Maurice de Bunsen
Sir Maurice de Bunsen, 1. baronet (anglicky Sir Maurice William Ernset de Bunsen, 1st Baronet Bunsen of Abbey Lodge) (8. ledna 1852 – 21. února 1932) byl britský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1877 a zastával řadu funkcí na diplomatických zastoupeních v Evropě i v zámoří. Jako britský velvyslanec ve Vídni (1913–1914) byl aktérem červencové krize v roce 1914, po přerušení diplomatických styků se vrátil do Anglie, ale uplatnil se ještě během první světové války. V roce 1919 byl penzionován s šlechtickým titulem baroneta.
| Sir Maurice de Bunsen | |
|---|---|
 | |
| Britský velvyslanec v Rakousku-Uhersku | |
| Ve funkci: 1913 – 1914 | |
| Předchůdce | Sir Fairfax Cartwright |
| Nástupce | přerušení diplomatických styků |
| Britský velvyslanec ve Španělsku | |
| Ve funkci: 1906 – 1913 | |
| Předchůdce | Sir Arthur Nicolson |
| Nástupce | Sir Arthur Henry Hardinge |
| Narození | 8. ledna 1852 |
| Úmrtí | 21. února 1932 (ve věku 80 let) |
| Titul | baronet (1919) |
| Choť | Berta Lowry-Corry (od 1899) |
| Děti | Hilda Violet Helena de Bunsen Elizabeth Cicely Bunsen |
| Příbuzní | Mariette Salisbury-Jones[1], John Yerburgh[1] a Oscar Guy de Bunsen Yerburgh[1] (vnoučata) |
| Alma mater | Rugby School Christ Church |
| Profese | diplomat a politik |
| Ocenění | společník Řádu lázně velkokříž Královského řádu Viktoriina rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří |
| Commons | Maurice de Bunsen |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Byl vnukem pruského diplomata Karla von Bunsen (1791–1860), který dlouhodobě působil ve Velké Británii a usadil se zde. Maurice se narodil jako mladší syn spisovatele Ernesta de Bunsen (1819–1903), po matce Elizabeth pocházel z anglické bankéřské rodiny Gurney. Po studiích v Oxfordu vstoupil v roce 1877 do diplomatických služeb a začínal na nižších postech na různých vyslanectvích. Jeho mentorem byl Richard Lyons a Maurice de Bunsen tak patřil ke skupině mladých diplomatů označovaných jako lyonská škola. V letech 1891–1894 byl tajemníkem vyslanectví v Tokiu a poté zastával funkci generálního konzula v Siamu (1894–1897). Po návratu do Evropy působil jako chargé d'affaires v Istanbulu (1897–1902) a poté byl velvyslaneckým radou v Paříži (1902–1905). V letech 1905–1906 byl krátce zplnomocněným ministrem v Lisabonu a v letech 1906–1913 velvyslancem ve Španělsku. Jako velvyslanec byl v roce 1906 zároveň jmenován členem Tajné rady.
Krátce před první světovou válkou byl britským velvyslancem ve Vídni (1913–1914), kde sehrál důležitou úlohu v červenci 1914, kdy sondoval cíle Rakouska-Uherska vůči Srbsku. Při této příležitosti také navštívil rakousko-uherského ministra zahraničí Leopolda Berchtolda na jeho soukromém sídle v Buchlovicích.[2] Po vypuknutí války a přerušení diplomatických styků se vrátil do Londýna. V roce 1915 byl jmenován předsedou vládní komise (De Bunsenova komise), která měla definovat britskou zahraniční politiku na Blízký východ především ve vztahu k Osmanské říši, v roce 1918 ještě vedl mimořádnou diplomatickou misi do jižní Ameriky. V roce 1919 opustil diplomatické služby a odešel do soukromí. Téhož roku získal titul baroneta (1919). Za zásluhy byl nositelem Řádu lázně, velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří a velkokříže Viktoriina řádu.
Jeho manželkou byla Bertha Mary Lowry-Corry (1869–1954) z irského šlechtického rodu hrabat z Belmore. Měli spolu čtyři dcery, takže Mauricovým úmrtím titul baroneta zanikl.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ RAUCHENSTEINER, Manfried: The First World War and the End of the Habsburg Monarchy, 1914-1918; Vídeň, 2014; s. 238–239 ISBN 978-3-205-79588-9 dostupné online
- ↑ Rodina Sira Maurice de Bunsen na webu geni.com dostupné online
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maurice de Bunsen na Wikimedia Commons
Literatura editovat
- McMEEKIN, Sean: Červenec 1914. Poslední dny před válkou; Praha, 2014; 464 s. ISBN 978-80-264-0438-5
- SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Nakladatelství Epocha, Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
