Wikipedie

McDonnell Douglas F/A-18 Hornet

palubní stíhací a útočný letoun
Na tento článek je přesměrováno heslo F-18. Tento článek je o víceúčelovém stíhacím letounu McDonnell Douglas F/A-18 A-D Hornet. O jeho následovníku další generace pojednává článek Boeing F/A-18E/F Super Hornet.

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F/A-18 Hornet je víceúčelový stíhací dvoumotorový letoun schopný provozu z letadlové lodi a za každého počasí, který je určen jak pro vzdušné souboje, tak i pozemní útoky. Navržen byl v průběhu 70. let 20. století pro potřeby amerického námořnictva a námořní pěchoty, ale do služby se dostal i v mnoha dalších zemích.

F/A-18 Hornet
F/A-18 amerického námořnictva
F/A-18 amerického námořnictva
UrčeníVíceúčelový stíhací letoun
PůvodUSA
VýrobceMcDonnell Douglas (1974–1997)
Northrop (1974–1994)
Boeing (1997–2000)[1]
První let18. listopadu 1978[2]
Zařazeno7. ledna 1983 (USMC)
1. července 1984 (USN)
Vyřazeno2019 (Hornet, USN)
2021 (RAAF)
CharakterVe službě
UživatelUS Navy (dříve)
USMC
RCAF
RAAF (dříve)
Vyrobeno kusůF/A-18A/B/C/D: 1 480[3]
Vyvinuto z typuNorthrop YF-17
VariantyCF-18 Hornet
High Alpha Research Vehicle
Další vývojBoeing F/A-18E/F Super Hornet
Boeing X-53 Active Aeroelastic Wing
Některá data mohou pocházet z datové položky.

F/A-18 dosahuje nejvyšší rychlosti Mach 1,8 (1 034 uzlů, 1 190 mph, 1 915 km/h ve 40 000 ft nebo 12 200 m). Může nést celou řadu pum a raket, včetně vzduch-vzduch a vzduch-země, doplněné o 20mm kanon M61 Vulcan. Je poháněn dvěma dvouproudovými motory General Electric F404, které dodávají letadlu vysoký poměr tahu k hmotnosti. F/A-18 má vynikající aerodynamické vlastnosti, které jsou přičítány hlavně jeho systémům na náběžných hranách. Hlavními úkoly letounu jsou letecký doprovod, obrana flotily, potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, blízká letecká podpora a letecký průzkum. Jeho všestrannost a spolehlivost se ukázala jako cenné nosné aktivum, i když byl kritizován za menší dolet a užitečné zatížení ve srovnání se svými dřívějšími současníky, jako byl Grumman F-14 Tomcat ve stíhací a úderné roli, a dále Grumman A-6 Intruder a LTV A-7 Corsair II v roli útočných letounů.

Hornet byl poprvé bojově nasazen během bombardování Libye Spojenými státy v roce 1986. Následně se účastnil války v Zálivu v roce 1991 a války v Iráku v roce 2003. F/A-18 Hornet dále posloužil jako základ pro větší a novější letoun Boeing F/A-18E/F Super Hornet.

Vývoj editovat

 
První předprodukční F-18A v říjnu 1978

Letoun vznikl dalším vývojem typu Northrop YF-17A. Po zařazení do služby měl nahradit stroje A-7 Corsair II sloužící v americkém námořnictvu a F-4 Phantom II námořní pěchoty.[1] Původně se plánovaly 2 rozdílné verze: F-18 pro stíhací úkoly a A-18 pro bitevní úkoly, ale nakonec byly sloučeny do jednoho konstrukčního návrhu.[4] To se odrazilo i v jeho neobvyklém označení F/A-18.

Poprvé se vznesl z letiště Lambert 18. listopadu 1978 s šéfpilotem MDD Jackem Kringsem. Od ledna 1979 se F-18 zapojil do testů v Námořním zkušebním leteckém středisku v Patuxent River a u později detašované zkušební letky VX-4. Během následujících letových zkoušek do 4. února 1981 zde bylo použito 9 strojů předcházejících sériové jednomístné F/A-18 a dvě cvičné TF-18A.

8. září 1980 se v důsledku roztržení rotoru nízkotlaké turbíny pravého motoru zřítil druhý dvoumístný Hornet, těsně po odletu z předvádění v britském Farnborough. Palubní kvalifikační zkoušky F-18 probíhaly na letadlové lodi USS America (CV-66) u pobřeží Virginie mezi 31. říjnem a 3. listopadem 1980.

První sériové stroje se začaly k námořnictvu dostávat v květnu 1980. První jednotkou, která dosáhla operační způsobilosti byla jednotka námořní pěchoty VMFA-314, která byla za operačně způsobilou vyhlášena 7. ledna 1983. Ukázalo se, že letadlo vyniká jak v stíhací tak v útočné roli, pro které byl navržen. K tomuto úspěchu dopomohl i radar AN/APG-65.

