Wikipedie

Michal Bernard Mandel

rakousko-český barokní sochař

Michal Bernard Mandel, také Mandl, Mändl, Mendl (1659/1660 Praha – 23. dubna[1] 1711 Salcburk) byl rakouský barokní sochař českého původu, činný převážně v Salcburku.

Michal Bernard Mandel
Narození1659-1660
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí23. duben 1711
Salcburk
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolánísochař
Hnutíbaroko
Významná dílaMirabellgarten
MecenášiJan Arnošt z Thun-Hohenštejna, Jan Adam I. z Lichtenštejna
Vliv naMatyáš Bernard Braun, Johann Anton Pfaffinger
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

 
Socha sv. Jáchyma, kolegiátní kostel, Salcburk
 
Plavení koní, zámek Mirabell, Salcburk
 
Sv. Filip Benicius, Karlův most
 
Sv. Ondřej, Andräkirche Salcburk

Odborná literatura se shoduje, že Mandel pocházel z Prahy, kde si osvojil pražský sochařský rukopis,[2] než pokračoval ve studiu do Itálie, pravděpodobně do Benátek a Říma, protože vzory italského baroka převzal. Koncem 80. let 17. století se M. usadil v Salcburku. Roku 1690 se oženil s dcerou kamenosochaře Andrease Götzingera, z toho se usuzuje, že patřil do Götzingerovy dílny. Od roku 1694 vedl vlastní dílnu, podepisoval své autorské smlouvy a najímal si asistenty.[3]

Kromě několika bozzett se dříve známé dílo M. skládalo z monumentálních kamenných plastik, které často dotvářely architekturu Jana Bernarda Fischera z Erlachu a jejich objednavatelem byl salcburský kníže arcibiskup Jan Arnošt z Thun-Hohenštejna. Nejvýznamnější sousoší Plavení koní umístil do parku u koníren, symbolizuje samotného arcibiskupa, zosobněného antickým Bukefalem Alexandra Velikého.[4] V okruhu salcburského arcibiskupství Mandel tesal náhrobky, sochařskou dekoraci kašen, zahradní plastiky, erby, heraldické figury zvířat a oltářní sochy. Obvykle užíval bílý mramor z lomů v okolí Salcburku, méně často dělal dřevořezby s polychromií.

Významné figurální plastiky se dochovaly na fasádě kostela Nejsvětější Trojice (1699–1700) a kolegiálního kostela (1705–1708). K posledním Mandelovým zakázkám patřila objednávka sochy představeného řádu servitů sv. Filipa Benicia pro Karlův most, zadaná pražskými servity a placená knížetem Janem Adamem I. z Lichtenštejna, jehož erb je na soklu. Dochovaný hliněný model vznikl roku 1711, ale v dubnu téhož roku Mandel zemřel, nejspíše jako většina kameníků na silikózu. Vytesání sochy v nadživotní velikosti z bílého alpského mramoru pravděpodobně proběhlo v Mandlově dílně, okolnosti ani letopočet nejsou známy. Osazení sochy na most na podstavec z českého pískovce mělo zpoždění tří let. Mandel již do něho nemohl zasáhnout.

Mandel je literaturou hodnocen jako nejvýznamnější barokní sochař v Salcburku. Učil se u něj například Matyáš Bernard Braun. Jeho hlavní díla se brzy stala tak slavnými, že byla kopírována. Johann Anton Pfaffinger vytvořil kopie soch sv. Petra a Pavla pro klášter v Seitenstettenu a pro kostel Sv. Petra v Salcburku. Princ Evžen Savojský si objednal kopii Mandlova sousoší Plavení koní.

Výběr z díla editovat

  • Plavení koní, Salcburk, jezírko u koníren zámku Mirabell, Salcburk, 1692–1693
  • Dva šermíři (atleti), zahrada zámku Mirabell, Salcburk
  • Čtyři alegorické sochy teologických ctností (Víra, Láska, Naděje a Boží moudrost) na atice, Čtyři andělé na bočních oltářích; kostel Nejsvětější Trojice, Salcburk, 1700–1702
  • Sochy světců a světic, v nikách kolegiátního kostela Nanebevzetí P. Marie v Salcburku
  • Socha sv. Ondřeje, kaple kostela sv. Ondřeje, Salcburk
  • Bozzetto sochy sv. Filipa Benicia pro Karlův most, pálená hlína, Museum Carolino Augusteum, Salcburk, 1711[5]
  • Dvojice andělů, oltář zámecké kaple, Tittmoning, kolem 1693–1694
  • Skupina Zvěstování, Trojiční sloup, Straubing, 1708–1709

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ KRETSCHMER, 1990, s.18; březnové datum ve starších publikacích je chybné.
  2. ↑ BLAŽÍČEK 1958, s. 134; POCHE 1986, s. 19; KRETSCHMER 1990, s. 18
  3. ↑ KRETSCHMER, 1990, s. 18
  4. ↑ HILLER 1977, s. 58-73
  5. ↑ MÁDL 1921, reprodukce na s.72

Literatura editovat

  • NEUMANN, Jaromír: Český barok. Praha: Odeon 1968, 2. vyd. 1975
  • POCHE, Emanuel. Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna. Praha: Odeon 1986, s. 19–20
  • BLAŽÍČEK, Oldřich J.: Sochařství baroku v Čechách. NKLU Praha 1959, s. 134–135.
  • KOŘÁN, Ivo: Karlův most. Odeon Praha 1989
  • PRETZELL, Lothar: Salzburger Barockplastik, Entwicklungsgeschichte der Salzburger Plastik vom Anfang des 17. bis zum Ende des 18. Jahrhunderts. Deutsche Verein für Kunstwissenschaft, Berlin 1935
  • MÁDL, Karel Boromejský: Sochy na Karlově mostě. Štenc Praha 1921, s. 55, 70–71, 2 obrázky on line: [1] (zvl. otisk článku z časopisu Zlatá Praha XXV., 1908).
  • HILLER, Stefan: Thunsche Tiere im Mirabellgarten, in: Salzburger Museumsbulletin Nr. 1, 1974
  • HILLER, Stefan: Triumph des Pferdes, Zur Ikonologie der Salzburger Pferdeschwemmen, in: Festschrift für Hans Sedlmayr, editor Johannes Graf von Moy, Pustet: Salzburg-München 1977, s. 57-83, ISBN 978-3-7025-0148-8
  • KRETSCHMER, Hildegard: Michael Bernhard Mandel, in: Neue deutsche Biographie, díl 16, Duncker & Humblot: Berlin 1990, ISBN 3-428-00197-4, s. 18-19, dostupné online [2]

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michal_Bernard_Mandel&oldid=21952056“