Wikipedie

Myšáci

Myšáci (Coliiformes) jsou malým řádem ptáků, jehož zástupci se vyskytují pouze v subsaharské Africe. Zajímavým znakem řádu je flexibilita okrajových prstů, které dokáží obrátit buď dopředu nebo dozadu, což jim umožňuje obratně šplhat po stromech.[1]

Jak číst taxoboxMyšáci
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádmyšáci (Coliiformes)
Murie, 1872
Čeleďmyšákovití (Coliidae)
Swainson, 1837
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Myšáci jsou menší ptáci připomínající pěvce, nejsou s nimi však příbuzní. Velikost myšáků se pohybuje mezi 26–40 cm, jejich váha osciluje v rozmezí 28–82 g. Opeření je velmi jemné a připomíná spíše srst savců než ptačí peří. Bývají šedě nebo hnědě zbarvení a velmi dlouhý tuhý ocas je asi dvakrát delší než tělo. Obě pohlaví se mohou chlubit chocholkou na hlavě. Samec i samice vypadají stejně. Myšáci mají jedinečným způsobem utvářené nohy – vnější prsty (1. a 4. prst) se mohou otáčet tak, že směřují dopředu (spolu s ostatními prsty, nohy pak slouží pro zavěšení) nebo dozadu (pro uchopení). Mezi spodním zobákem a bází lebky je umístěn zvláštní kloub, který myšákům umožňuje spolknou i velmi velké ovoce.[2]

Biologie a ekologie editovat

Hlas myšáka jihoafrického

Jsou to sociální ptáci žijící v párech, menších rodinných skupinkách a občasně i menších hejnech do 30 jedinců. Členové hejna sedávají vedle sebe, těsně nahloučení jeden na druhého. Především při nocování vytvářejí těsné „hrozny“, čítající i několik desítek ptáků. Při spánku myšáci upadají do částečného torporu, který je u ptáků dosti vzácný. Jsou býložraví, živí se pupeny, listy nebo plody. Potravu si hledají na zemi nebo na stromech..[2]

Hnízdění editovat

Myšáci jsou monogamní, avšak v době hnízdění jim často pomáhají jejich potomci z minulé snůšky. Veškeré záležitosti kolem hnízdění od stavby hnízda přes inkubaci po krmení mláďat zajišťují oba rodiče. Hnízdí na stromech ve volných koloniích. Samice snáší většinou 2–3 malá vejce do šálkovitého hnízda z rostlinného materiálu. Mláďata jsou krmivá a rodí se asnychronně po 12 dnech inkubace. Slepá, téměř holá bezbranná mláďata musí rodiče intenzivně zahřívat po celou dobu jejich pobytu na hnízdě, který trvá kolem 2,5 týdne, načež dochází k prvnímu letu. Ptáčata však zůstávají poblíž rodičů po dalších několik týdnů.[3]

Systematika editovat

Evoluce editovat

 
Myšák hnědokřídlý (Jihoafrická republika)

Myšáci by se dali považovat za živoucí fosilie. Nejstarším fosilním zástupcem myšáků je rod Tsidiiyazhi, jehož fosilní pozůstatky z Mexika jsou staré kolem ∼62,5 milionů let. Myšáci se tedy začali divergovat již relativně krátce po vymírání na konci křídy, které se událo před ∼66 miliony lety.[4] Fosilní záznam je poměrně bohatý a je známa řada rodů z paleogénu[5][6][7] i miocénu.[8][9]

Za zmínku stojí hlavně vymřelá čeleď myšáků Sandcoleidae, jejíž zástupci představují vůbec nejpočetnější skupinu středně velkých lesních ptáků přítomných ve fosilních nalezištích z raného a středního eocénu v Evropě a Severní Americe.[10]

Systém myšáků editovat

České jméno myšáci dostali podle způsobu, jakým hledají potravu – pobíhají po zemi nebo šplhají po keřích a při pohybu vegetací vypadají jako myši.[11] Rovněž jejich velmi jemné peří připomíná spíše myší srst než peří jiných ptáků.[2]

