Militarismus

způsob vedení státu

Militarismus (z lat. militaris, vojenský) je takové pojetí a praxe politiky, v němž stojí na předním místě vojenská síla a armáda.

Pomník vítězství v Severní Koreji
Jednotky SA a SS na Reichsparteitagu 1935
Vojenská přehlídka v Moskvě

Ve vnitřní politice se projevuje vysokými výdaji na armádu a zbrojení, zdůrazňováním významu armády, vyzvedáním její prestiže, masovými přehlídkami, účastí vysokých důstojníků v politice a zejména válečnickou rétorikou vedoucích představitelů státu. V zahraniční politice znamená tendenci k násilnému řešení sporů, případně i expanzivní a dobyvačnou politiku.[1]

Historie editovat

Vojenská síla byla v historii nutnou výbavou států, zejména v hustě osídlených a hospodářsky významných oblastech světa. Vyšší vrstvy starých společností se samozřejmě věnovaly boji a válečnictví. Podle „trojfunkční“ teorie G. Dumézila tvořili válečníci „druhý lid“ vedle kněží a rolníků. Přesto se různé kultury lišily mírou své dobyvačnosti a významem armád v jejich politice.

Pojem militarismu se objevuje až v polovině 19. století,[2] kdy se v politice zejména západních zemí začínají více uplatňovat hlediska a cíle hospodářské, sociální nebo kulturní. V době, kdy vrcholila koloniální expanze evropských zemí, si tyto země začaly vzájemně vytýkat „militarismus“. Počátkem 20. století hrála armáda velikou roli zejména v politice Německa, kde vyvrcholila politikou nacismu. Silně militaristické byly i fašistické státy a po počátečním období revoluce i Stalinův Sovětský svaz.

V současné době lze rozlišit na jedné straně hlavní velmoci, které věnují velké prostředky na budování armád pro použití v mezinárodní politice, a na druhé straně spíše chudší země, kde je armáda hlavním nástrojem vnitřní politické moci diktátorů.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. K. Žaloudek, Encyklopedie politiky, heslo Militarismus.
  2. Online etymology dictionary

Literatura editovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Militarismus. Sv. 17, str. 346
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Militarismus. Sv. 7, str. 266
  • K. Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri 2004

Související články editovat

Externí odkazy editovat