Markazit

kosočtverečný minerál

Markazit (Haidinger, 1845), chemický vzorec FeS2 (disulfid železnatý),[1] je kosočtverečný minerál.[2] Název pochází z arabštiny a označoval pyrit a jemu podobné minerály. Starší český název je kyz kopinatý.

Markazit
Markazit, cap (mys) Blanc-Nez, Francie
Markazit, cap (mys) Blanc-Nez, Francie
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecFeS2
Identifikace
Barvabledě žlutá
Vzhled krystalutabulkovité, kopinaté,
prizmatické
Soustavakosočtverečná
Tvrdost6–6,5
Leskkovový
Štěpnostnedokonalá
Vrypzelenošedý
Hustota4,8–4,9 g ⋅ cm−3
Rozpustnostv HNO3
Markazit

Původ editovat

Vzniká v usazených horninách, z hydrotermálních roztoků na rudních žilách, častý je výskyt konkrecí a vyvinutých krystalů v hnědém uhlí.

Morfologie editovat

Krystaly jsou tabulkovité, kopinaté, prizmatické, rýhované podle {011}. Dokonalé krystaly mají tvar dvojjehlanu. Často tvoří hřebenité srostlice. Dvojčatí běžně podle {101}, méně často podle {011}. Agregáty jsou radiálně paprsčité, zrnité i celistvé.

Vlastnosti editovat

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6–6,5, křehký, hustota 4,8–4,9 g/cm³,[1] štěpnost nedokonalá podle {010} a {110}, lom nerovný
  • Optické vlastnosti: Barva: bledě žlutá, mosazně žlutá, na vzduchu pestře nabíhá. Lesk kovový, průhlednost: opakní, vryp zelenošedý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Fe 46,55 %, S 53,45 % často s příměsí Cu, As. Na vzduchu rychle zvětrává. Rozpustný v HNO3. Při žíhání na uhlí hoří modravým plamenem a vzniká SO2. Žíhán v baňce dává žlutý nálet síry. Před dmuchavkou se taví na černou magnetickou kuličku.

Podobné minerály editovat

Využití editovat

K výrobě kyseliny sírové, někdy jako drahý kámen (dobře vyvinuté krystaly, fasetové brusy, kabošony). Při spalování uhlí znečišťuje ovzduší oxidem siřičitým.

Naleziště editovat

Hojný minerál.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Markazit [online]. [cit. 2023-10-21]. Dostupné online. 
  2. Markazit. web.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2023-10-21]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat