Natascha Wodin
Natascha Wodin (rodné jméno Natalja Nikolajewna Wdowina; * 8. prosince 1945, Fürth) je německá spisovatelka a překladatelka z ruštiny rusko-ukrajinského původu.[1][2] Ačkoliv je její mateřštinou ruština, vyrůstala v Německu a vyjadřuje se ve své literární tvorbě výlučně německy.[3] Za autobiografické dílo, Sie kam aus Mariupol, obdržela v roce 2015 Cenu Alfreda Döblina a dva roky později Cenu Lipského knižního veletrhu za beletrii.[4]
| Natascha Wodin | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Natalja Nikolajewna Wdowina |
| Narození | 8. prosince 1945 (78 let) Fürth |
| Povolání | prozaička, překladatelka a spisovatelka |
| Stát |  Německo |
| Žánr | próza |
| Témata | literární tvorba a překlad |
| Významná díla | Sie kam aus Mariupol Die gläserne Stadt Einmal lebt ich Die Ehe |
| Ocenění | Cena města Norimberk (1984) Cena Adelberta von Chamissa (1998) Cena Wolframa von Eschenbacha (2005) Brüder-Grimm-Preis der Stadt Hanau (2009) Cena Alfreda Döblina (2015) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Wolfgang Hilbig (1994–2002) |
| Rodiče | otec Nikolaj, matka Jevgenija Jakovlevna Ivaščenko |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a dílo editovat
Je potomkem ukrajinsko-ruských rodičů, zavlečených v roce 1944 na nucené práce do Německa z bývalého Sovětského svazu.[5][6] Jako dítě vyrůstala v německých táborech pro vysídlené osoby (anglicky tzv. for displaced persons).[7] Její matka, Jevgenija Jakovlevna Ivaščenko (* 1920, Mariupol – † 1956), spáchala po opakovaných vyhrůžkách v Německu sebevraždu. Její otec Nikolaj, jenž byl o 20 let starší nežli jeho žena Jevgenija, ji přežil, avšak nikdy o tom, co se v rodině stalo, nehovořil.[8][9]
Její spolužáci na ní nazírali z důvodu jejího původu nevraživě (německy např. „als verhasstes Russenkind galt“); v jejích dílech je pak patrný pocit vnitřní vykořeněnosti (německy das Ausgestoßensein).[10]
V roce 1986 se seznámila s německým básníkem Wolfgangem Hilbigem, jehož pak byla od roku 1994 do roku 2002 manželkou.[11] Wolfgang Hilbig zemřel v roce 2007 ve věku 65 let na rakovinu.[12]
Přehled děl v německém originále (výběr) editovat
- Sie kam aus Mariupol. 1. vyd. Reinbek: Rowohlt Verlag, 2017. 368 S. (Pozn.: V této silně autobiograficky laděné knize se autorka vydává po původu svojí zemřelé matky.[13][14] Za toto dílo se také stala v roce 2017 laureátkou Ceny Lipského knižního veletrhu v kategorii beletrie.[15])
Citát o svém životě editovat
„Desetiletí jsem o svém vlastním životě nic nevěděla. Věděla jsem jen, že patřím k jakémusi lidskému odpadu, k nějakému smetí, co tady zbylo od války.“[16]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Natascha Wodin - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ SCHUHMANN, Efim. Natascha Wodin auf außergewöhnlicher Spurensuche | Bücher | DW | 21.03.2017. DW.COM [online]. 2017-03-21 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ THORE, Petra. Natascha Wodin - Kritisches Lexikon der deutschsprachigen Gegenwartsliteratur (KLG). www.munzinger.de [online]. 2014-02-15 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BERKHOLZ, Stefan. Wodin, Natascha: Sie kam aus Mariupol | Buch der Woche | Literatur. swr.online. 2017-02-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-05. (německy) Archivováno 5. 11. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ Natascha Wodin - Autorenlexikon - Literaturport.de. www.literaturport.de [online]. [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Otte, Carsten. Auszeichnung für Roman "Sie kam aus Mariupol": Natascha Wodin gewinnt Leipziger Buchpreis In: swr.de, 23.03.2017. www.swr.de [online]. [cit. 2017-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-27.
- ↑ SCHULZ-OJALA, JAN. Die Schriftstellerin Natascha Wodin wird 70: Nachtseiten des Lebens. tagesspiegel.de [online]. 2015-12-08 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online.
- ↑ HUFEN, Uli. Roman "Sie kam aus Mariupol" - Was kann ein Mensch ertragen?. Deutschlandfunk.de. 2017-02-26. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. (německy)
- ↑ PFISTER, Eva. Natascha Wodin: Auf den Spuren der toten Mutter. www.woz.ch. 2017-03-16. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. (německy)
- ↑ HENNEBERG, Nicole. Natascha Wodin und Wolfgang Hilbig: Das verriegelte Gesicht. tagesspiegel.de [online]. 2009-06-21 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Doppelportrait – „Den, den ich finden wollte, habe ich nie gefunden”. Cicero Online. Datace neuvedena. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. (německy)
- ↑ Todesfall: Büchner-Preisträger Wolfgang Hilbig gestorben. DIE WELT. 2007-06-02. Dostupné online [cit. 2017-10-26].
- ↑ BÖTTIGER, Helmut. Natascha Wodin: Dann spielt die Mutter Chopin. Die Zeit. 2017-03-23. Dostupné online [cit. 2017-10-26]. ISSN 0044-2070. (německy)
- ↑ Lesezeit | Natascha Wodin: Sie kam aus Mariupol | MDR.DE. mdr.de. 28.08.-22.09.2017. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-26. (německy)
- ↑ KEGEL, Sandra. Drei Frauen ausgezeichnet: Natascha Wodin erhält den Preis der Leipziger Buchmesse. FAZ.NET [online]. 2017-03-23 [cit. 2017-10-26]. Dostupné online.
- ↑ SEMOTAMOVÁ, Tereza. Natascha Wodin: Jazyk může být spásným lanem. semotamova.blog.respekt.cz [online]. 2017-10-26 [cit. 2017-10-26]. Autorka článku je česká germanistka a překladatelka z NJ. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Natascha Wodin na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Natascha Wodin
- Heslo na stránce Perlentaucher.de
- Heslo na stránce LovelyBooks.de
