Menora

sedmiramenný svícen
O izraelské osadě na Západním břehu Jordánu zvané též Menora pojednává článek Kfar ha-Oranim.

Menora (hebrejsky מנורה‎), někdy též menóra, je sedmiramenný[1][2] svícen a tradiční symbol judaismu. Samotné slovo menora je odvozeno od slova נר(ner), „lampa“ nebo též „světlo“.

Zlatá menora v roce 2006 na ulici Kardo připravená pro Třetí Chrám v Jeruzalémě
Zlatá menora od roku 2008 na náměstí Kotel, připravená pro Třetí chrám

Existuje několik výkladů symbolického významu menory:

V Tóře jsou v knize Exodus sepsány instrukce pro zhotovení menory:

Zhotovíš svícen z čistého zlata. Svícen bude mít vytepaný dřík a prut; jeho kalichy, číšky a květy budou s ním zhotoveny z jednoho kusu. Z jeho stran bude vycházet šest prutů, tři pruty svícnu po jedné straně a tři pruty svícnu po druhé straně. Na jednom prutu budou tři kalichy podobné mandloňovému květu: číška a květ. A tři kalichy podobné mandloňovému květu na druhém prutu: číška a květ. Tak to bude na všech šesti prutech vycházejících ze svícnu. Na svícnu budou čtyři kalichy podobné mandloňovému květu s číškami a květy. Jedna číška bude pod jednou dvojicí prutů, druhá číška bude pod druhou dvojicí prutů a třetí číška bude pod třetí dvojicí prutů; tak to bude u všech šesti prutů vycházejících ze svícnu. Příslušné číšky a pruty budou s ním zhotoveny z jednoho kusu; všechno bude vytepané z čistého zlata i nůžky na knoty a pánve na oharky. Bude zhotoven se všemi těmito předměty z jednoho talentu čistého zlata.
— Exodus 25, 31-39

Historie editovat

 
Triumfální pochod Římanů po dobytí Jeruzaléma roku 70 n.l., reliéf na Titově oblouku v Římě

Původní zlatá menora stála ve stanu setkávání (אוהל מועד‎, ohel mo'ed) během putování Izraele v poušti.[4] Později byla údajně přenesena do Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Po zničení Šalamounova chrámu se všechny posvátné předměty ztratily. V Druhém chrámu byla umístěna nová menora vyrobená podle návodu v Tóře. Tato menora byla zřejmě po zničení Druhého chrámu v roce 70 n. l. Římany odnesena a vystavena v triumfálním průvodu, jak zobrazuje Titův oblouk v Římě.

 
Menora ve znaku Státu Izrael

Současnost editovat

Jakožto odvěký náboženský a národní symbol lidu Izraele a židovského národa se menora stala spolu s olivovou ratolestí státním znakem novodobého státu Izrael.

  • Replika zlaté menory, kterou daroval Vadim Rabinovič, byla od roku 2006 vystavena na tržní ulici Kardo, od roku 2008 čeká v židovské čtvrti starého Jeruzaléma ve vitríně z pancéřového skla, až bude na Chrámové hoře zbořena mešita, na jejím místě vystavěn Třetí chrám a menora do něj umístěna.
  • Bronzová menora v monumentálním měřítku, stojí v Jeruzalémě před budovou Knesetu.

Chanuka editovat

Související informace naleznete také v článku Chanuka.

Menora je také symbol, jenž je blízce spojen s židovským svátkem Chanuka. Podle Talmudu[5] bylo po znesvěcení Šalamounova chrámu v Jeruzalémě nalezeno pouze tolik rituálně čistého oleje, který by vystačil jen na jeden den. Zázrakem však olej hořel po osm dní, během nichž se stačil připravit nový olej. Chanuková menora proto nemá sedm, ale devět ramen.[6] Osm ramen svícnu symbolizuje osmidenní oslavy zázraku oleje a prostřední rameno je určené pro svíci, kterou se zapalují ostatní (שמש‎, šamaš). Pro tento svícen se rovněž používá přesnější název chanukija.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900895-3-4. Heslo menora. Dále jen: Judaismus od A do Z. 
  2. PAVLINCOVÁ, Helena, a kol. Slovník: Judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0440-6. Heslo menora. 
  3. a b LANCASTER, Brian. Judaismus. Praha: Knižní klub Ikar, 2000. ISBN 80-7202-704-2. S. 79. 
  4. Ex 40, 24 (Kral, ČEP)
  5. Šabat 21a a násl.
  6. Judaismus od A do Z. Heslo chanuka, s. 52.

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat