Wikipedie

Miami Masters

tenisový turnaj ATP a WTA Tour v Miami

Miami Masters, oficiálně Miami Open presented by Itaú, je tenisový turnaj hraný profesionálních okruzích mužů ATP Tour a žen WTA Tour ve floridském Miami Gardens. Založen byl roku 1985 v Delray Beach, druhý ročník proběhl v palmbeachském Boca Raton a mezi sezónami 1987–2018 se konal v ostrovním městě Key Biscayne. V roce 2019 se přestěhoval na kurty miamského víceúčelového komplexu Hard Rock Stadium do Miami Gardens. Centrální dvorec má kapacitu 13 800 diváků a Grandstand do svých ochozů pojme 5 000 návštěvníků.[1]

Miami Masters
Miami Open presented by Itaú
Hard Rock Stadium v Miami Gardens na Floridě
Založeno1985
OdehránoMiami Open 2024
MístoDelray Beach (1985)
Boca Raton (1986)
Key Biscayne (1987–2018)
Miami Gardens (od 2019)
Florida, Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
DějištěLaverovo mezinárodní centrum (1985)
Boca West Resort and Club (1986)
Tennis Center at Crandon Park (1987–2018)
Hard Rock Stadium (od 2019)
Souřadnice25°42′29″ s. š., 80°9′32″ z. d.
Povrchtvrdý – Laykold / venku
Soutěže96 dvouhra (48 kval.) / 32 čtyřhra
Obdobíbřezen
ŘeditelJames Blake
ATP Tour
1985World Series (Grand Prix)
1986–1989Championship Series (Grand Prix)
1990–1992Series Single Week
1993–1999Super 9
2000–2008Masters Series
2009–ATP Tour Masters 1000
Dotace10 404 205 USD
WTA Tour
1985–1987VS World Championship Series
1988Category 6
1989Category 5
1990–2008Tier I
2009–2020Premier Mandatory
2021–WTA 1000
Dotace8 770 480 USD
www.miamiopen.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miami Masters se stal prvním turnajem mimo grandslam, který mužům i ženám nabídl stejné finanční odměny, poprvé roku 1989 a po opuštění tohoto klíče se k vyrovnaným výdělkům natrvalo vrátil v roce 2006. Dalším primátem na okruzích ATP Tour a WTA Tour bylo první použití jestřábího oka pro elektronickou kontrolu dopadu míčů v sezóně 2006.[2][3] V roce 1999 získala vlastnictví turnaje společnost IMG, která odkoupila práva od zakladatele Butche Buchholze.

Do roku 2018 probíhal na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem Tenisového centra v Crandon Parku. Položený Laykold byl kritizován jako nejpomalejší tvrdý povrch na okruhu, znamenající dlouhé vyčerpávající výměny za vysokých teplot a vlhkosti vzduchu.[4][5]

Miami Masters je svázán s druhou velkou březnovou událostí Indian Wells Masters, která mu předchází. Vyjma grandslamu se spolu s turnaji v Římě, Madridu a Šanghaji tyto události hrají jako jediné déle než týden. Do dvouher nastupuje 96 singlistů a čtyřher se účastní 32 párů.[6][7] Kalifornský turnaj rozšířil startovní pole na 96 singlistů v roce 2004. Vítězství v Indian Wells a Miami během jedné sezóny získalo označení „Sunshine double“ (sluneční double), jež se podařilo ve dvouhře získat jedenácti tenistům.[8] Mezi lety 1985–1989 se konala také smíšená soutěž.

Mužská část je součástí devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000. Ženská polovina náleží do kategorie WTA 1000. V letech 1985–1989 hráli muži v rámci okruhu Nabisco Grand Prix, a po založení ATP Tour v roce 1990 se událost stala součástí této túry. Ženská část se od počátku konala na okruhu WTA Tour, nejdříve mezi sezónami 1985–1987 jako díl kategorie Virginia Slims World Championship Series.

Historie editovat

Vznik a 80. léta editovat

 
Dějiště turnaje v letech 1987–2018, Tenisové centrum v Crandon Parku na ploše Miami-Dade County Parku u ostrovního města Key Biscayne. Zakladatel turnaje Butch Buchholz místo charakterizoval jako „tropický ráj“.[3]

Myšlenka na uspořádání mezinárodního tenisového turnaje v Miami vznikla v 60. letech dvacátého století, kdy tenisté, jakými byli Jack Kramer, Pancho Gonzales, Frank Sedgman či Butch Buchholz, hráli nejen na floridských stadionech v nevyhovujících podmínkách nedostatečně osvětlených hal výstavišť. Buchholz, člen tzv. „handsome eight“ (osmi statných), skupiny spojené se vznikem okruhu World Championship Tennis, ukončil kariéru pro tenisový loket v roce 1970.[3] Následně se zaměřil na prosazování myšlenky velkého miamského turnaje, který by se stal prvním majorem sezóny (Australian Open v té době probíhal až v prosinci) a zamýšlený turnaj prezentoval jako „Zimní Wimbledon“.[9][3]

V roce 1980, kdy byl Buchholz výkonným ředitelem hráčské asociace ATP, se dohodl s viceprezidentem společnosti Thomas J. Lipton Company na sponzoringu připravovaného dvoutýdenního turnaje, s pětiletým kontraktem a každoroční dotací 1,5 milionu dolarů.[3] Buchholz učinil dohody s ATP a ženskou tenisovou asociací WITA, od nichž získal práva na 15 let za poskytnutí části výnosů z prodeje vstupenek, reklamy a vysílacích práv. Záměr vzniku turnaje veřejně oznámil během French Open 1983.[3]

 
3. kolo Miami Masters 2008: Nicolas Kiefer vs. Rafael Nadal, 2–6, 4–6

Buchholz pro turnaj získal vrchního rozhodčího z Wimbledonu Alana Millse a módního návrháře Teda Tinlinga do funkce ředitele protokolu.[9] Vyšším rozpočtem, než miamská akce s 1,8 milionem dolarů, disponovaly pouze Wimbledon a US Open. Debutový ročník se uskutečnil během února 1985 v Laverově mezinárodním tenisovém centru v Delray Beach,[2] ležícím 50 mil severně od Miami za účasti 84 mužů z elitní světové stovky žebříčku ATP a 97 žen z první stovky žebříčku WTA. Premiérový zápas byl odehrán 4. února 1985 a první míček v něm získala Bulharka Manuela Malejevová, která vyřadila Řekyni Angeliki Kanellopoulouvou.[3][10] Televizní přenos všech semifinále odvysílala ESPN a finále pak stanice ABC. Návštěvnost dosáhla výše 125 817 diváků. Miami Masters 1985 vyhráli Američané Tim Mayotte a Martina Navrátilová. Mayotte se stal prvním nenasazeným šampionem a do triumfu Clijsterové v roce 2005 jediným.[10] Turnaj kopíroval formát grandslamu, když do dvouher nastupovalo 128 singlistů a čtyřher se účastnilo 64 párů. Na programu byla do roku 1989 i smíšená soutěž.[3]

