Wikipedie

Marta Kovářová

Narozena 1983. MgA. Bc., Ph.D. Pracuje na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU. Manažerka projektu tvůrčí dílny s romskými dětmi, výtvarnice, autorka prací z výtvarné pedagogiky, též hudebnice, zpěvačka, kytaristka, výtvarn

Marta Kovářová (rozená Svobodová,* 21. února 1983 Brno) je pedagožka, hudebnice, výtvarnice a režisérka. Je zakladatelkou a zpěvačkou skupiny Budoár staré dámy. V roce 2023 debutovala svým dokumentárním filmem Jiříkovo vidění, v němž sleduje a rozvíjí boj jejího otce Jiřího Svobody za zavedení globální klimatické daně.

Marta Kovářová
Marta Kovářová, foto 2023
Marta Kovářová, foto 2023
Rodné jménoSvobodová
Narození21. února 1983 (41 let)
Brno
BydlištěDolní Cerekev
Vzdělánípedagogické, přírodovědné
Alma materMasarykova univerzita v Brně
Povolánípedagožka, aktivistka, režisérka, zpěvačka skupiny Budoár staré dámy
Aktivní roky1995–současnost
ZaměstnavateléPedagogická fakulta, Masarykova univerzita v Brně
ChoťPetr Kovář[1]
RodičeJiří Svoboda a Jindřiška Svobodová
PříbuzníŠtěpán Svoboda[2] (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Marta Kovářová se narodila v Ostravě, je dcerou fyziků Jindřišky Svobodové a Jiřího Svobody. V patnácti letech v Brně společně se svým bratrem Štěpánem Svobodou a kamarády založili alternativní hudební skupinu Budoár staré dámy.[3] Do třiceti let se svými hudebními, výtvarnými a organizačními aktivitami významně podílela na utváření brněnské kulturní scény. Po svatbě se odstěhovala do Dolní Cerekve, kde vychovává dvě děti a povzbuzuje kulturní život na vsi. Je vdaná za výtvarníka, výtvarného pedagoga a kurátora Petra Kováře (1979).

Studium editovat

Po maturitě na gymnáziu v Brně nastoupila na Fakultu výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (obor video-multimedia-performance) a rok později současně začala studovat na Přírodovědecké fakultě MU aplikovanou fyziku - lékařskou. V průběhu studia absolvovala také stáže na FAMU v Praze a v Rejkjavíku.[4] Následně absolvovala doktorské studium na Katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde pedagogicky působí dodnes.[5]

Tvorba editovat

Hudební tvorba editovat

Marta je frontmankou kapely a autorkou většiny skladeb skupiny Budoár staré dámy.[6] V hudbě jsou rozpoznatelné kořeny brněnské alternativní scény 90. let (Pluto, Dunaj, Iva Bittová, Vladimír Václavek), na které společně s dalšími stálicemi brněnské scény (např. Ty Syčáci, Mucha, Květy), navazují a rozvíjejí je.[3] Dříve působila také v seskupeních Květy a Furré.[4] Od roku 2021 působí také v Dolní Cerekvi v sedmičlenném ženském vesnickém sboru Kolegyně korále.[7] Mimo volnou písňovou tvorbu Marta s kapelou natočila v roce 2022 soundtrack pro svůj dokument Jiříkovo vidění.[8]

Výtvarná tvorba editovat

Původně drobná kresebná a objektová tvorba se postupně proměňovala v zájem o multimediální tvorbu, kdy Marta začala natáčet videoklipy k vlastním písním, či vytvářela interaktivní instalace s bio-senzory. S nástupem na Katedru výtvarné výchovy PdF MU se její zájem přesunul ke konceptu a umění akce. Ve výtvarném umění prosazuje vždy komplexní a mezioborový přístup.[6]

 
Na koncertu skupiny Budoár staré dámy v roce 2015

Audiovizuální tvorba editovat

Od roku 1999 Marta točila klipy ke svojí kapele, na FAVU rozvíjela vlastní žánr, video-poezii, ve které kombinovala obraz, text a mluvené slovo (např. Iceland, On the Road (2006), nebo Můžeš tady bydlet, ale nedělej pavučiny (2008). V letech 2003–2006 doprovázela kapelu Čvachtavý Lachtan analogovým VJ-ingem přes meotar. Portfolio její audiovizuální tvorby při studiích a zájem o zkoumání vztahu obrazu a zvuku lze najít v její diplomové práci Vztah obrazu a zvuku multimediálního díla.[9]

