Mlynařík dlouhoocasý

druh ptáka rodu Aegithalos

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) je malý druh pěvcečeledi mlynaříkovitých (Aegithalidae).

Jak číst taxoboxMlynařík dlouhoocasý
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďmlynaříkovití (Aegithalidae)
Rodmlynařík (Aegithalos)
Binomické jméno
Aegithalos caudatus
(Linnaeus, 1758)
Mapa s rozšířením jednotlivých poddruhů
Mapa s rozšířením jednotlivých poddruhů
Mapa s rozšířením jednotlivých poddruhů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie editovat

 
Mladí ptáci

Ve střední Evropě se vyskytuje ve dvou poddruzích: mlynařík dlouhoocasý středoevropský (A. c. europaeus), který má nad okem silný tmavý pruh, a mlynařík dlouhoocasý severoevropský (A. c. caudatus), který má hlavu čistě bílou.[2]

Popis editovat

  • Délka těla: 13–15 cm
  • Rozpětí křídel: 16–19 cm
  • Hmotnost: 6–8 g.

Má zavalité tělo a nápadně dlouhý stupňovitý ocas, který měří 6–10 cm.[3] Svrchu je převážně černý s vínovým zbarvením na hřbetě, spodinu má bílou, šedou nebo narůžovělou, zobák, oči i končetiny tmavé a ocas taktéž černý s výraznými bílými vnějšími okraji. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně; mladí ptáci mají tmavé opeření po stranách hlavy.

Často se ozývá, nejčastěji vysokým „sri-sri-sri“ nebo „sirr-sirr-sirr“. Zpěv je tichý, nevýrazný.

Rozšíření editovat

Vyskytuje se na rozsáhlém území Eurasie, přičemž východně zasahuje až po Kamčatku. V Evropě zcela chybí pouze na Islandu, v severní části Skandinávie a Skotských ostrovů, na Baleárech, Sardinii a Krétě. Většina populací je stálých, některé severské však na zimu migrují na krátkou vzdálenost.[4]

Výskyt editovat

Ve střední Evropě žije nejhojněji ve světlých vlhkých listnatých nebo smíšených lesích s hustým podrostem. Zvláště v zimě se pak často vyskytuje také v parcích a zahradách.

Výskyt v Česku editovat

České republice hnízdí v počtu 55 000–110 000 párů od nížin po 1400 m n. m.[2] Jeho početnost na našem území v posledních letech mírně klesá.[5]

Chování editovat

 
Dospělý pták na hnízdě

Mimo hnízdní období žije v menších hejnech až o 30 jedincích, obhajujících vlastní potravní teritorium. V zimě spolu ptáci i hřadují schouleni a těsně přitisknuti k sobě, což jim umožňuje větší odolnost vůči nízkým nočním teplotám. Děje se tak nejčastěji v hustých keřích 1–10 m nad zemí. Je velmi čilý a obratně šplhá i po velmi tenkých větvích.

Hnízdění editovat

 
Aegithalos caudatus

Pohlavně dospívá již na konci prvního roku života; je monogamní. Hnízdo stavějí oba dospělí ptáci, a to u kmenů nebo ve větvích stromů či keřů, obvykle ve výšce 1,5–6 m. Hnízdo je kompaktní uzavřená kulatá stavba se silnými stěnami, široká průměrně 9–18 cm a vysoká asi 11–25 cm. Boční vletový otvor, který v průměru měří 30 mm, je téměř vždy umístěn v horní části hnízda. Postaveno je zejména z mechů, lišejníků a pavučin, ale často i z jiných měkkých materiálů včetně peří, vlny nebo srsti.[6][7]

V jedné snůšce je 8–12 (vzácně i 5–16) světlých, jemně červenohnědě skvrnitých, 14,2 × 11,1 mm velkých vajec, na nichž sedí samice, které samec přináší potravu. Inkubační doba je 13–14 dní.[2][7]

S krmením mláďat často vypomáhá až 8 jiných dospělých mlynaříků. Mláďata hnízdo opouštějí po 14–18 dnech a dalších až 14 dnů jsou ještě krmena mimo ně.[3]

Ve volné přírodě se dožívá obvykle 2–3 let.

Potrava editovat

Živí se zejména hmyzem a pavouky, na jaře požírá též mladé pupeny a různé plody, v zimě i semena.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 204. 
  3. a b S. Harrap, D. Quinn: Chickadees, Tits, Nuthatches and Treecreepers, Princeton University Press, Princeton/New Jersey 1995. ISBN 0-691-01083-8 (anglicky)
  4. VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 72. 
  5. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-25]. Dostupné online. 
  6. C. Harrison, P. Castell, H. Hoerschelmann: Jungvögel, Eier und Nester der Vögel- Europas, Nordafrikas und des Mittleren Ostens, Aula Verlag, Wiebelsheim 2004, ISBN 3-89104-685-5 (německy)
  7. a b U. N. Glutz von Blotzheim, K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas (HBV). Band 13/I, Passeriformes (4. Teil): Muscicapidae – Paridae, AULA-Verlag 1993/2001, ISBN 3-923527-00-4 (německy)

Literatura editovat

  • Hudec, K. a kol. 1983: Fauna ČSSR. Ptáci 3/2. Academia Praha.
  • BURNIE, David, a kol. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 978-80-242-2235-6. S. 404. 
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 978-80-7234-292-1. S. 197. 

Externí odkazy editovat