Miroslav Škaloud

český senátor českého Parlamentu

Miroslav Škaloud (* 21. února 1948 Praha) je český politik, v letech 20022014 senátor za obvod č. 21 – Praha 5, v letech 19982002 starosta Městské části Praha 5, člen ODS.

RNDr. Miroslav Škaloud
2. senátor za obvod č. 21 – Praha 5
Ve funkci:
2. listopadu 2002 – 25. října 2014
PředchůdceMichael Žantovský
NástupceVáclav Láska
starosta Městské části Praha 5
Ve funkci:
1998 – listopad 2002
NástupceMilan Jančík
zastupitel Městské části Praha 5
(v letech 1994-1998 také místostarosta MČ)
Ve funkci:
19. listopadu 1994 – 16. října 2014
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF (1989-1991)
ODS (od 1991)

Narození21. února 1948 (76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
CommonsMiroslav Škaloud
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vzdělání, profese a rodina editovat

Po absolvování základní školy se vyučil strojním zámečníkem v karlínské ČKD, kde poté pracoval.[1] Při zaměstnání vystudoval střední školu a od roku 1968 se vzdělával v oboru teoretická fyzika na Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, kterou ukončil roku 1974.

Po základní vojenské službě pracoval jako výzkumný pracovník. Od roku 1992 se věnoval podnikání v oblasti obchodu.[2]

Politická kariéra editovat

Zakládal Občanské fórum na Praze 5. Členem ODS je od roku 1991. V letech 19942002 byl zastupitelem městské části Praha 5, z toho v letech 19982002 působil jako starosta.[3]

Roku 2002 se rozhodl kandidovat do Senátu PČR. Z prvního kola postoupil se ziskem 42,01 % hlasů spolu s Václavem KrásouUS-DEU, který obdržel 25,92 % hlasů. Ve druhém kole se situace opakovala, Miroslav Škaloud se tak díky zisku 56,20 % všech platných hlasů stal členem horní komory Parlamentu ČR[4], kde ve svém prvním funkčním období působil jako ve Výboru pro evropskou integraci.

V senátních volbách roku 2008 svůj mandát obhájil, když z prvního kola získal podporu 27,76 % voličů. Ve druhém kole zvítězil nad nestraníkem kandidovaným ČSSD Jiřím Witzanym v poměru 54,01 ku 45,98 % všech platných hlasů.[5] Ve druhém funkčním období pracoval v Organizačním výboru, Výboru pro záležitosti Evropské unie a v Ústavně-právním výboru (místopředseda).

Reference editovat

Externí odkazy editovat