Pro finanční problémy Laverova centra byl v roce 1986 turnaj přemístěn do klubu Boca West Resort ve floridském Boca Raton,[2] oddílu vlastněném společností Arvida.[3] Vítězi Miami Masters 1986 se stali Čechoslovák Ivan Lendl a Američanka Chris Evertová. Arvida však areál odprodala a s nalezením nového dějiště Buchholzovi pomohl prezident WTA Merrett Stierheim, který zároveň působil jako manažer floridského okresu Miami-Dade County. Nejdříve byly zvažovány lokace ve Flamingo Parku, Tropical Parku a Amelia Earhart Parku, než padla volba na Miami-Dade County Park v ostrovním městě Key Biscayne,[2] spojeném s miamským pobřežím mostem Rickenbacker Causeway.[3][11] Třetí ročník Miami Masters 1987 se tak uskutečnil na dvorcích Crandon Parku, kde v průběhu dalších let vzniklo plnohodnotné Tenisové centrum. Trofej si odvezl další československý hráč Miloslav Mečíř po finálovém vítězství nad obhájcem titulu a krajanem Lendlem. Jednalo se o jedinou Mečířovu výhru nad Lendlem ze šesti odehraných utkání během kariéry.[12] Také ženská obhájkyně Evertová v závěrečném duelu nestačila na německou tenistku Steffi Grafovou. Televizní přenos byl vysílán do třiceti jedna zemí.[3]

90. léta editovat

 
Bekhend Dominiky Cibulkové na Miami Masters 2012

Miami Masters 1990 zaznamenal změnu formátu snížením počtu singlistů na 96 hráčů. Jednalo se o jediný turnaj s tímto počtem startujících v profesionálním tenisu. Ročník ovládli teenageři, 19letý Američan Andre Agassi a 16letá jugoslávská hráčka Monika Selešová. Oba se stali nejmladšími vítězi v historii turnaje.[3] Na Miami Masters 1991 se Selešová stala druhou dvojnásobnou šampionkou. Celkové vítězství pro Američana Jima Couriera znamenalo premiérový posun do elitní světové desítky žebříčku ATP. Miami Masters 1993 postihlo nejméně příznivé počasí v historii turnaje, když přečkalo tzv. vichřici století. Čtyři dny se nehrálo. Vítězný americký tenista Pete Sampras se dva týdny po zisku titulu stal poprvé světovou jedničkou. Během Miami Masters 1994 došlo 11. března k otevření dostavěného nového areálu s centrálním dvorcem „Stadium Court“ pro 14 tisíc diváků. První zápas na centru vyhrála Karin Kschwendtová nad Kathy Rinaldiovou.[10] V utkání třetího kola mezi Agassim a Borisem Beckerem vyvolal Němec rozruch, když předal raketu sběračce míčů Stephanii Flaghertyové. Dívka s Agassim výměnu vyhrála, ovšem Američan postoupil do další fáze po dvousetové výhře nad Beckerem.[13][3]

Na Miami Masters 1995 se stala prvním čtyřnásobným šampionem turnaje Steffi Grafová a rekord posunula pátou trofejí o rok později. V září 1995 prohlášení oznamovalo, že jeden ročník bude nadále trvat 11 dní a v prosinci téhož roku bylo uvedeno, že se mužské finále vrátí k formátu na tři vítězné sady. Švýcarka Martina Hingisová přehrála v závarečném duelu Miami Masters 1997 bývalou světovou jedničku Selešovou za pouhých 43 minut a bodový zisk ji premiérově v kariéře katapultoval do čela světové klasifikace. V 16 letech se stala nejmladší světovou jedničkou v historii tenisu.[14] Mezi muži triumfoval Rakušan Thomas Muster, který tak využil šanci osm let od okamžiku, kdy musel před finále 1989 proti Lendlovi odstoupit. Dvě hodiny po tehdejší semifinálové výhře utrpěl vážné zranění kolenních vazů, když do automobilu naboural řidič druhého vozidla, s následným téměř půlročním výpadkem.[15][16][3]

Během Miami Masters 1998 zorganizoval Buchholz k 30letému výročí open éry znovuspojení členů „osmi statných“ z doby okruhu WCT. V mužské dvouhře se Steve Campbell stal prvním kvalifikantem, jemuž se podařilo postoupit do čtvrtfinále. Dvacátá třetí nasazená Ruska Anna Kurnikovová pak jako vůbec první tenistka na okruhu WTA vyřadila čtyři hráčky elitní světové desítky na jediném turnaji,[3] a to světovou pětku Selešovou, devítku Martínezovou, dvojku Davenportovou a konečně osmičku Sánchezovou Vicariovou,[17] než v třísetovém finále podlehla jedenácté v pořadí Venus Williamsové. Trofej pro Chilana Marcela Ríose po výhře nad Agassim znamenala, že se stal první singlovou světovou jedničkou z Latinské Ameriky.[18] V srpnu 1998 majitel práv turnaje Buchholz oznámil, že se generálním sponzorem od sezóny 2000 stane společnost Ericsson.[3] Na Miami Masters 1999 zavítalo nejsilnější startovní pole, když se dvouher zúčastnilo 47 mužů z první padesátky žebříčku ATP a 48 žen z elitní padesátky žebříčku WTA. Venus a Serena Williamsovy postoupily do prvního sesterského finále dvouhry od premiérového ročníku žen ve Wimbledonu 1884, v němž se střetly Lillian a Maud Watsonovy.[19] Starší ze sourozenkyň Venus Williamsová zvítězila. V červnu 1999 pak Buchholz sdělil, že jeho rodina prodala pořadatelská práva společnosti IMG.[3]

První desetiletí 21. století editovat

Miami Masters 2000 byl poprvé hrán pod názvem Ericsson Open. První vítězný zápas na okruhu ATP Tour vybojoval 24. března 2000 sedmnáctiletý americký junior Andy Roddick, jenž vyřadil Fernanda Verdasca.[3] Na třetí miamský triumf dosáhl Pete Sampras, který ve zbývající kariéře vyhrál ještě dva grandslamy. Od Miami Masters 2001 činila délka turnaje dvanáct dní a rekordní čtvrtou trofej si mezi muži připsal Andre Agassi. Na Miami Masters 2002, probíhajícím premiérově jako NASDAQ-100 Open, zakončil osmnáctileté období ve funkci ředitele turnaje Buchholz. Jako předseda organizačního výboru však pokračoval až do roku 2010,[2] kdy byly trofeje pro vítěze pojmenovány na jeho počest „Butch Buchholz Championship Trophy“.[3] Agassi pátým titulem vyrovnal maximum Grafové. Mezi ženami poprvé zvítězila Serena Williamsová.[3]

