Wikipedie

Masao Iizuka

japonský pilot

Masao Iizuka (飯塚雅夫 Iizuka Masao, ? – 15. října 1944 nedaleko Formosy[1]) byl pilotem, stíhacím esem a důstojníkem japonského císařského námořního letectva, který bojoval ve druhé světové válce v Pacifiku. Jako hlídka nad Nagumovou Kidó butai (機動部隊 ~ úderný svaz letadlových lodí) se zúčastnil útoku na Pearl Harbor.[7] Dne 4. června 1942 během bitvy u Midway vedl stíhače z Kaga během ranního útoku na Midway,[8] po návratu držel dopoledne hlídku nad Kidó butai a stal se jedním ze strůjců masakru VT-8[9] a odpoledne téhož dne byl součástí hlídky nad Hirjú, když byla tato letadlová loď napadena americkými SBD a těžce poškozena.[10] Během bitvy u východních Šalomounů byl jedním z japonských pilotů, kteří drželi hlídku nad Rjúdžó a kteří nedokázali zabránit americkým palubním letounům v jejím potopení.[11] Během bitvy u Guadalcanalu se 14. listopadu zúčastnil třetí hlídky nad Tanakovým konvojem.[5]

Masao Iizuka
Skupinové foto stíhačů Šókaku sentókitai (翔鶴戦闘機隊~ palubní stíhací letka ze Šókaku) před Pearl Harborem. Masao Iizuka je ve druhé řadě druhý zleva
Skupinové foto stíhačů Šókaku sentókitai (翔鶴戦闘機隊~ palubní stíhací letka ze Šókaku) před Pearl Harborem. Masao Iizuka je ve druhé řadě druhý zleva
Základní informace
Úmrtí 15. října 1944
nedaleko Formosy, Japonsko[1]
Vojenské informace
Příslušnost Japonské císařské námořní letectvo
Služba1938–1944
Hodnosttai'i (大尉 ~ poručík)[1]
JednotkyŠókaku sentókitai[2]
Kaga sentókitai[1][3]
Rjúdžó sentókitai[4]
Kókútai 253[5]
stíhací Hikótai 302 Kókútai 252[1]
VálkyDruhá světová válka v Tichomoří
Vítězné souboje8[6]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o japonském stíhacím pilotovi. O dalších významech pojednává článek Iizuka (rozcestník).
Masao Iizuka je japonské jméno, v němž Iizuka je rodové jméno.

Stal se stíhacím esem s celkem osmi uznanými sestřely,[6] dosáhl hodnosti tai'i (大尉 ~ poručík) a padl 15. října 1944 během nájezdu TF 38 na Formosu.[1]

Počátek služby a Pearl Harbor editovat

Iizuka byl absolventem 66. běhu japonské císařské námořní akademie (海軍兵学校, Kaigun heigakkó), kterou ukončil v roce 1938.[12] V dubnu 1940 nastoupil do 34. běhu letecké akademie jako hikó gakusei (飛行学生 ~ letecký student), kterou ukončil v dubnu 1941 a stal se stíhacím pilotem.[13] Před vypuknutím druhé světové války v Pacifiku byl přidělen na letadlovou loď Šókaku. Během útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941 vedl – jako čú'i (中尉 ~ mladší poručík) – třináctičlennou skupinu A6M2 Reisen/Zero ze Šókaku na hlídku nad Kidó Butai. Během této mise mu je přisuzován Reisen „EI-104“.[7][14]

Bitva u Midway editovat

Související informace naleznete také v článku Bitva u Midway.

Od dubna 1942 zastával – již jako tai'i (大尉 ~ poručík) – funkci sentóki buntaičó (戦闘機分隊長 ~ velitel palubní stíhací letky) na letadlové lodi Kaga.[15] Krátce po 4:30 dne 4. června odstartoval jako vedoucí devítičlenné sekce (čútai o třech tříčlenných šótai [小隊 ~ sekce]) Reisenů z Kaga doprovázejících bombardéry k útoku na Midway.[8] Z útoku se v pořádku vrátilo sedm Iizukových Reisenů (osmý byl těžce poškozen a pilot zemřel po přistání, devátý sestřelili stíhači obránců). Iizuka přistál na Kaga mezi 8:40 a 8:50.[16]

