Mohismus

Mohismus (Mojia 墨家) je starověká čínská filozofie etiky a logiky, racionálního myšlení a vědecké technologie vyvinutá učenci, kteří studovali pod vedením starověkého čínského filozofa Moziho (asi 470 př. n. l. – asi 391 př. n. l.), ztělesněná ve stejnojmenné knize: Mozi.

Filozofie Mohismu

Mohismus je nejznámější pro koncept "univerzální lásky" (čínsky: 兼愛; pinyin: jiān ài). Přesnější překlad 兼愛 je však "nestranná péče". Mozi kladl důraz na etiku před morálkou a zaměřoval se na nezaujatý zájem o všechny lidi bez ohledu na jejich vztahy nebo příslušnost. Na rozdíl od konfucianismu, který zdůrazňoval rodinnou a společenskou hierarchii, mohisté prosazovali stejnou péči pro všechny.

Filozofie mohismu vyvinula se přibližně ve stejné době jako konfucianismus, taoismus a zákonictví a byla jednou ze čtyř hlavních filozofických škol přibližně v letech 770–221 př. n. l. (během období jara, podzimu a válčících států). V té době byl mohismus považován za hlavního rivala konfucianismu. Zatímco jeho vliv přetrval, mohismus téměř zmizel jako nezávislá myšlenková škola, když se transformoval a integroval do sekt taoismu v důsledku kulturních transformací dynastie Čchin po roce 200 př. n. l.

Kniha Mozi

Kniha Mistra Mo, psána také jako (The book of Master Mo), obsahuje klíčové doktríny Mohismu, živé dialogy mezi Mistrem Mo a jeho následovníky, diskuse o starověkém válčení a mimořádnou sérii kapitol, které zahrnovaly první příklady logiky, dialektiky a epistemologie v čínské filosofie.

Kniha Mozi byla pravděpodobně napsána v průběhu přibližně dvou set let (zhruba ve 4. a 3. století př. n. l.) postupnými skupinami žáků a následovníků. V Chanšú 漢書 byl uveden v sedmdesáti jedna pian 篇, z nichž se dochovalo padesát tři. Nedochovaly se žádné rané komentáře a kniha byla po většinu císařské historie z velké části nedostupná: zatímco v 6. století mohlo existovat krátké vydání Mozi, zdá se, že všechna současná vydání pocházejí z Sungova exempláře, který je nyní ztracen. Mozi se znovu objevili v dynastii Ming, když byli zahrnuti do taoistického kánonu Čengtong (v roce 1447) a do projektu Sikuquanshu z konce 18. století. Kritické rekonstrukce na konci 19. století byly kvůli špatnému přenosu a poškození textu, zejména technické části, obtížné a často nejisté. Nejlépe zachované části Mozi obsahují politické a etické myšlenky, jako je odpor k plýtvání zdroji, fatalismu a agresivnímu válčení; Pozitivněji argumentují ve prospěch meritokracie, politické uniformity, inkluzivní péče, poslušnosti nebes a víry v existenci duchů. Tyto myšlenky – dnes označované jako "deset tezí" (šilun 十論) – byly prosazovány především v hlavních kapitolách (kap. 8–37) a také v pravděpodobně o něco pozdějších dialozích (kap. 46–50) a úvodních kapitolách (kap. 1–7). Zbytek knihy také následuje po hlavních kapitolách a je obtížnější jej interpretovat kvůli technickému obsahu a zkomolenosti textu: dialektické kapitoly (kap. 40–45) pojednávají hlavně o logice a vědě, zatímco kapitoly o obraně (kap. 52–71) obsahují vojenské obranné techniky (viz také Textové záležitosti).

Galerie

• 
•