Maxmilián Josef Bavorský
Maxmilián Josef (Maximilian Herzog in Bayern, též Maxmilián Josef Bavorský; 4. prosince 1808, Bamberk – 15. listopadu 1888, Mnichov) byl bavorský vévoda z vedlejší falcké rodové linie Wittelsbachů z Birkenfeldu-Zweibrückenu, jehož titul formálně zněl vévoda v Bavorsku (nikoli tedy vévoda Bavorský „von Bayern“, ale „in Bayern“). Od roku 1845 užívali členové této větve oslovení „královské Výsosti“. Otec císařovny Alžběty, zvané Sisi, a Helene Bavorské, zvané Nené.
| Maxmilián Josef Bavorský | |
|---|---|
| vévoda v Bavorsku | |
 | |
| Narození | 4. prosince 1808 Bamberk |
| Úmrtí | 15. listopadu 1888 (79 let) Mnichov |
| Manželka | Ludovika Bavorská |
| Potomci | Ludvík Bavorský Vilém Karel Bavorský Helena Bavorská Alžběta Bavorská Karel Teodor Bavorský Marie Bavorská Matylda Bavorská Sofie Bavorská Maxmilián Emanuel Bavorský |
| Rod | Wittelsbachové |
| Otec | Pius Augustus Bavorský |
| Matka | Amálie Luisa Arenberková |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původ editovat
Šlo o syna bavorského vévody Pia Augusta a jeho ženy Amálie Luisy, princezny a vévodkyně z Arenbergu.
Život editovat
Jeho výchovy se finančně ujal bavorský král Maxmilián I. Josef. V roce 1817 nastoupil Max do mnichovského Královského výchovného ústavu pro studující, kde se v něm probudil velký zájem o literaturu – sám se začal v průběhu studia věnovat literární činnosti. Od roku 1825 navštěvoval přednášky na univerzitě v Landshutu a v Mnichově. V té době se stal Max také majitelem 9. řadového pěšího pluku.
V roce 1828 se oženil se sestřenicí svého otce Ludovikou Vilemínou, dcerou krále Maxmiliána I. Josefa. Tento sňatek byl dohodnut již v době, kdy byli budoucí novomanželé ještě dětmi. Max a Ludovika Vilemína spolu nakonec měli devět dětí, z nichž do historie nejvýrazněji zasáhla jejich dcera Alžběta, manželka císaře Františka Josefa I. Jejich manželství bylo ale po celou dobu nešťastné. Max měl řadu milenek a nebyl vůbec rodinný typ. Svým nemanželským dětem často věnoval větší pozornost než dětem manželským. Navíc z tehdejšího hlediska byl podivín – etiketa mu moc neříkala, rád se oblékal do lidového kroje a udržoval styk s prostými lidmi a měšťany, což mu jeho příbuzní nemohli odpustit. Ve svém oblíbeném paláci v Possenhofenu kolem sebe shromažďoval umělce a vědce, sám psal pod pseudonymem Phantasus básně, novely a dramata. Byl považován za veselého kumpána – rád dobře jedl a pil a na hostinách pro přátele nešetřil. Založil „stolní společnost“, jejíž smysl spočíval v tom, že v roli krále Artuše předsedal svým čtrnácti přátelům a vzájemně soutěžili v tom, kdo víc sní a vypije, případně kdo uloví víc zvěře na honu. V roce 1845 vstoupil do společnosti Stará Anglie, která měla za úkol pečovat o družnost a humor. Byl také velkým znalcem a podporovatelem bavorské lidové hudby a údajně velmi dobře hrál na citeru. Právě jeho družnost a nenucené užívání radovánek stálo v cestě spokojenému manželství – jeho žena uvažovala vždy spíše prakticky a střízlivě.[1]
V červnu roku 1888 ho postihl první záchvat mrtvice. Na následky dalšího záchvatu zemřel 15. listopadu 1888.