V 9:18 byla zpozorována další americká letadla, která se blížila ke Kidó Butai. Šlo o patnáct torpédonosných TBD-1 Devastator LCDR John C. Waldrona od VT-8 z USS Hornet. Iizuka se tou dobou připravoval ke startu na hlídku nad Kidó Butai (toho dne pátá hlídka z Kaga) v čele dvou tříčlenných šótai. Po zpozorování nového nebezpečí byla Iizukova formace vyslána do vzduchu v 9:20, čímž počet stíhačů z Kaga na hlídce stoupl na devět (čtvrté hlídce velel ittó hikó heisó [一等飛行兵曹 ~ četař] Akira Jamamoto). Jedním z Iizukových wingmanů byl i ittó hikó heisó Kijonobu Suzuki. Iizukova a Jamamotova šótai (tedy celkem šest letadel) se spolu se čtyřčlennou šótai ittó hikó heisó Masao Tanigučiho vrhli na přilétající Devatstatory a většinu jich sestřelili dříve, než se Devastatory přiblížily na vzdálenost potřebnou pro vypuštění torpéd Bliss-Leavitt Mark 13. Všechny TBD byly nakonec sestřeleny.[17] Po střetnutí s VT-8 se Iizuka a jeho obě šótai zúčastnili střetu s VT-6 z USS Enterprise. Zničujícímu úderu VB-6, VS-6 a VB-3 kolem 10:25 již ale Iizuka zabránit nedokázal. Jelikož Iizukova Kaga byla po posledním americkém útoku vyřazena, přistál Iizuka (i se zbytkem hlídky) v 11:30 na poslední operační Nagumově letadlové lodi – na Hirjú.[18]

V 16:27 odstartoval Iizuka spolu s dalšími šesti Reiseny (4 původně patřící Sórjú a 3 z Kaga) na další hlídku nad zbytkem Kidó Butai. S Iizukovou posilou stoupl počet hlídkujících stíhačů nad Hirjú na třináct. Tentokráte byli stíhači nad Hirjú rozmístěni lépe, než při dopoledním zdrcujícím útoku, ale piloti i hlídky na lodích byli unaveni. V 17:01 Hirjú zpozorovala americké SBD z Enterprise – těsně předtím, než přešly do střemhlavého letu. Iizuka se spolu s dalšími stíhači vrhl na střemhlavé bombardéry LT Earl Gallahera, které začaly přecházet do střemhlavého letu. Díky úhybnému manévru Hirjú a výkonu stíhačů se první americké vlně nepodařil ani jeden zásah. Další nalétávající bombardéry již ale Reiseny zastavit nedokázaly a Hirjú byla zasažena čtyřmi pumami. Po zničení i poslední Nagumovy letadlové lodě zůstaly hlídkující Reiseny ve vzduchu tak dlouho, dokud jim nedošlo palivo. V 19:10 Iizuka jako jeden z posledních přistál na hladině.[19]

Bitva u východních Šalomounů editovat

Související informace naleznete také v článcích Bitva u východních Šalomounů a Rjúdžó (1931).
Všechny časy jsou v GMT+11

Po bitvě u Midway byl Iizuka v červenci 1942 jmenován do funkce sentóki buntaičó (戦闘機分隊長 ~ velitel palubní stíhací letky) na Rjúdžó.[4] V této roli se zúčastnil bitvy u východních Šalomounů 24. srpna 1942. Toho dne se před třetí hodinou odpolední k Rjúdžó přiblížila útočná vlna letounů z USS Saratoga. Když byla útočná vlna zpozorována, vyslala Rjúdžó do vzduchu svoji poslední dvojčlennou hlídku, kterou vedl Iizuka. Jeho wingmanem byl ittó hikó heisó Masateru Tomoiši, který se s Rjúdžó zúčastnil již operace AL. Střemhlavé SBD se vrhly na Rjúdžó v 15:50, ale Iizuka se spolu se svým wingmanem a ittó hikóhei (一等飛行兵 ~ námořník 1. třídy) Kendži Kotanim zaměřili na sedm TBF-1 LT Bruce L. Harwooda od VT-8, kteří se chystali zaútočit torpédy. Ačkoliv Američané letěli bez stíhacího doprovodu, Japoncům se nepodařilo sestřelit ani jeden letoun a Rjúdžó byla těžce poškozena zásahem jednoho torpéda.[20]

Po odletu Američanů Iizuka a další japonští piloti (ke kterým se přidávali navrátilci z útoku na Guadalcanal) hlídkoval nad potápějící se lodí. V 18:10 se objevilo několik B-17E Maj Ernesta R. Manierra od 11th BG z Espiritu Santo, které následně neúspěšně zaútočily na Rjúdžó. Iizuka spolu s ittó hikó heisó Teruo Sugijamou a Tomio Jošizawou na bombardéry zaútočili a nárokovali si sestřelení jedné B-17. Ve skutečnosti ale všechny B-17 útok přežily a pouze B-17E s/n 41-2610 1st Lt. (~ nadporučík) Roberta D. Guenthera havarovala při přistání.[21]

Bez možnosti doletět na nejbližší japonské letiště začaly japonské letouny sedat na hladinu, odkud pak jejich posádky zachránily doprovodná plavidla. Nedobrovolná koupel čekala i Iizuku.

