Nikolaj Kibalčič
Nikolaj Ivanovič Kibalčič (rusky Николай Иванович Кибалчич; 19.jul./ 31. října 1853greg., Korop, Ruské impérium – 3.jul./ 15. dubna 1881greg., Petrohrad, Ruské impérium) byl ruský revolucionář, spolupracovník atentátu na Alexandra II., člen organizace Narodnaja volja a vynálezce.
| Nikolaj Ivanovič Kibalčič | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 19.jul. / 31. října 1853greg. Korop |
| Úmrtí | 3.jul. / 15. dubna 1881greg. (ve věku 27 let) Petrohrad |
| Příčina úmrtí | oběšení |
| Místo pohřbení | Hřbitov na památku obětí 9. ledna |
| Alma mater | Černihivský teologický seminář |
| Povolání | novinář, chemik, politik, vědec a vynálezce |
| Ocenění | International Space Hall of Fame (1976) |
| Nábož. vyznání | ateismus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Mládí editovat
Nikolaj Kibalčič se narodil v Koropě jako syn popa. Studoval na Petrohradské univerzitě inženýrství a zabýval se myšlenkou letadla na reaktivní pohon.
Revolucionář editovat
V roce 1875 byl Kibalčič zatčen za půjčování zakázaných knih a odsouzen na 3 roky vězení.
Po propuštění se připojil k organizaci Narodnaja volja. Roku 1881 začalo několik členů v čele s Ignacym Hryniewieckým organizovat atentát na cara Alexandra II. Kibalčič se k nim připojil a zhotovil pokusné výbušniny kombinací nitroglycerinu a nitrocelulózy. Bomby byly testované v předměstském parku. Dvě bomby sice selhaly, jedna však přesto explodovala.
Atentát se uskutečnil 13. března 1881 a díky Hryniewieckému byl úspěšný. Po atentátu byl zatčen jeden z atentátníků Nikolaj Rysakov, který poté udal své spoluspiklence.
Kibalčič byl spolu s ostatními za zhotovení vražedné bomby odsouzen k trestu smrti. Ve vězení vypracoval projekt, který nazval "Projekt vzduchoplaveckého přístroje od bývalého posluchače vysoké školy dopravního inženýrství Nikolaje Ivanovice Kibalčiče, člena ruské revoluční strany", v němž obhajoval letadlo poháněné reaktivním pohonem. Dovolával se cara a členů vlády, aby byl jeho rozsudek změněn, aby mohl dokončit vědeckou práci. Žádost však byla ignorována, a tak byl 13. března 1881 se svými spoluspiklenci popraven.
Odkaz editovat
Jeho práce byla na dlouhou dobu zavřena v trezoru a na světlo se dostala teprve roku 1918.
Již roku 1891 publikoval podobné myšlenky německý inženýr Hermann Ganswindt. Po druhé světové válce navrhoval matematik Stan Ulam stíhačky na nukleární pohon v Projektu Orion.
Mezinárodní astronomická unie pojmenovala podle Kibalčiče jeden z měsíčních kráterů.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Kibalchich na anglické Wikipedii.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ivanovič Kibalčič na Wikimedia Commons