Potomci editovat
V roce 1828 se oženil s nejmladší dcerou bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, Ludovikou a měl s ní devět dětí:[2]
- Ludvík Vilém (21. června 1831 – 6. listopadu 1920), bavorský vévoda,
- ⚭ 1859 Jindřiška Mendlová (31. července 1833 – 12. listopadu 1891), později svobodná paní z Wallersee
- ⚭ 1892 Antonie Barthová (25. října 1871 – 23. května 1956), morganatické manželství, rozvedli se v roce 1913
- Vilém Karel (24. prosince 1832 – 13. února 1833)
- Helena (4. dubna 1834 – 16. května 1890), ⚭ 1858 kníže Maxmilián Antonín z Thurnu a Taxisu (28. září 1831 – 26. června 1867)
- Alžběta (24. prosince 1837 – 10. září 1898), ⚭1854 František Josef I. (18. srpna 1830 – 21. listopadu 1916), Císař rakouský, apoštolský král uherský, král český atd.
- Karel Teodor (9. srpna 1839 – 30. listopadu 1909)
- ⚭ 1865 Žofie Saská (15. března 1845 – 9. března 1867)
- ⚭ 1874 Marie Josefa Portugalská (19. března 1857 – 11. března 1943)
- Marie (4. října 1841 – 19. ledna 1925), ⚭ 1859 František II. (16. ledna 1836 – 27. prosince 1894), král obojí Sicílie v letech 1859–1861
- Matylda (30. září 1843 – 18. června 1925), ⚭ 1861 Ludvík Maria Bourbonsko-Sicilský (1. srpna 1838 – 8. června 1886), hrabě z Trani
- Žofie (23. února 1847 – 4. května 1897), ⚭ 1868 Ferdinand z Alençonu (12. července 1844 – 29. června 1910), vévoda z Alençonu
- Maxmilián Emanuel (7. prosince 1849 – 12. června 1893), ⚭ 1875 Amálie Sasko-Coburská (23. října 1848 – 6. května 1894)
Vývod z předků editovat
| Jan Karel Falcko-Gelnhausenský | ||||||||||||
| Jan Falcko-Gelnhausenský | ||||||||||||
| Ester Marie von Witzleben | ||||||||||||
| Vilém Bavorský | ||||||||||||
| Karel Salm-Dhaunský | ||||||||||||
| Žofie Šarlota Salm-Dhaunská | ||||||||||||
| Luisa Nasavsko-Ottweilerská | ||||||||||||
| Pius Augustus Bavorský | ||||||||||||
| Kristián III. Falcko-Zweibrückenský | ||||||||||||
| Fridrich Michal Falcko-Zweibrückenský | ||||||||||||
| Karolína Nasavsko-Saarbrückenská | ||||||||||||
| Maria Anna Falcko-Zweibrückenská | ||||||||||||
| Josef Karel Falcko-Sulzbašský | ||||||||||||
| Marie Františka Falcko-Sulzbašská | ||||||||||||
| Alžběta Augusta Falcko-Neuburská | ||||||||||||
| Maxmilián Josef Bavorský | ||||||||||||
| Leopold Filip z Arenbergu | ||||||||||||
| Karel Maria Raimund z Arenbergu | ||||||||||||
| Maria Francesca Pignatelli | ||||||||||||
| Ludvík z Arenbergu | ||||||||||||
| Louis Engelbert de La Marck | ||||||||||||
| Louise-Marguerite de la Marck | ||||||||||||
| Marie Anne de Visdelou | ||||||||||||
| Amálie Luisa Arenberková | ||||||||||||
| Louis de Mailly | ||||||||||||
| Louis Joseph de Mailly | ||||||||||||
| Anna de Melun | ||||||||||||
| Marie Adélaïde Julie de Mailly | ||||||||||||
| Emmanuel d'Hautefort | ||||||||||||
| Adélaïde Julie d'Hautefort | ||||||||||||
| Françoise-Claire d'Harcourt | ||||||||||||
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ DICKINGER, Christian. Černé ovce Wittelsbachů. Praha: Brána, 2005. 160 s. ISBN 80-7243-259-1.
- ↑ http://genealogy.euweb.cz/wittel/wittel6.html#WiB
Literatura editovat
- RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián Josef Bavorský na Wikimedia Commons