Bitva u Guadalcanalu editovat

Související informace naleznete také v článku Bitva u Guadalcanalu.

V listopadu 1942 působil tai'i Iizuka u kókútai 253 v Rabaulu. Dne 14. listopadu se zúčastnil jedné hlídkové mise nad Tanakovým konvojem (toho dne třetí hlídka nad konvojem) během bitvy u Guadalcanalu. Iizuka odstartoval z Rabaulu v 6:30 a spolu s pěti dalšími Reiseny zamířil, s mezipřistáním na Buka, nad Štěrbinu. Iizuka dorazil nad konvoj až po útoku bombardérů B-17 z Espiritu Santo. Tou dobou Tanakův konvoj proplouval Štěrbinou a nacházel se východně od ostrova New Georgia a severozápadně od Russellových ostrovů. Ve 12:45 byl konvoj zpozorován první útočnou vlnou z Guadalcanalu, kterou tvořilo 19 SBD od VMSB-132, VMSB-142 a VB-10, sedm TBF od VT-10, osm F4F od VMF-112 a čtyři P-39. Rovněž Iizuka zpozoroval blížící se Američany a začal stoupat, aby mohl zaútočit z převýšení. Osm F4F se pokusilo zastavit Reiseny (které už tou dobou měly výškovou převahu) v jejich útoku a utkalo se s nimi v čelním střetu. Reiseny se ale s F4F nezdržovaly a zaútočily na SBD, které právě útočily na konvoj. I přes snahu japonských stíhačů bylo několik lodí konvoje zasaženo. V následujícím boji si Američané nárokovali osm sestřelených Reisenů, bez vlastní ztráty. Iizuka ve své 1. šótai zůstal sám: oba jeho wingmani ittó hikó heisó Minoru Tanaka a Mejdži Hikuma byli sestřeleni a spolu s nimi i vedoucí 2. šótai. Iizuka a zbývající dva wingmani z 2. šótai se ve 13:10 otočili k návratu. Iizuka přistál na letišti Vunakanau v Rabaulu v 17:00. Přeživší japonští piloti si nárokovali dva jisté a dva nepotvrzené sestřely.[22]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f HATA, Ikuhiko; IZAWA, Yasuho. Japanese Naval Aces and Fighter Units in World War II. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0-87021-315-6. S. 396. (anglicky) Překlad revidovaného a rozšířeného vydání Nihon Kaigun Sentōki-tai z roku 1975. 
  2. ↑ Viz fotografie
  3. ↑ a b PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC: Potomac Books, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-57488-924-6. (anglicky)  | strany = 506
  4. ↑ a b Hata & Izawa, str. 33
  5. ↑ a b LUNDSTROM, John B. The First Team and the Guadalcanal Campaign: Naval Fighter Combat from August to November 1942. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-59114-472-4. S. 499 až 501. (anglicky) 
  6. ↑ a b MAGNUS, Allan. Air Aces Homepage: Japan - World War Two [online]. 2004-10-19 [cit. 2010-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu: Peral Harbor: Tenno Heika Banzai. Cheb: Svět křídel, 1995. ISBN 80-85280-35-3. S. 299. 
  8. ↑ a b Parshall & Tully, str. 126
  9. ↑ Parshall & Tully, str. 206 a 207
  10. ↑ Parshall & Tully, str. 326
  11. ↑ Lundstrom, str. 121 a 122
  12. ↑ Lundstrom, str. 94 a Hata & Izawa, str. 408
  13. ↑ Hata & Izawa, str. 407
  14. ↑ 零戦の飛行甲板　(トラ・トラ・トラ！) / ZERO FIGHTER & FLIGHT DECK SET: TORA TORA TORA！ [online]. 2004-04-21 [cit. 2010-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-10. (japonsky a anglicky) 
  15. ↑ Hata & Izawa, str. 29
  16. ↑ Parshall & Tully, str. 204 a 515
  17. ↑ Parshall & Tully, str. 205 až 207. Podle Consolidated Operational Log na straně 510 se ale boje s VT-8 zúčastnilo podstatně více stíhačů než oněch výše zmiňovaných deset.
  18. ↑ Parshall & Tully, str. 510 a 511
  19. ↑ Parshall & Tully, str.324 až 329 a 512
  20. ↑ Lundstrom, str. 120 až 122
  21. ↑ Lundstrom, str. 155 a SALECKER, Gene Eric. Fortress against the sun (The B-17 Flying Fortress in the Pacific). [s.l.]: De Capo Press ISBN 1-5809-7049-4. S. 243, 244 a 387. (anglicky) 
  22. ↑ Lundstrom, str. 499 až 501
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Masao_Iizuka&oldid=23808097“