O taxonomickém zařazení myšáků se již od jejich objevu vedu živé debaty. Diskuse vědců nevyřešily ani podrobné morfologické a genetické studie, které často generovaly protichůdné výsledky.[3][1] Je známo 6 recentních druhů myšáků ve dvou rodech:[12]

Obrázek Vědecké jméno Běžné jméno Rozšíření
  myšák bělohřbetý Colius colius jižní Afrika
  myšák bělohlavý Colius leucocephalus Africký roh
  myšák červenohřbetý Colius castanotus Angola
  myšák hnědokřídlý Colius striatus střední, východní a jižní Afrika
  myšák jihoafrický Urocolius indicus jižní Arika
  myšák dlouhoocasý Urocolius macrourus subsaharská Afrika

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b ALBERTONYKUS. Raptormaniacs: The Lost Mousebird Dynasty [online]. 2020-04-20 [cit. 2024-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-21. (anglicky) 
  2. ↑ a b c GRZIMEK, Bernhard, et al. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 9: Birds II. Detroit: Gale, 2003. ISBN 9780787657857. OCLC 745926526 S. 469-471. (anglicky) 
  3. ↑ a b WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Mousebirds (Coliidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.coliid1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  4. ↑ KSEPKA, Daniel T.; STIDHAM, Thomas A.; WILLIAMSON, Thomas E. Early Paleocene landbird supports rapid phylogenetic and morphological diversification of crown birds after the K–Pg mass extinction. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2017-07-25, roč. 114, čís. 30, s. 8047–8052. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1700188114. PMID 28696285. (anglicky) 
  5. ↑ MAYR, Gerald. A new eocene Chascacocolius-like mousebird (Aves: Coliiformes) with a remarkable gaping adaptation. Organisms Diversity & Evolution. 2005-09-01, roč. 5, čís. 3, s. 167–171. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 1439-6092. DOI 10.1016/j.ode.2004.10.013. 
  6. ↑ MAYR, Gerald. New specimens of the Middle Eocene fossil mousebird Selmes absurdipes Peters 1999. Ibis. 2001-10, roč. 143, čís. 4, s. 427–434. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.2001.tb04943.x. (anglicky) 
  7. ↑ MAYR, Gerald. A new mousebird (Coliiformes: Coliidae) from the Oligocene of Germany. Journal für Ornithologie. 2000-01-01, roč. 141, čís. 1, s. 85–92. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 1439-0361. DOI 10.1007/BF01651775. (anglicky) 
  8. ↑ MAYR, Gerald; PETERS, Dieter Stefan. The mousebirds (Aves: Coliiformes) from the Middle Eocene of Grube Messel (Hessen, Germany). Senckenbergiana lethaea. 1998-10, roč. 78, čís. 1-2, s. 179–197. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 0037-2110. DOI 10.1007/BF03042768. (anglicky) 
  9. ↑ MAYR, Gerald. Mousebirds (Coliiformes), parrots (Psittaciformes), and other small birds from the late Oligocene/early Miocene of the Mainz Basin, Germany. Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie - Abhandlungen. 2010-11-01, s. 129–144. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. DOI 10.1127/0077-7749/2010/0089. (anglicky) 
  10. ↑ MAYR, Gerald. New data on the anatomy and palaeobiology of sandcoleid mousebirds (Aves, Coliiformes) from the early Eocene of Messel. Palaeobiodiversity and Palaeoenvironments. 2018-12-01, roč. 98, čís. 4, s. 639–651. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 1867-1608. DOI 10.1007/s12549-018-0328-1. (anglicky) 
  11. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel. Svět zvířat V: Ptáci (2). Praha: Albatros Media, 1998. ISBN 978-80-00-00657-4. S. 110-112. 
  12. ↑ Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List 14.1 [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Myšáci&oldid=23845881“