 
Prvním polským vítězem turnaje se stala Agnieszka Radwańská, která v roce 2011 vyhrála čtyřhru a po finálovém triumfu ve dvouhře 2012 nad Šarapovovou získala druhou trofej

V roli nového ředitele vstoupil do Miami Masters 2003 dosavadní viceprezident turnaje Adam Barrett, jenž funkci vykonával do roku 2018.[2] Nový rekordní zápis ustavil šestým titulem Agassi, když dobyl hattrick. Finále bylo přenášeno také na newyorském Times Square.[3] Naopak potřetí v řadě odešla z finále poražena Jennifer Capriatiová, když v repríze závěrečného duelu nestačila na Serenu Williamsovou. Miami Masters 2005 poznalo první nenasazenou šampionku, jíž se stala Belgičanka Kim Clijstersová.[10] V sedmi zápasech ztratila jen 27 gamů. V pětisetovém finálovém dramatu mužů vrátil Roger Federer rok starou porážku z osmifinále Rafaelu Nadalovi a za 3.42 hodin získal první miamský titul. Oba se tak na túře ATP vůbec poprvé střetli ve finále.[20] Utkání bylo turnajem následně označeno za nejlepší finále v jeho historii.[3]

Na Miami Masters 2006 došlo k vyrovnání finančních odměn mužů a žen,[2] poprvé od roku 1989, s částkou 533 500 dolarů pro vítěze dvouher.[3] Premiéru na okruzích ATP Tour a WTA Tour zaznamenalo jestřábí oko instalované na centrkurtu,[21] které se následně rozšířilo na turnaje US Open Series[21] a v Evropě bylo poprvé použito téhož roku během moskevského Kremlin Cupu. První zápas s elektronickým zařízením pro snímání dopadu míčů v historii profesionálního tenisu odehrála Jamea Jacksonová proti Ashley Harkleroadové, když zvítězila po více než třech hodinách.[3] Jacksonová se stala první tenistkou, která si po 57 minutách hry vyžádala „challenge“, ovšem kontrola potvrdila verdikt rozhodčí. Během ročníku 2006 došlo celkem k 161 výzvám, z nichž 53 vedlo ke změně původního rozhodnutí. Šampiony se stali Federer a Ruska Světlana Kuzněcovová.[3]

Pozice generálního sponzora se na Miami Masters 2007 poprvé ujala firma Sony Ericsson Mobile Communications, při poloviční držbě práv jejích odloučených divizí Sony Corporation a Ericssonu. Poté, co Serena Williamsová v úvodní sadě finále neuhrála žádný game, předvedla největší obrat turnaje a duel se světovou jedničkou Justine Heninovou dovedla k zisku čtvrté trofeje. Debutový triumf dosáhl 19letý srbský teenager Novak Djoković, jenž se jako desátý nasazený stal nejníže takto postaveným vítězem od roku 1991 a Jima Couriera, který vyhrál z pozice turnajové třináctky. Poražený finalista Guillermo Cañas se jako první kvalifikant v Miami[3] probojoval až do závěrečného boje o titul.[10]

Druhé a třetí desetiletí 21. století editovat

 
Forhend Sereny Williamsové během Miami Masters 2015, na kterém získala osmý singlový titul. Dosáhla tím absolutního rekordu turnaje v počtu trofejí, když se odpoutala od sedmi deblových triumfů Jany Novotné

Miami Masters 2015 se uskutečnilo poprvé pod názvem Miami Open presented by Itaú, když japonskou firmu Sony v roli hlavního partnera vystřídala největší latinskoamerická soukromá banka Itaú, se čtyřletým kontraktem 2015–2019. Skot Andy Murray během ročníku vyhrál 500. zápas na okruhu ATP a ve finále podlehl Djokovićovi, jenž si odvezl pátou trofej. Serena Williamsová na cestě za rekordním osmým titulem[10] dosáhla již 700. vítězného utkání na okruhu WTA Tour.[3] Na Miami Masters 2016 se Djoković stal druhým mužským šampionem tří ročníků v řadě po Agassim a zároveň vyrovnal jeho rekord šesti trofejí.[22][3] Ženskou dvouhru potřetí ovládla Běloruska Viktoria Azarenková. Miami Masters 2017 pak potřetí opanoval Roger Federer, který v závěrečném duelu zdolal Nadala. Dvojice se tak na americké půdě střetla v prvním finále od Miami Masters 2005.[23][24] Mezi ženami si premiérovou trofej zajistila Johanna Kontaová, jakožto první britská vítězka turnaje.[25][3]

Na Miami Masters 2018 se ředitelem stal bývalý hráč první světové pětky James Blake, který funkci převzal od Adama Barretta. Ten i nadále zůstal výkonným viceprezidentem turnaje.[26] Poprvé od roku 2004 zvítězili v obou singlových soutěžích Američané, 32letý John Isner jako vůbec nejstarší šampion prvního kariérního mastersu ve dvouhře a mezi ženami Sloane Stephensová.[27]

V roce 2019 se dějiště turnaje přesunulo z Crandon Parku do areálu Hard Rock Stadium v Miami Gardens. Čtvrtou trofej si odvezl Roger Federer. Ženskou dvouhru ovládla Australanka Ashleigh Bartyová, která trofej obhájila na Miami Masters 2021 již v pozici světové jedničky.[28] Mezi muži ročník 2021 vyhrál Hubert Hurkacz, čímž se stal vůbec prvním polským šampionem ve dvouhře série masters.[29] V sezóně 2020 byl turnaj zrušen kvůli koronavirové pandemii. Prvním mužským šampionem ze Španělska se v roce 2022 stal Carlos Alcaraz, jenž v 18 letech, 10 měsících a 29 dnech představoval třetího nejmladšího vítěze celé série Masters od roku 1990. Překonal tak turnajový věkový rekord 19letého Djokoviće, jenž v Miami triumfoval v sezóně 2007.[30] Iga Świąteková ovládla ročník 2022, čímž jako čtvrtá a nejmladší žena zkompletovala Sunshine double. Ve 20 letech se jako první Polka premiérově posunula do čela světového žebříčku.[31][32] Poražená finalistka Naomi Ósakaová se z pozice 77. hráčky žebříčku stala vůbec nejníže postavenou finalistkou turnaje v historii.[33] První českou a druhou nejstarší šampionkou ve dvouhře se v roce 2023 stala 33letá Petra Kvitová.[34] Ročník 2024 ovládla floridská rodačka Danielle Collinsová, která se z pozice 53. hráčky žebříčku stala nejníže postavenou i druhou nenasazenou šampionkou. Ve 30 letech představovala druhou nejstarší držitelku prvního titulu v úrovni WTA 1000 a třetí debutovou vítězku starší 30 let v Miami.[35][36]