Po vyrobení 371 ks F/A-18 a 40 ks F/A-18B se výroba soustředila na produkci vylepšených verzí F/A-18C, které byly první verzí schopnou nést rakety AIM-120 AMRAAM a protizemních střel AGM-65 Maverick. Spolu s novými F/A-18C byly pořízeny i F/A-18D – dvoumístné verze, které měly nahradit stroje A-6 Intruder. Pozdější verze F/A-18D měly schopnost nasazení k nočním útokům. Hlavními nedostatky prvních verzí F/A-18 byl malý dolet.

Vývoj zvětšené verze, která měla o 86 cm delší trup a 25% zvýšenou plochu křídel, začal na počátku 90. let 20. století. Byl označen jako F/A-18 Super Hornet (jednomístný) a F/A-18F Super Hornet (dvoumístný). Jeho úkolem bylo nahrazení starší verze F/A-18 a stroje F-14 Tomcat. Byla také vyvinuta verze pro elektronický boj, označena jako EA-18G Growler, přičemž by měl nahradit letadla EA-6B Prowler.

Varianty editovat

 
F/A-18B Hornet přidělený k U.S. Naval Test Pilot School
  • F/A-18A – první verze, vyráběná pro americké námořnictvo a námořní pěchotu.
  • TF-18A – dvoumístná cvičná verze stroje F/A-18, později přeznačena na F/A-18B
  • F/A-18C – vylepšená jednomístná verze, která měla rozšířené spektrum nesených zbraní, zlepšenou avioniku a pozdější verze disponovaly schopností vést noční útoky.
  • F/A-18D – dvoumístná bojová verze vyvinutá pro námořní pěchotu; pozdější verze disponovaly schopností vést noční útoky.
  • F/A-18E Super Hornet – zvětšená verze F/A-18, objednaná pro americké námořnictvo, kde má nahradit starší verze F/A-18.
  • F/A-18F Super Hornet – dvoumístná verze odvozená od F/A-18, která nahradila stroje F-14 Tomcat.
  • EA-18G Growler – verze pro elektronický boj.
  • AF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Austrálii.
  • ATF-18A – verze odvozená od F/A-18B, určená pro Austrálii.
  • CF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Kanadu.
  • CF-18B – verze odvozená od F/A-18B, určená pro Kanadu.
  • EF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Španělsko.
  • EF-18B – verze odvozená od F/A-18A, určená pro Španělsko.
  • KAF-18C – verze odvozená od F/A-18C, určená pro Kuvajt.
  • KAF-18D – verze odvozená od F/A-18D, určená pro Kuvajt.

Uživatelé editovat

 
Přehled uživatelů
 
Švýcarský F/A-18 Hornet
 
F/A-18C akrobatické skupiny Blue Angels amerického námořnictva

Kanada  Kanada

Finsko  Finsko

Kuvajt  Kuvajt

Malajsie  Malajsie

Španělsko  Španělsko

Švýcarsko  Švýcarsko

USA  USA

Bývalí uživatelé editovat

Austrálie  Austrálie

USA  USA

Potenciální uživatelé editovat

Ukrajina  Ukrajina

Specifikace (F/A-18C/D) editovat

 
Nákres F/A-18

Technické údaje editovat

  • Osádka: F/A-18C: 1, F/A-18D: 2 (pilot a obsluha zbraní)
  • Délka: 17,1 m
  • Rozpětí: 12,3 m
  • Výška: 4,7 m
  • Nosná plocha : 38,2 m²
  • Hmotnost (prázdný): 11 200 kg
  • Hmotnost (naložen): 16 850 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 23 400 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor General Electric F404-GE-402

Výkony editovat

  • Maximální rychlost: 1915 km/h
  • Bojový dolet: 537 km
  • Přeletový dolet: 3330 km
  • Dostup: 15 000 m
  • Stoupavost: 254 m/s

Výzbroj editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell Douglas F/A-18 Hornet na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b F/A-18 A-D Hornet [online]. US Navy [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Jenkins 2000, s. 29.
  3. ↑ Jenkins 2000, s. 186–87.
  4. ↑ F/A-18 Hornet [online]. [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Australia sells 42 F/A-18A/B Hornet fighters to American training private contractor [online]. Asiapacificdefensejournal.com, 2020-03-06 [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ WALDRON, Greg. RAAF bids farewell to “Classic” Hornets after decades of service. Flightglobal [online]. 2021-11-29 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ REIM, Garrett. PICTURES: US Navy F/A-18C Hornet makes final flight. Flightglobal [online]. 2019-10-04 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ COOREY, Philip; TILLET, Andrew. Retired RAAF fighter jets could be sent to Ukraine. Financial Review [online]. 2023-06-06 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=McDonnell_Douglas_F/A-18_Hornet&oldid=23810375“