Max von Sydow

švédský herec

zvuk Max von Sydow, rodným jménem Carl Adolf von Sydow (10. dubna 1929 Lund8. března 2020 Provence[1]), byl švédský herec, známý zejména pro spolupráci s filmařem Ingmarem Bergmanem. Byl nominován na Oscara, získal cenu Emmy a Zlatý glóbus, také vyhrál Pasinetti Award nebo Honorary Cannes Award.

Max von Sydow
Von Sydow v roce 2006 (Mezinárodní filmový festival San Sebastian)
Rodné jménoMax Carl Adolf von Sydow
Narození10. dubna 1929
Lund
Úmrtí8. března 2020 (ve věku 90 let)
Seillans
Alma materKatedralskolan (do 1947)
Dramatens elevskola (do 1951)
ChoťChristina Olin (1951–1979)
Catherine Brelet (1997–2020)
DětiCédric Brelet von Sydow
RodičeCarl Wilhelm von Sydow a Maria Margareta, Friherrinna Rappe
Oscar
Nominace za nejlepšího herce
1988Pelle Dobyvatel
2011Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně daleko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Mládí editovat

Narodil se do bohaté rodiny v Lundu ve Skåne ve Švédsku. Jeho otec, Carl Wilhelm von Sydow, byl etnolog a profesor irské, skandinávské a příbuzných kultur na univerzitě v Lundu. Jeho matka, baronka Greta (Rappeová), byla učitelka. Vyrostl jako luterán a později se stal agnostikem. O jeho dětství není mnoho známo, kromě toho, že zjevně byl plachý a tichý jedináček.

Navštěvoval Katedralskolan v Lundu a od devíti let se učil německy a anglicky. Ve škole založil s několika kamarády amatérskou divadelní společnost, kde začal svou hereckou kariéru. Základní vojenskou službu absolvoval předtím, než šel studovat na Královské dramatické divadlo (Dramaten) ve Stockholmu, kde studoval v letech 1948 až 1951 s herci jako Lars Ekborg, Margaretha Krook a Ingrid Thulin. Během doby, kdy pobýval v Dramaten, odbyl si svůj první filmový debut ve filmu Alfa Sjöberga Jen matka (Bara en mor, 1949), a Slečna Julie (Fröken Julie, 1951), filmovou verzi divadelní hry známého švédského dramatika Augusta Strindberga.

Kariéra editovat

V roce 1955 se přestěhoval do Malmö, kde potkal svého učitele Ingmara Bergmana. Jeho první práce s ním proběhla v Městském divadle v Malmö. Později s ním spolupracoval na filmech jako Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet, 1957), Lesní jahody (Smultronstället, 1957) a Pramen panny (Jungfrukällan, 1960). V Sedmé pečeti hraje rytíře, který hraje šachy se smrtí, aby získal čas pro své přátele – tato scéna a film byly pro režiséra stěžejní.

V těchto filmech se naplno projevil jeho obrovský herecký talent, který rozvíjel v průběhu více než 50 let trvající kariéry. Začal dominovat jak na filmovém plátně, tak v divadle, stal se z něj idol mezinárodního uměleckého filmu. Kritikové si ho všimli již na počátku, a proto také v roce 1954 obdržel cenu Královské kulturní nadace. Pracoval hodně v divadle i ve filmu ve Skandinávii a odolával zvyšujícímu se zájmu ze Spojených států, aby šel pracovat do Hollywoodu. Poté, co účinkoval v Bergmanově filmu oceněném Oscarem, padla na něj volba pro hlavní roli ve filmu Dr. No. Poté již odešel do USA a souhlasil s rolí Ježíše v epickém filmu George Stevense Největší příběh všech dob (1965). Protože jeho herectví bylo žádáno i jinými americkými produkcemi, rozhodl se přestěhovat s celou rodinou do Los Angeles.

 
Von Sydow v roce 1992

Osobní život editovat

1. srpna 1951 si vzal za manželku herečku Kerstin Olin. Z jejich manželství se narodili dva synové, Clas S. von Sydow a Henrik von Sydow. Jeho děti s ním hrály ve filmu Hawaii, a to roli syna jím ztvárněné postavy v různém věku.

S Kerstin Olin se rozvedl v roce 1979.[2] 30. dubna 1997 se v Provence ve Francii oženil s francouzskou filmařkou Catherine Brelet. Měl s ní rovněž dva syny, Yvana a Cedrica. Poté žil se svou ženou v Paříži, kde četl, poslouchal hudbu a zahradničil. Nechal se slyšet, že nemá úmysly jít do důchodu, avšak bral už jen malé role. Francouzské státní občanství obdržel v roce 2002.

Von Sydow zemřel 8. března 2020, ve věku 90 let.

Filmografie editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max von Sydow na anglické Wikipedii.

  1. Zemřel švédský herec Max von Sydow, výrazná tvář filmů režiséra Bergmana. iDNES.cz [online]. 2020-03-09 [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. 
  2. https://www.imdb.com/name/nm0001884/bio

Externí odkazy editovat