Vývoj názvu turnaje editovat

  • 1985–1992: Lipton International Players Championship
  • 1993–1999: Lipton Championship
  • 2000–2001: Ericsson Open
  • 2002–2005: NASDAQ-100 Open
  • 2006–2012: Sony Ericsson Open
  • 2013–2014: Sony Open Tennis
  • od 2015: Miami Open presented by Itaú

Přehled finále editovat

Mužská dvouhra editovat

Rok vítěz finalista výsledek název
1985   Tim Mayotte   Scott Davis 4–6, 4–6, 6–3, 6–2, 6–4
Lipton International Players Championship
1986   Ivan Lendl   Mats Wilander 3–6, 6–1, 7–6(7–5), 6–4
1987   Miloslav Mečíř   Ivan Lendl 7–5, 6–2, 7–5
1988   Mats Wilander   Jimmy Connors 6–4, 4–6, 6–4, 6–4
1989   Ivan Lendl (2)   Thomas Muster bez boje
1990   Andre Agassi   Stefan Edberg 6–1, 6–4, 0–6, 6–2
1991   Jim Courier   David Wheaton 4–6, 6–3, 6–4
1992   Michael Chang   Alberto Mancini 7–5, 7–5
1993   Pete Sampras   MaliVai Washington 6–3, 6–2
Lipton Championship
1994   Pete Sampras (2)   Andre Agassi 5–7, 6–3, 6–3
1995   Andre Agassi (2)   Pete Sampras 3–6, 6–2, 7–6(7–3)
1996   Andre Agassi (3)   Goran Ivanišević 3–0skreč
1997   Thomas Muster   Sergi Bruguera 7–6(8–6), 6–3, 6–1
1998   Marcelo Ríos   Andre Agassi 7–5, 6–3, 6–4
1999   Richard Krajicek   Sébastien Grosjean 4–6, 6–1, 6–2, 7–5
2000   Pete Sampras (3)   Gustavo Kuerten 6–1, 6–7(2–7), 7–6(7–5), 7–6(10–8)
Ericsson Open
2001   Andre Agassi (4)   Jan-Michael Gambill 7–6(7–4), 6–1, 6–0
2002   Andre Agassi (5)   Roger Federer 6–3, 6–3, 3–6, 6–4
NASDAQ-100 Open
2003   Andre Agassi (6)   Carlos Moyà 6–3, 6–3
2004   Andy Roddick   Guillermo Coria 6–7(2–7), 6–3, 6–1skreč
2005   Roger Federer   Rafael Nadal 2–6, 6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–3, 6–1
2006   Roger Federer (2)   Ivan Ljubičić 7–6(7–5), 7–6(7–4), 7–6(8–6)
2007   Novak Djoković   Guillermo Cañas 6–3, 6–2, 6–4
Sony Ericsson Open
2008   Nikolaj Davyděnko   Rafael Nadal 6–4, 6–2
2009   Andy Murray   Novak Djoković 6–2, 7–5
2010   Andy Roddick (2)   Tomáš Berdych 7–5, 6–4
2011   Novak Djoković (2)   Rafael Nadal 4–6, 6–3, 7–6(7–4)
2012   Novak Djoković (3)   Andy Murray 6–1, 7–6(7–4)
2013   Andy Murray (2)   David Ferrer 2–6, 6–4, 7–6(7–1)
Sony Open Tennis
2014   Novak Djoković (4)   Rafael Nadal 6–3, 6–3
2015   Novak Djoković (5)   Andy Murray 7–6(7–3), 4–6, 6–0
Miami Open presented by Itaú
2016   Novak Djoković (6)   Kei Nišikori 6–3, 6–3
2017   Roger Federer (3)   Rafael Nadal 6–3, 6–4
2018   John Isner   Alexander Zverev 6–7(4–7), 6–4, 6–4
2019   Roger Federer (4)   John Isner 6–1, 6–4
2020 zrušeno kvůli epidemii koronaviru
2021   Hubert Hurkacz   Jannik Sinner 7–6(7–4), 6–4
2022   Carlos Alcaraz   Casper Ruud 7–5, 6–4
2023   Daniil Medveděv   Jannik Sinner 7–5, 6–3
2024   Jannik Sinner   Grigor Dimitrov 6–3, 6–1

Ženská dvouhra editovat

Rok vítězka finalistka výsledek název
1985   Martina Navrátilová   Chris Evertová 6–2, 6–4
Lipton International Players Championship
1986   Chris Evertová   Steffi Grafová 6–4, 6–2
1987   Steffi Grafová   Chris Evertová 6–1, 6–2
1988   Steffi Grafová (2)   Chris Evertová 6–4, 6–4
1989   Gabriela Sabatini   Chris Evertová 6–1, 4–6, 6–2
1990   Monika Selešová   Judith Wiesnerová 6–1, 6–2
1991   Monika Selešová (2)   Gabriela Sabatini 6–3, 7–5
1992   Arantxa Sánchez Vicariová   Gabriela Sabatini 6–1, 6–4
1993   Arantxa Sánchez Vicariová (2)   Steffi Grafová 6–4, 3–6, 6–3
Lipton Championship
1994   Steffi Grafová (3)   Nataša Zverevová 4–6, 6–1, 6–2
1995   Steffi Grafová (4)   Kimiko Dateová 6–1, 6–4
1996   Steffi Grafová (5)   Chanda Rubinová 6–1, 6–3
1997   Martina Hingisová   Monika Selešová 6–2, 6–1
1998   Venus Williamsová   Anna Kurnikovová 2–6, 6–4, 6–1
1999   Venus Williamsová (2)   Serena Williamsová 6–1, 4–6, 6–4
2000   Martina Hingisová (2)   Lindsay Davenportová 6–3, 6–2
Ericsson Open
2001   Venus Williamsová (3)   Jennifer Capriatiová 4–6, 6–1, 7–6(7–4)
2002   Serena Williamsová   Jennifer Capriatiová 7–5, 7–6(7–4)
NASDAQ-100 Open
2003   Serena Williamsová (2)   Jennifer Capriatiová 4–6, 6–4, 6–1
2004   Serena Williamsová (3)   Jelena Dementěvová 6–1, 6–1
2005   Kim Clijstersová   Maria Šarapovová 6–3, 7–5
2006   Světlana Kuzněcovová   Maria Šarapovová 6–4, 6–3
2007   Serena Williamsová (4)   Justine Heninová 0–6, 7–5, 6–3
Sony Ericsson Open
2008   Serena Williamsová (5)   Jelena Jankovićová 6–1, 5–7, 6–3
2009   Viktoria Azarenková   Serena Williamsová 6–3, 6–1
2010   Kim Clijstersová (2)   Venus Williamsová 6–2, 6–1
2011   Viktoria Azarenková (2)   Maria Šarapovová 6–1, 6–4
2012   Agnieszka Radwańská   Maria Šarapovová 7–5, 6–4
2013   Serena Williamsová (6)   Maria Šarapovová 4–6, 6–3, 6–0
Sony Open Tennis
2014   Serena Williamsová (7)   Li Na 7–5, 6–1
2015   Serena Williamsová (8)   Carla Suárez Navarrová 6–2, 6–0
Miami Open presented by Itaú
2016   Viktoria Azarenková (3)   Světlana Kuzněcovová 6–3, 6–2
2017   Johanna Kontaová   Caroline Wozniacká 6–4, 6–3
2018   Sloane Stephensová   Jeļena Ostapenková 7–6(7–5), 6–1
2019   Ashleigh Bartyová   Karolína Plíšková 7–6(7–1), 6–3
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021   Ashleigh Bartyová (2)   Bianca Andreescuová 6–3, 4–0skreč
2022   Iga Świąteková   Naomi Ósakaová 6–4, 6–0
2023   Petra Kvitová   Jelena Rybakinová 7–6(16–14), 6–2
2024   Danielle Collinsová   Jelena Rybakinová 7–5, 6–3