Na praxi v ateliéru VIZAGE, společně s Tomášem Doležalem, vyprodukovala řadu galerijních, environmentálních a hudebních spotů, a mj. krátkometrážní dokument Czechin’ London (2011). Jako doktorandka realizovala s tvůrčím týmem sérii video-experimentálních dílen KLAP, na kterých zkoumala možnosti tvůrčího využití audiovizuální dovedností ve školách. Poznatky shrnula ve své disertační práci Sociální digitalizace, digitální socializace.[10]

Svůj osobitý hravý přístup ve zprostředkování fakt a vědeckých poznatků uplatňuje například v sérii Animací pro speciální teorii relativity (2006), nebo v krátkometrážním výukovém filmu Den bez textilu společně s Jonášem Svobodou a FIlipem Matějovským. Při příležitosti 100 let od založení Masarykovy Univerzity, natočila s animátorem Michalem Maruškou krátký rýmovaný film o Haló, 100 let není málo!

V roce 2023 završila pětiletou práci na dokumentárním filmu Jiříkovo vidění, na kterém spolupracovala se svým otcem. Snímek je portrétem snahy Jiřího Svobody o zavedení globální uhlíkové daně, ale také jejich vzájemného vztahu při "aktivistické" kampani. Snímek byl uveden na festivalu v Jihlavě, kde získal cenu studentské poroty a online diváků, následně na slovenském festivalu Jeden Svet speciální ocenění mezinárodní poroty. Dne 2. listopadu snímek putoval do českých kin.[11]

Pedagogické působení editovat

Od roku 2013 působí jako pedagožka na Katedře výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.[5]

Občanské aktivity editovat

Marta Kovářová byla vždy aktivní v profesním i osobním životě, spolupracovala mimo jiné se SVČ Legato, Instruktoři Brno, Českou televizí, Kinem Art Brno, s architektonickým ateliérem VIZAGE, Moravskou galerií v Brně, ekologickým institutem Veronica, Nadací Partnerství a dalšími organizacemi.[4] Po přestěhování do Dolní Cerekve s manželem a přáteli založili komunitní spolek Roztoč kolektiv, obnovili tradici ochotnického divadla a každoročně zde pořádají festival Z kopce.

Od roku 2014 se aktivně angažuje ve snahách směřujících k hledání alternativ k výstavbě hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva a v environmentálních otázkách. Ve spolupráci s otcem Jiřím Svobodou se snaží otevřít veřejnou a politickou diskusi nad konceptem jednotné celosvětové uhlíkové daně. Společně popsali koncept v knize Jak přimět slepici, aby začala snášet kachní vejce.[12]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Deník. Vltava Labe Media. 19. října 2019. Dostupné online. [cit. 2023-12-02].
  2. ↑ Discogs. Dostupné online. [cit. 2023-12-02].
  3. ↑ a b Marta Kovářová - Tři roky putování s tátou. kulturní magazín Uni [online]. 2023-12-18 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Marta Kovářová - DokIncubator [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b UNIVERZITA, Masarykova. MgA. Bc. Marta Kovářová, Ph.D. – Základní údaje. Masarykova univerzita [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b MUSILOVÁ, Zuzana. Tu strašně snadnou cestu nám někteří záviděli, říká Marta Kovářová. Jihlavský deník. 2019-10-19. Dostupné online [cit. 2024-01-25]. 
  7. ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ Jiříkovo vidění - Budoár staré dámy | Indies.eu. www.indies.eu [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ SVOBODOVÁ, Marta. Vztah obrazu a zvuku multimediálního díla (diplomová práce) [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008 [cit. 2008-05-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ SVOBODOVÁ, Marta. Sociální digitalizace. digitální socializace (disertační práce) [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ CIHLÁŘ, Ondřej. Marta Kovářová: Natočili jsme film o uhlíku, v Dubaji publikum zaujalo, že táta dává nádobí do myčky - Vizitka | Seznam Podcasty. podcasty.seznam.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ KOVÁŘOVÁ, Marta. Jak přimět slepici, aby snášela kachní vejce. www.togga.cz [online]. Togga, 2023-09-01 [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marta_Kovářová&oldid=23877888“