Modrovous
Modrovous (francouzsky La Barbe bleue) je francouzský lidový příběh, jehož nejznámější přeživší verzi zachytil Charles Perrault ve sbírce Histoires ou Contes du temps passé vydané v roce 1697.
Jako předloha titulní postavy mohli posloužit sériový vrah Gilles de Rais, který žil v 15. století,[1] nebo bretaňský král Conomor.
Příběh editovat
Modrovous je bohatý šlechtic známý svým příslovečným vousem a tím, že byl už několikrát ženatý. Co se stalo s jeho manželkami, to nikdo neví. Když jednou navštíví jednoho ze svých sousedů a žádá o ruku jedné z jeho dvou dcer, dívky jsou zděšené a snaží se, aby si vybral tu druhou. Modrovous nakonec přesvědčí mladší z nich, aby se za něj vdala.
Brzy poté Modrovous oznamuje své ženě, že musí na nějakou dobu odjet a předává jí klíče ke dveřím v jejich zámku. Zároveň jí dává klíč k malé místnosti pod zámkem a zdůrazňuje, že tam nesmí na rozdíl od jiných místností nikdy vstoupit. Dívka přísahá, že do té místnosti nikdy nevstoupí. Modrovous opouští zámek a přenechává jí domácnost. Jeho žena okamžitě cítí nutkání zjistit, co zakázaná místnost obsahuje a přes varování své sestry, která ji přijela navštívit, opouští oslavu a své hosty a zamíří k místnosti.
Dívka objevuje strašlivé tajemství místnosti: podlahu pokrývá krev a těla předchozích Modrovousových manželek visí na hácích na zdech. Zhrozená dívka upouští klíč do kaluže krve. Utíká z místnosti, ale krev z klíče nejde smýt. Své sestře prozradí Modrovousovo tajemství a plánují, že příštího dne ze zámku utečou. Modrovous se však nečekaně vrací už příští ráno a ihned si všimne krve na klíči. V hněvu manželce vyhrožuje, že jí okamžitě srazí hlavu, ale dívka ho žádá o čtvrt hodinu na modlitbu. Společně se svou sestrou se zamkne v nejvyšší věži. Zatímco se Modrovous s mečem v ruce snaží dostat přes dveře, dívky čekají na příjezd svých dvou bratrů. Na poslední chvíli je pak bratři zachrání a Modrovouse zabijí.
Jedinou Modrovousovou dědičkou je jeho žena, která tak zdědí jeho celé jmění. Část využije jako věno pro svou sestru, část pro své bratry a zbytek na to, aby si našla lepšího manžela.
Adaptace editovat
Literatura editovat
- Maurice Maeterlinck: Ariana a Modrovous (č. Orbis, Praha 1962)
- Angela Carter: Krvavá komnata (č. Argo, Praha 1997)
- Kurt Vonnegut: Modrovous (č. Argo, Praha 2008)
Opera editovat
- Béla Bartók: Modrovousův hrad (1911
- Jacques Offenbach: Modrovous (Barbe bleu)
Film editovat
- Bluebeard (č. název: Modrovous) – Film, Francie / Itálie / Západní Německo / Maďarsko 1972, režie: Edward Dmytryk, ČSFD
Reference editovat
- ↑ Iona a Peter Opie (1974). The Classic Fairy Tales. Oxford University Press, s. 103–105. ISBN 0-19-520219-8.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Modrovous na Wikimedia Commons 
Dílo Modrovous aneb Následky všetečné zvědavosti ve Wikizdrojích