Mužská čtyřhra editovat

Rok vítězové finalisté výsledek
1985   Paul Annacone
  Christo van Rensburg 		  Sherwood Stewart
  Kim Warwick 		7–5, 7–5, 6–4
1986   Brad Gilbert
  Vince Van Patten 		  Stefan Edberg
  Anders Järryd 		bez boje
1987   Paul Annacone (2)
  Christo van Rensburg (2) 		  Ken Flach
  Robert Seguso 		6–2, 6–4, 6–4
1988   John Fitzgerald
  Anders Järryd 		  Ken Flach
  Robert Seguso 		7–6, 6–1, 7–5
1989   Jakob Hlasek
  Anders Järryd (2) 		  Jim Grabb
  Patrick McEnroe 		6–3skreč
1990   Rick Leach
  Jim Pugh 		  Boris Becker
  Cássio Motta 		6–3, 6–4
1991   Wayne Ferreira
  Piet Norval 		  Ken Flach
  Robert Seguso 		5–7, 7–6, 6–2
1992   Ken Flach
  Todd Witsken 		  Kent Kinnear
  Sven Salumaa 		6–4, 6–3
1993   Richard Krajicek
  Jan Siemerink 		  Patrick McEnroe
  Jonathan Stark 		6–7, 6–4, 7–6
1994   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis 		  Mark Knowles
  Jared Palmer 		7–6, 7–6
1995   Todd Woodbridge
  Mark Woodforde 		  Jim Grabb
  Patrick McEnroe 		6–3, 7–6
1996   Todd Woodbridge (2)
  Mark Woodforde (2) 		  Ellis Ferreira
  Patrick Galbraith 		6–1, 6–3
1997   Todd Woodbridge (3)
  Mark Woodforde (3) 		  Mark Knowles
  Daniel Nestor 		7–6, 7–6
1998   Ellis Ferreira (2)
  Rick Leach (2) 		  Alex O'Brien
  JJonathan Stark 		6–2, 6–4
1999   Wayne Black
  Sandon Stolle 		  Boris Becker
  Jan-Michael Gambill 		6–1, 6–1
2000   Todd Woodbridge (4)
  Mark Woodforde (4) 		  Martin Damm
  Dominik Hrbatý 		6–3, 6–4
2001   Jiří Novák
  David Rikl 		  Jonas Björkman
  Todd Woodbridge 		7–5, 7–6(7–3)
2002   Mark Knowles
  Daniel Nestor 		  Donald Johnson
  Jared Palmer 		6–3, 3–6, 6–1
2003   Roger Federer
  Max Mirnyj 		  Leander Paes
  David Rikl 		7–5, 6–3
2004   Wayne Black (2)
  Kevin Ullyett 		  Jonas Björkman
  Todd Woodbridge 		6–2, 7–6(14–12)
2005   Jonas Björkman
  Max Mirnyj (2) 		  Wayne Black
  Kevin Ullyett 		6–1, 6–2
2006   Jonas Björkman (2)
  Max Mirnyj (3) 		  Bob Bryan
  Mike Bryan 		6–4, 6–4
2007   Bob Bryan
  Mike Bryan 		  Martin Damm
  Leander Paes 		6–7(7–9), 6–3, [10–7]
2008   Bob Bryan (2)
  Mike Bryan (2) 		  Maheš Bhúpatí
  Mark Knowles 		6–2, 6–2
2009   Max Mirnyj (4)
  Andy Ram 		  Ashley Fisher
  Stephen Huss 		6–7(4–7), 6–2, [10–7]
2010   Lukáš Dlouhý
  Leander Paes 		  Maheš Bhúpatí
  Max Mirnyj 		6–2, 7–5
2011   Maheš Bhúpatí
  Leander Paes (2) 		  Max Mirnyj
  Daniel Nestor 		6–7(5–7), 6–2, [10–5]
2012   Leander Paes (3)
  Radek Štěpánek 		  Max Mirnyj
  Daniel Nestor 		3–6, 6–1, [10–8]
2013   Ajsám Kúreší
  Jean-Julien Rojer 		  Mariusz Fyrstenberg
  Marcin Matkowski 		6–4, 6–1
2014   Bob Bryan (3)
  Mike Bryan (3) 		  Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah 		7–6(10–8), 6–4
2015   Bob Bryan (4)
  Mike Bryan (4) 		  Vasek Pospisil
  Jack Sock 		6–3, 1–6, [10–8]
2016   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut 		  Raven Klaasen
  Rajeev Ram 		5–7, 6–1, [10–7]
2017   Łukasz Kubot
  Marcelo Melo 		  Nicholas Monroe
  Jack Sock 		7–5, 6–3
2018   Bob Bryan (5)
  Mike Bryan (5) 		  Karen Chačanov
  Andrej Rubljov 		4–6, 7–6(7–5), [10–4]
2019   Bob Bryan (6)
  Mike Bryan (6) 		  Wesley Koolhof
  Stefanos Tsitsipas 		7–5, 7–6(10–8)
2020 zrušeno kvůli epidemii koronaviru
2021   Nikola Mektić
  Mate Pavić 		  Daniel Evans
  Neal Skupski 		6–4, 6–4
2022   Hubert Hurkacz
  John Isner 		  Wesley Koolhof
  Neal Skupski 		7–6(7–5), 6–4
2023   Santiago González
  Édouard Roger-Vasselin 		  Austin Krajicek
  Nicolas Mahut 		7–6(7–4), 7–5
2024   Rohan Bopanna
  Matthew Ebden 		  Ivan Dodig
  Austin Krajicek 		6–7(3–7), 6–3, [10–6]

