil), Jindřich Jindrák a Karel Berman.[8] Podle recenze Smutný i komorního instrumentálního obsazení „užívá úsporně, nešetří pauzami a funkci partitury chápe převážně jako rezonanční pozadí duševních pochodů. Znějící struktury jsou atonální, v akcentech klastrovitě vrší akordy, v melodických liniích se Smutný orientuje na techniku řad. […] Pěvecké party se mu přitom scvrkávají na libovolně přizpůsobitelné kadence hovorové řeči, aniž by dbaly o intervalovou nebo rytmickou přesnost a aniž by dosahovaly plastické hutnosti Janáčkových ‚nápěvků‛.“ (Kurt Honolka)[7]
Noční rozhovor byl v rozhlase reprízován v roce 1967[9] a 1968[10]. Pozdějšímu uvádění Nočního rozhovoru i Dvojníka stála v cestě jak nedůvěra normalizačního režimu k politickým konotacím Dürrenmattových dramat – jejichž autor navíc v zahraničí organizoval protesty proti okupaci Československa –, tak osoba překladatele Bohumila Černíka, který v roce 1968 emigroval do Švýcarska.[5]
Přestože byl Noční rozhovor v zásadě koncipován jako rozhlasová opera, byl proveden i na jevišti. V prosinci roku 1968 totiž uspořádalo Württemberské státní divadlo ve Stuttgartu – jako projev solidarity s okupovaným Československém – týden československé opery, na němž vedle Smetanovy Prodané nevěsty, Janáčkovy Její pastorkyně a Cikkerova Vzkříšení právě první divadelní inscenaci Smutného Nočního rozhovoru, a to 8. prosince 1968.[11]
Opery recenzoval mimo jiné specialista na českou hudbu a překladatel řady českých libret do němčiny Kurt Honolka. Nepovažoval ji za zdařilou, což byla zčásti vina nutného zpětného překladu z češtiny do němčiny, jímž se ztratila autenticita Dürrenmattova jazyka; především však zpochybňoval vůbec účel zhudebnění Dürrenmattovy předlohy. Podle Honolky se „přímo vtírá otázka, co tu má vůbec co dělat hudba. […] Nelze popřít, že [Jiří Smutný] má cit pro zvukové efekty a dramatickou účinnost. Avšak to nejlepší, co může udělat i nejúsporněji psaná hudba tváří v tvář tak přemocné textové předloze – zříci se totiž jakékoli autonomie a jen skromně sloužit – ji ještě nedělá lepší.“ Přiznal však, že „[p]řijetí díla publikem na operní představení nezvykle mladým bylo zcela kladné“ a i inscenace a dramatické výkony byly velmi dobré.[7]
Osoby a první obsazení editovat
| osoba | hlasový obor | rozhlasová premiéra (5. září 1966)[8] | scénická premiéra (8. prosince 1968)[3][7] |
|---|---|---|---|
| Spisovatel | baryton | Jindřich Jindrák | Carlos Alexander |
| Kat | bas | Karel Berman | Klaus Bertram |
| Dirigent: | František Vajnar | Alexander Sander | |
| Režie: | … | Friedrich Meyer-Oertel | |
| Scéna a kostýmy: | – | Gaby Bauer | |
Děj opery editovat
V noci přichází k protirežimnímu spisovateli člověk vyslaný režimem despotického předsedy vlády, který se má stát spisovatelovým katem. Spisovatel není jeho příchodem překvapen; poté, co se postavil proti vládě a opustili ho všichni přátelé, ho vlastně očekával. Chce zemřít jako hrdina, s hlasitým protestem, a katem opovrhuje. Ten se s ním však dá do filosofického rozhovoru, vypráví mu o vlastních zkušenostech a naučí spisovatele pokoře před smrtí, ale i odvaze ji podstoupit. Spisovatel tak nakonec neumírá s hněvem, strachem či rezignací, ale s vědomím, že jeho duch a stopa po něm zůstanou nezničitelné.
Instrumentace editovat
Flétna, hoboj, klarinet; tři pozouny; tympány, bicí souprava; cembalo, klavír; dvě violy, dvě violoncella.[1]
Reference editovat
- ↑ a b c d Noční rozhovor [online]. Praha: DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, z.s. [cit. 2022-11-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Rozhlas od 4. září do 11. září 1966. Rudé právo. 1966-09-04, roč. 46, čís. 244, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-11-12]. ISSN 0032-6569. (omezený přístup)
- ↑ a b Deutsche Digitale Bibliothek – Nächtliches Gespräch mit einem verachteten Menschen - ein Kurs für Zeitgenossen Text: (Friedrich Dürrenmatt/Musik: Jiri Smutny) [online]. Berlin: Stiftung Preußischer Kulturbesitz, rev. 2022-02-23 [cit. 2022-11-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Rozhlas od 22. března do 28. března. Rudé právo. 1965-03-21, roč. 45, čís. 79, s. 2d. Dostupné online [cit. 2022-11-12]. ISSN 0032-6569. (omezený přístup)
- ↑ a b Bibliografický soupis českého uměleckého překladu po roce 1945 – Osobnosti – Černík Bohumil [online]. Praha: Obec překladatelů, 2016 [cit. 2022-11-12]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Státní knihovny ČSSR v Praze 1967. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 248 s. Dostupné online. S. 178. (omezený přístup)
- ↑ a b c d HONOLKA, Kurt. Dürrenmatt jako opera. Hudební rozhledy. 1969-01, roč. 22, čís. 2, s. 63. Dostupné online [cit. 2022-11-12]. ISSN 0018-6996. (omezený přístup)
- ↑ a b Hudební snímky – Noční rozhovor [online]. Praha: Český rozhlas [cit. 2022-11-12]. Dostupné online.
- ↑ Rozhlas. Lidová demokracie. 1967-01-03, roč. 23, čís. 3, s. 5. Dostupné online [cit. 2022-11-12]. ISSN 0323-1189. (omezený přístup)
- ↑ Kam za kulturou – Rozhlas. Rudé právo. 1968-06-23, roč. 48, čís. 172, s. 5. Dostupné online [cit. 2022-11-12]. ISSN 0032-6569. (omezený přístup)
- ↑ Zprávy ze zahraničí – Týden československé opery. Hudební rozhledy. 1969-01, roč. 22, čís. 1, s. 32. Dostupné online [cit. 2022-11-12]. ISSN 0018-6996. (omezený přístup)
Literatura editovat
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 180.