Matvej Škirjatov
Matvej Fjodorovič Škirjatov (rusky Матвей Фёдорович Шкирятов, 15. srpna 1883 Tulská gubernie – 18. ledna 1954 Moskva) byl sovětský komunistický politik.
| Matvej Škirjatov | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Narození | 15. srpna 1883 Tulská gubernie |
| Úmrtí | 18. ledna 1954 (ve věku 70 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
| Profese | politik |
| Náboženství | ateismus |
| Ocenění | Leninův řád medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel z rodiny drobných rolníků a po dokončení základní školy pracoval v Moskvě jako krejčí. V roce 1906 vstoupil do bolševické frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany, zapojil se do ilegální činnosti a strávil čtyři roky ve vyhnanství. Za první světové války byl odveden do carské armády, kde vedl protiválečnou agitaci, po vypuknutí revoluce působil ve vojenských sovětech a v odborovém hnutí. Stal se členem moskevského výboru VKS(b) a v roce 1921 byl pověřen organizováním vnitrostranických prověrek. Jako vysoký představitel kontrolní komise VKS(b) se podílel na represích proti staré gardě bolševiků, proti údajným buržoazním nacionalistům v předkavkazských republikách nebo proti zahraničním delegátům v Kominterně. Udal také skupinu stranických funkcionářů okolo Alexandra Smirnova, kteří na soukromých schůzkách kritizovali brutální metody kolektivizace.
Podařilo se mu proniknout do okruhu nejbližších oblíbenců Josifa Vissarionoviče Stalina. V roce 1937 se stal jedním z hlavních organizátorů velké čistky a v roce 1939 byl zvolen do ústředního výboru strany.[1] Ve stranickém aparátu úzce spolupracoval s Georgijem Malenkovem. Po válce řídil vyšetřování Leningradské aféry a při sesazení vedoucích představitelů Karelo-finské sovětské socialistické republiky mu asistoval Jurij Andropov.[2] V roce 1952 se stal předsedou kontrolní komise strany a členem politbyra. Po Stalinově smrti byl zbaven funkce a krátce nato zemřel na zástavu srdce v důsledku zápalu plic. Byl zpopelněn a jeho urna uložena na hřbitov u Kremelské zdi. Bylo po něm pojmenováno mnoho ulic v SSSR, Škirjatovova ulice v Slovjansku byla v rámci dekomunizace Ukrajiny roku 2016 přejmenována na Samborskou.
Na masových popravách měl srovnatelný podíl jako Nikolaj Ježov nebo Genrich Jagoda, na rozdíl od nich však nebyl zlikvidován, neboť působil v zákulisí a nepředstavoval pro Stalina mocenského konkurenta. Byl známý nemilosrdným vykonáváním rozkazů, při mučení zatčených projevoval sadistické sklony.[3] Lev Davidovič Trockij ho ve svých vzpomínkách popisoval jako bezcharakterního primitiva bez smyslu pro humor.
Reference editovat
- ↑ Matej Feodorowitsch Schkirjatow - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2023-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Vladimír Claude Fišera: Vyborg, Budapešť, Praha, Kábul | Listy. www.listy.cz [online]. [cit. 2023-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-09.
- ↑ Правозащитники Против Пыток. Правозащитники Против Пыток [online]. [cit. 2023-07-09]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Matvej Škirjatov na Wikimedia Commons