Ženská čtyřhra editovat

Rok vítězky finalistky výsledek
1985   Gigi Fernándezová
  Martina Navrátilová 		  Barbara Jordanová
  Hana Mandlíková 		7–6(7–4), 6–2
1986   Pam Shriverová
  Helena Suková 		  Chris Evertová
  Wendy Turnbullová 		6–2, 6–3
1987   Martina Navrátilová (2)
  Pam Shriverová (2) 		  Claudia Kohdeová-Kilschová
  Helena Suková 		6–3, 7–6(8–6)
1988   Steffi Grafová
  Gabriela Sabatini 		  Gigi Fernándezová
  Zina Garrisonová 		7–6(8–6), 6–3
1989   Jana Novotná
  Helena Suková (2) 		  Gigi Fernándezová
  Lori McNeilová 		7–6(7–5), 6–4
1990   Jana Novotná (2)
  Helena Suková (3) 		  Betsy Nagelsenová
  Robin Whiteová 		6–4, 6–3
1991   Mary Joe Fernandezová
  Zina Garrisonová 		  Gigi Fernándezová
  Jana Novotná 		7–5, 6–2
1992   Arantxa Sánchez Vicariová
  Larisa Savčenko Neilandová 		  Jill Hetheringtonová
  Kathy Rinaldiová 		7–5, 5–7, 6–3
1993   Jana Novotná (3)
  Larisa Savčenko Neilandová (2) 		  Jill Hetheringtonová
  Kathy Rinaldiová 		6–2, 7–5
1994   Gigi Fernándezová (2)
  Nataša Zverevová 		  Patty Fendicková
  Meredith McGrathová 		6–3, 6–1
1995   Jana Novotná (4)
  Arantxa Sánchez Vicariová (2) 		  Gigi Fernándezová
  Nataša Zverevová 		7–5, 2–6, 6–3
1996   Jana Novotná (5)
  Arantxa Sánchez Vicariová (3) 		  Meredith McGrathová
  Larisa Savčenko Neilandová 		6–4, 6–4
1997   Arantxa Sánchez Vicariová (4)
  Nataša Zverevová (2) 		  Sabine Appelmansová
  Miriam Oremansová 		6–4, 6–2
1998   Martina Hingisová
  Jana Novotná (6) 		  Arantxa Sánchez Vicariová
  Nataša Zverevová 		6–2, 3–6, 6–3
1999   Martina Hingisová (2)
  Jana Novotná (7) 		  Mary Joe Fernandezová
  Monika Selešová 		0–6, 6–4, 7–6(7–1)
2000   Julie Halard-Decugisová
  Ai Sugijamová 		  Nicole Arendtová
  Manon Bollegrafová 		4–6, 7–5, 6–4
2001   Arantxa Sánchez Vicariová (5)
  Nathalie Tauziatová 		  Lisa Raymondová
  Rennae Stubbsová 		6–0, 6–4
2002   Lisa Raymondová
  Rennae Stubbsová 		  Virginia Ruano Pascualová
  Paola Suárezová 		7–6(7–4), 6–7(4–7), 6–3
2003   Liezel Huberová
  Magdalena Malejevová 		  Šinobu Asagoeová
  Nana Mijagiová 		6–4, 3–6, 7–5
2004   Naděžda Petrovová
  Meghann Shaughnessyová 		  Světlana Kuzněcovová
  Jelena Lichovcevová 		6–2, 6–3
2005   Světlana Kuzněcovová
  Alicia Moliková 		  Lisa Raymondová
  Rennae Stubbsová 		7–5, 6–7(5–7), 6–2
2006   Lisa Raymondová (2)
  Samantha Stosurová 		  Liezel Huberová
  Martina Navrátilová 		6–4, 7–5
2007   Lisa Raymondová (3)
  Samantha Stosurová (2) 		  Cara Blacková
  Liezel Huberová 		6–4, 3–6, [10–2]
2008   Katarina Srebotniková
  Ai Sugijamová (2) 		  Cara Blacková
  Liezel Huberová 		7–5, 4–6, [10–3]
2009   Světlana Kuzněcovová (2)
  Amélie Mauresmová 		  Květa Peschkeová
  Lisa Raymondová 		4–6, 6–3, [10–3]
2010   Gisela Dulková
  Flavia Pennettaová 		  Naděžda Petrovová
  Samantha Stosurová 		6–3, 4–6, [10–7]
2011   Daniela Hantuchová
  Agnieszka Radwańská 		  Liezel Huberová
  Naděžda Petrovová 		7–6(7–5), 2–6, [10–8]
2012   Maria Kirilenková
  Naděžda Petrovová (2) 		  Sara Erraniová
  Roberta Vinciová 		7–6(7–0), 4–6, [10–4]
2013   Naděžda Petrovová (3)
  Katarina Srebotniková (2) 		  Lisa Raymondová
  Laura Robsonová 		6–1, 7–6(7–2)
2014   Martina Hingisová (3)
  Sabine Lisická 		  Jekatěrina Makarovová
  Jelena Vesninová 		4–6, 6–4, [10–5]
2015   Martina Hingisová (4)
  Sania Mirzaová 		  Jekatěrina Makarovová
  Jelena Vesninová 		7–5, 6–1
2016   Bethanie Mattek-Sandsová
  Lucie Šafářová 		  Tímea Babosová
  Jaroslava Švedovová 		6–3, 6–4
2017   Gabriela Dabrowská
  Sü I-fan 		  Sania Mirzaová
  Barbora Strýcová 		6–4, 6–3
2018   Ashleigh Bartyová
  Coco Vandewegheová 		  Barbora Krejčíková
  Kateřina Siniaková 		6–2, 6–1
2019   Elise Mertensová
  Aryna Sabalenková 		  Samantha Stosurová
  Čang Šuaj 		7–6(7–5), 6–2
2020 zrušeno kvůli epidemii koronaviru
2021   Šúko Aojamová
  Ena Šibaharaová 		  Hayley Carterová
  Luisa Stefaniová 		6–2, 7–5
2022   Laura Siegemundová
  Věra Zvonarevová 		  Veronika Kuděrmetovová
  Elise Mertensová 		7–6(7–3), 7–5
2023   Coco Gauffová
  Jessica Pegulaová 		  Leylah Fernandezová
  Taylor Townsendová 		7–6(8–6), 6–2
2024   Sofia Keninová
  Bethanie Matteková-Sandsová 		  Gabriela Dabrowská
  Erin Routliffeová 		4–6, 7–6(7–5), [11–9]

Smíšená čtyřhra editovat

Rok vítězové finalisté výsledek
1985   Heinz Günthardt
  Martina Navrátilová 		  Wojciech Fibak
  Carling Bassettová 		6–3, 6–4
1986   John Fitzgerald
  Elizabeth Smylieová 		  Emilio Sánchez
  Steffi Grafová 		6–4, 7–5
1987   Miloslav Mečíř
  Jana Novotná 		  Christo van Rensburg
  Elna Reinachová 		6–3, 3–6, 6–3
1988   Michiel Schapers
  Ann Henrickssonová 		  Jim Pugh
  Jana Novotná 		6–4, 6–4
1989   Ken Flach
  Jill Hetheringtonová 		  Sherwood Stewart
  Zina Garrisonová 		6–2, 7–6(7–3)
 
