Nikolaj Rukavišnikov
Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov, rusky Рукавишников, Николай Николаевич,(18. září 1932 Tomsk[1], SSSR – 19. října 2002 Moskva), sovětský kosmonaut ruské národnosti.
| Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut RKK Eněrgija | |
| Státní příslušnost |  SSSR/ Rusko |
| Datum narození | 18. září 1932 |
| Místo narození | Brjansk, Brjanská oblast, Tomsk, SSSR |
| Datum úmrtí | 19. října 2002 (ve věku 70 let) |
| Místo úmrtí | Moskva |
| Jiné zaměstnání | Fyzik |
| Čas ve vesmíru | 9d 21h 09m |
| Kosmonaut od | 1967 |
| Mise | Sojuz 10, Sojuz 16, Sojuz 33 |
| Znaky misí |    |
| Kosmonaut do | 1987 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Otec byl stavebním inženýrem na železnici a tak celá rodina stále cestovala, hlavně po Sibiři a Dálném východě. Střední školu vychodil v Moskvě a tam se zapsal na inženýrsko-fyzikální institut. V roce 1957 obhájil diplomovou práci. Pak začal pracovat jako inženýr v konstrukční kanceláři. Měl několik koníčků – opravoval televizory, cykloturistiku a horskou turistiku. Rád chodil do kina a četl sci-fi. Do oddílu kosmonautů se dostal roku 1967.[2]
Lety do vesmíru editovat
Roku 1971 startoval v Sojuzu 10 z Bajkonuru spolu s Vladimírem Šatalovem a Alexejem Jelisejevem, připojili se na 5 hodin k orbitální stanici Saljut 1. Nepodařilo se jim otevřít průlez a tak se po dvou dnech vrátili na Zemi.
Za další tři roky letěl v Sojuzu 16 s Anatolijem Filipčenkem, cílem šestidenního letu bylo připravit vše na připravovaný let Sojuz – Apollo.
Za dalších pět let, na jaře roku 1979 letěl potřetí. V té době mu bylo 47 let. Byl to Sojuz 33, partnerem v lodi mu byl Bulhar Georgi Ivanov, let zařazený do programu Interkosmos se však nepovedl, kvůli závadě motoru dopravní lodě se nepodařilo spojení se stanicí Saljut 6 a proto se brzy vrátili na Zem. Měl za sebou tedy tři lety a necelých deset dní ve vesmíru [3]
- Sojuz 10 (23. duben 1971 – 25. duben 1971)
- Sojuz 16 (2. prosinec 1974 – 8. prosinec 1974)
- Sojuz 33 (10. dubna 1979 – 12. dubna 1979)
V roce 1978 byl členem záložní posádky Sojuzu 28 ve dvojici s československým kosmonautem Oldřichem Pelčákem, se kterým několik měsíců trénoval. Let nakonec absolvovala posádka Alexej Gubarev – Vladimír Remek.
Po letech editovat
V letech 1987–1999 byl zástupcem náčelníka RKK Eněrgija v Kaliningradu, v roce 1999 odešel na penzi a tři roky poté zemřel po infarktu v Moskvě. Byl ženatý a měl jedno dítě.
Vyznamenání editovat
Hrdina Sovětského svazu – 1971 a 1974
Hrdina Mongolské lidové republiky – 1972
Hrdina Bulharské lidové republiky – 1979
Leninův řád – 1971, 1974 a 1979
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina – 1970
Süchbátarův řád – 1972
Řád Georgiho Dimitrova – 1979
.jpg){kind=small}
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola První spojení, s. 9.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov, s. 198.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Rukavišnikov na Wikimedia Commons - Na webu Space