Američan Andy Roddick podává proti Rogeru Federerovi v nočním čtvrtfinále Miami Masters 2009, z něhož odešel poražen ve třech setech

Rekordy editovat

Soutěž[10][37][38][36] tenista[10] rekord[10] rok[10]
Nejvíce titulů ve dvouhře
Mužská dvouhra   Andre Agassi (USA)
  Novak Djoković (SRB)
6
 1990, 1995, 1996, 2001, 2002, 2003
2007, 2011, 2012, 2014, 2015, 2016
Ženská dvouhra   Serena Williamsová (USA)
8
 2002, 2003, 2004, 2007, 2008, 2013,
2014, 2015
Nejvíce titulů v řadě
Mužská dvouhra   Andre Agassi (USA)
  Novak Djoković (SRB)
3
 2001, 2002, 2003
2014, 2015, 2016
Ženská dvouhra   Steffi Grafová (GER)
  Serena Williamsová (USA)
3
 1994, 1995, 1996
2002, 2003, 2004 a 2013, 2014, 2015
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě
Mužská dvouhra   Andre Agassi (USA)
20
 2001, 2002, 2003, 2004
Ženská dvouhra   Steffi Grafová (GER)
  Venus Williamsová (USA)
22
 1994, 1995, 1996, 1999
1998, 1999, 2001, 2002
Nejvícekrát nasazení jako č. 1
Mužská dvouhra   Roger Federer (SUI)
7
 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2018
Ženská dvouhra   Serena Williamsová (USA)
7
 2003, 2004, 2009, 2013, 2014, 2015, 2016
Nenasazení finalisté
Mužská dvouhra   Sébastien Grosjean (FRA)
  David Wheaton (USA)
  Tim Mayotte (USA) (vítěz)
  Scott Davis (USA)
–
 1999
1991
1985
1985
Ženská dvouhra   Kim Clijstersová (BEL) (vítězka)
  Naomi Ósakaová (JPN)
  Danielle Collinsová (USA) (vítězka)
–
 2005
2022
2024
Nejmladší vítězové
Mužská dvouhra   Carlos Alcaraz (ESP) 18 let a 332 dní 2022
Ženská dvouhra   Monika Selešová (YUG) 16 let a 113 dní 1990
Nejstarší vítězové
Mužská dvouhra   Roger Federer (SUI) 37 let a 234 dní 2019
Ženská dvouhra   Serena Williamsová (USA) 33 let a 190 dní 2015
Nejvíce účastí ve finále
Mužská dvouhra   Andre Agassi (USA)
8
 1990, 1994, 1995, 1996,
1998, 2001, 2002, 2003
Ženská dvouhra   Serena Williamsová (USA)
10
 1999, 2002, 2003, 2004, 2007,
2008, 2009, 2013, 2014, 2015
Nejníže postavení vítězové
Mužská dvouhra   Tim Mayotte (USA)
45. ATP
 1985
Ženská dvouhra   Danielle Collinsová (USA)
53. WTA
 2024
Nejmladší startující
Mužská dvouhra   Darwin Blanch (USA) 16 let a 174 dní 2024
Nejméně ztracených gamů za titulem
Ženská dvouhra   Steffi Grafová (GER)
  Martina Hingisová (SUI)
21
 1987
2000
Nejvíce odehraných zápasů
Ženská dvouhra   Serena Williamsová (USA)
  Venus Williamsová (USA)
85
 1998–2019
1997–2024 (22 rekordních účastí)
Nejvíce párových titulů ve čtyřhře
Mužská čtyřhra   Bryan (USA) /   Bryan (USA)
6
 2007, 2008, 2014, 2015, 2018, 2019
Ženská čtyřhra   Novotná (CZE) /   Suková (CZE)
  Novotná (CZE) /   Sánchezová (ESP)
  Novotná (CZE) /   Hingisová (SUI)
  Raymondová (USA) /   Stosurová (AUS)
2
 1989, 1990
1995, 1996
1998, 1999
2006, 2007
Nejvíce individuálních titulů ve čtyřhře
Mužská čtyřhra   Bob Bryan (USA)
  Mike Bryan (USA)
6
 2007, 2008, 2014, 2015, 2018, 2019
2007, 2008, 2014, 2015, 2018, 2019
Ženská čtyřhra   Jana Novotná (CZE)
7
 1989, 1990, 1993, 1995, 1996, 1998, 1999

Vítězové Sunshine double editovat

 
Belgičanka Kim Clijstersová se v roce 2005 stala první nenasazenou vítězkou Miami Masters a po Steffi Grafové druhou šampionkou „sunshine double“
Vítězové Sunshine double (slunečního doublu)
Indian Wells Masters a Miami Masters v jedné sezóně[8]
Poř. tenista počet rok
1.   Jim Courier (USA) 1 1991
2.   Michael Chang (USA) 1 1992
3.   Pete Sampras (USA) 1 1994
4.   Steffi Grafová (GER) 2 1994, 1996
5.   Marcelo Ríos (CHI) 1 1998
6.   Andre Agassi (USA) 1 2001
7.   Roger Federer (SUI) 3 2005, 2006, 2017
8.   Kim Clijstersová (BEL) 1 2005
9.   Novak Djoković (SRB) 4 2011, 2014, 2015, 2016
10.   Viktoria Azarenková (BLR) 1 2016
11.   Iga Świąteková (POL) 1 2022
Vítězné páry Sunshine double v ženské čtyřhře[39]
Poř. pár počet rok
1.   Helena Suková (TCH)
  Jana Novotná (TCH)		 1 1990
2.   Lisa Raymondová (USA)
  Rennae Stubbsová (AUS)		 1 2002
3.   Lisa Raymondová (USA)
  Samantha Stosurová (AUS)		 2 2006, 2007
4.   Aryna Sabalenková (BEL)
  Elise Mertensová (BLR)		 1 2019
Další individuální vítězky v ženské čtyřhře[40]
Poř. deblistka počet rok
  Nataša Zverevová (BLR) 1 1997
  Martina Hingisová (SUI) 1 1999
  Bethanie Matteková-Sandsová (USA) 1 2016

Návštěvnost editovat

 
Centrální dvorec v Crandon Parku, dějišti v letech 1987–2018
Rok[10] návštěvnost[10] rok návštěvnost rok návštěvnost rok návštěvnost
1985 125 817 1997 228 321 2009 293 228 2021 covidová omezení
1986 193 045 1998 255 272 2010 312 386 2022 385 314
1987 194 675 1999 259 946 2011 316 267 2023 386 000
1988 213 171 2000 259 830 2012 326 131 2024 395 683
1989 226 653 2001 270 143 2013 307 809
1990 180 543 2002 265 407 2014 306 866
1991 194 730 2003 248 126 2015 308 486
1992 204 643 2004 254 022 2016 300 952
1993 167 162 2005 263 118 2017 304 643
1994 214 025 2006 272 033 2018 303 339
1995 215 912 2007 288 025 2019 388 374
1996 234 755 2008 297 011 2020 nehráno
 
Panoráma centrálního dvorce areálu Tenisového centra v Crandon Parku pro 13 800  diváků. Do rekonstrukce v roce 2006, kdy sedadla získala opěradla, činila kapacita 14 tisíc návštěvníků.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Goodbye, Crandon Park. Hello, Hard Rock. [online]. ROSSETTI, 2018-03-19 [cit. 2018-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-30. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g Associated Press. Buchholz out as Key Biscayne chairman. ESPN [online]. KEY BISCAYNE, Fla.: 2010-03-22 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac Tournament History [online]. Miami Open [cit. 2018-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-23. (anglicky) 
  4. ↑ RUSEDSKI, Greg. Miami courts too slow [online]. [cit. 2018-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-05. 
  5. ↑ NEMEROFF, Nick. On Purple Clay: Miami and the Homogenization of Tennis [online]. The MH Magazine Theme. Dostupné online. 
  6. ↑ ATP Announces Record $37.5 Million Prize Money Increase For 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-17 [cit. 2022-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-17. (anglicky) 
  7. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Mužský tenisový okruh slibuje rekordní nárůst odměn, projeví se zejména na challengerech. TenisPortal.cz [online]. 2022-11-17 [cit. 2022-12-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Neelabhra Roy. 10 tennis players who have completed the Sunshine Double [online]. Sports Keeda, 2017-03-28 [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Richard Biebrich. A Winter Wimbledon. Miami New Times [online]. 2010-03-11 [cit. 2018-0-]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l Records & Stats [online]. Miami Open [cit. 2022-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-03. (anglicky) 
  11. ↑ Sony Ericsson Open [online]. Prolebrity [cit. 2011-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-03-2014. 
  12. ↑ Viktor Kiššimon. Mal ma rád. Raz mi požičal aj tenisky na trávu, spomína Mečíř na Lendla. Pravda [online]. 2010-03-08 [cit. 2018-0-]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. ↑ ROBIN FINN. TENNIS; Who's That In Agassi's Hip Pocket? It's Becker. The New York Times [online]. 1994-03-15 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Associated Press. It’s Finally Official: Hingis Youngest To Be No. 1 Lopsided Win Over Seles In Lipton Final Solidifies 16-Year-Old’s Status As Top Women’s Tennis Player. www.spokesman.com [online]. 1997-04-01 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ TENNIS; Muster Injured in Accident Shortly After Gaining Final. The New York Times [online]. 1989-04-01 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Associated Press. Thomas Muster to retire a second time. ESPN [online]. 2011-09-21 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ WTA Tour Match Notes Lipton Championships at Key Biscayne, Florida March 28th, 1998 [online]. groups.google.com, 1998-03-28 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Así fue cómo Marcelo Ríos alcanzó el número 1 del mundo. T13 [online]. 2015-03-30 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  19. ↑ John Roberts. Tennis: Williams collision on cards. The Independent [online]. Key Biscayne, Florida: 1999-03-26 [cit. 2018-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Aaron Kumar. Federer Battles Back To Beat Nadal and Win In Miami 2005. Beacher Report [online]. 2010-02-09 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b Tim Newcomb. The history of tennis umpiring: How Hawk-Eye changed the game [online]. Sports Illustrated, 2015-11-11 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič v Miami získal rekordní 28. titul z turnajů Masters [online]. Tenisportal.cz, 2016-03-03 [cit. 2016-04-04]. Dostupné online. 
  23. ↑ Josh Meiseles. Swiss captures 26th ATP World Tour Masters 1000 crown [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-04-02 [cit. 2017-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Federer válí dál. Nadala porazil i v Miami a slaví už třetí velký triumf v sezoně! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-02 [cit. 2017-04-03]. Dostupné online. 
  25. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kontaová porazila i Wozniackou a v Miami slaví svůj nejcennější titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-01 [cit. 2017-04-02]. Dostupné online. 
  26. ↑ ESPN News Services, Associated Press. Former player James Blake hired as Miami Open tournament director [online]. Miami: ESPN, 2018-01-11 [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. 
  27. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Isner v Miami zdolal Zvereva a jako nejstarší získal první titul z turnaje Masters 1000 [online]. TenisPortal.cz, 2018-04-01 [cit. 2018-04-03]. Dostupné online. 
  28. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Miami dobyla opět Bartyová. Na úvod čelila mečbolu, ve finále jí Andreescuová vzdala. TenisPortal.cz [online]. 2021-04-03 [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. 
  29. ↑ Pole Position: Hubert Hurkacz Claims First Masters 1000 Title In Miami [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-04 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Carlos Alcaraz Wins First ATP Masters 1000 Title In Miami. ATP Tour [online]. 2022-04-03 [cit. 2022-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Swiatek bests Osaka, completes Sunshine Double with Miami title. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-02 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  32. ↑ WTA World No.1 Ashleigh Barty announces retirement from professional tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-23 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Osaka fires 18 aces, overcomes Bencic to reach first Miami Open final. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-31 [cit. 2022-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-01. (anglicky) 
  34. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kvitová jako druhá nejstarší ovládla Miami! Turnaj WTA 1000 vyhrála po pěti letech. TenisPortal.cz [online]. 2023-04-01 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. 
  35. ↑ Collins takes down Rybakina in Miami to win first WTA 1000 title. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-31 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ a b MATCH NOTES – DAY 12 – SATURDAY, MARCH 30, 2024 [PDF]. Women's Tennis Association, 2024-03-30 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ MIAMI OPEN PRESENTED BY ITAU - ATP MEDIA NOTES | PREVIEW & DAY 1 – WEDNESDAY 20 MARCH 2024 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-03-20 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ PREVIEW NOTES | MIAMI OPEN PRESENTED BY ITAÚ [PDF]. WTA Tour, Inc. Dostupné online. (anglicky)  [cit. 2024-03-31]
  39. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sunshine Double pro Mertensovou a Sabalenkovou. Po Indian Wells ovládly i Miami [online]. TenisPortal.cz, 2019-04-01 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  40. ↑ Walking on Sunshine: Doubles 'Double' winners in Indian Wells & Miami [online]. WTA Tennis, 2020-04-02 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Předchůdce Miami Masters Nástupce

žádný
San Diego 		WTA – turnaj roku kategorií Tier I a II
1995
2004
Indian Wells
Moskva

Indianapolis 		ATP – turnaj roku Championship Series a Masters Series
1998–2000
žádný

Monte-Carlo
Monte-Carlo 		ATP – turnaj roku Masters Series
2002–2006
2008
Monte-Carlo
Šanghaj
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miami_Masters&oldid=23784942“