Marija Lasickeneová

ruská skokanka do výšky

Marija Alexandrovna Lasickene[pozn. 1] rozená Kučinová (rusky: Мария Александровна Ласицкене, roz. Кучина; * 14. ledna 1993 Prochladnyj, Kabardsko-Balkarsko) je ruská atletka, jejíž specializací je skok do výšky.

Marija Lasickene
Osobní informace
Narození14. ledna 1993 (31 let)
Prochladnyj
StátRusko Rusko
Výška180 cm
Hmotnost57 kg
ChoťVladas Lasitskas
Kariéra
Disciplínaskok do výšky
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Atletika na LOH
zlato Tokio 2020 skok do výšky
Mistrovství světa v atletice
zlato Peking 2015 skok do výšky
zlato Londýn 2017 skok do výšky
zlato Dauhá 2019 skok do výšky
Halové MS v atletice
zlato Sopoty 2014 skok do výšky
zlato Birmingham 2018 skok do výšky
Mistrovství Evropy v atletice
stříbro Helsinky 2014 skok do výšky
zlato Berlín 2018 skok do výšky
Halové ME v atletice
zlato Praha 2015 skok do výšky
zlato Glasgow 2019 skok do výšky
Mistrovství světa juniorů v atletice
bronz Barcelona 2012 skok do výšky
Mistrovství světa v atletice do 17 let
stříbro Brixen 2009 skok do výšky
Mistrovství Evropy juniorů v atletice
zlato Tallinn 2011 skok do výšky
Univerziáda
stříbro Kazaň 2013 skok do výšky

Sportovní kariéra editovat

První úspěchy začala sbírat v roce 2009, kdy vybojovala stříbrnou medaili na Mistrovství světa do 17 let v italském Brixenu a stříbro na Evropském olympijském festivalu mládeže ve finském Tampere. O rok později na prvním ročníku Letních olympijských hrách mládeže v Singapuru vybojovala výkonem 189 cm zlatou medaili.

26. ledna 2011 se stala v Třinci vítězkou mítinku Beskydská laťka, když překonala 197 cm, čímž vytvořila nový juniorský halový světový rekord.[1] O tři dny později skočila na Hustopečském skákání 194 cm a obsadila druhé místo, když prohrála jen s krajankou Světlanou Školinovou. I to ji však stačilo k celkovému vítězství na Moravské výškařské tour.[2] Na halovém ME 2011 v Paříži ji těsně unikla finálová účast, když v kvalifikaci obsadila deváté, první nepostupové místo.[3] V témže roce se stala v estonském Tallinnu juniorskou mistryní Evropy. Titul získala výkonem 195 cm, čímž si vylepšila osobní rekord a vyrovnala rekord šampionátu Rusky Jeleny Jelesinové z roku 1989.[4]

V roce 2012 vybojovala na MS juniorů v Barceloně výkonem 188 cm bronzovou medaili. Na světové letní univerziádě v Kazani v roce 2013 získala stříbro, když ve finále překonala 196 cm a prohrála pouze s Polkou Kamilou Stepaniukovou, jež zvítězila díky lepšímu technickému zápisu.[5]

V roce 2014 se zařadila do světové výškařské špičky. Na jaře se stala mistryní světa v hale a v létě vicemistryní Evropy ve skoku do výšky. V následující sezóně nejprve v Praze získala titul halové mistryně Evropy a v létě vybojéovala zlatou medaili v soutěži výškařek na světovém šampionátu v Pekingu. Titul mistryně světa obhájila v roce 2017 v Londýně. V roce 2018 připojila k úspěchům druhý titul halové mistryně světa ve skoku do výšky. V roce 2019 zvítězila potřetí na MS, tentokrát v katarském Dauhá, a to výkonem 204 cm.[6] V roce 2021 se stala v Tokiu olympijskou vítězkou.[7]

V březnu 2017 se vdala za televizního sportovního komentátora Vladase „Taševa“ Lasickase.[8] V roce 2014, 2017, 2018, 2019 a 2021 se stala celkovou vítězkou Diamantové ligy ve skoku do výšky.

Zkritizovala poměry v Rusku ohledně atletiky. [9] [10] Po zákazu ruských sportovců na mezinárodních akcí napsala šéfu olympijského výboru Bacha otevřený dopis, kde ho kritizovala za toto rozhodnutí, protože nemá záležet na národnosti. [11] [12] V roce 2023 ukončila svou profesionální kariéru.

Osobní rekordy editovat

Patří mezi devět výškařek celé historie, které mají skočeno v hale i pod širým nebem 205 cm a více. Totéž dále dokázaly Bulharka Stefka Kostadinovová, Němky Heike Henkelová a Ariane Friedrichová, Švédka Kajsa Bergqvistová, Belgičanka Tia Hellebautová, Chorvatka Blanka Vlašičová, Ruska Anna Čičerovová a Ukrajinka Jaroslava Mahučichová.

Poznámky editovat

  1. Původní podoba příjmení Lasickene již obsahuje litevskou manželskou přechylovací příponu -ene, připojování českého -ová je z tohoto hlediska nadbytečné.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ruská výškařka Kučinová vylepšila na Beskydské laťce výkon roku
  2. Na Skákání exceloval Uchov, ženám vládla Školinová. www.atletika.cz [online]. [cit. 2011-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-10. 
  3. Women High Jump Athletics European Indoor Championship 2011
  4. European Junior Championships Best Performances Women. www.european-athletics.org [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-05. 
  5. Athletics: Women's High Jump Final. kazan2013.ru [online]. [cit. 2013-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-16. 
  6. https://www.iaaf.org/competitions/iaaf-world-championships/iaaf-world-athletics-championships-doha-2019-6033/news/report/women/high-jump/final
  7. KUČERA, Stanislav. Pykala za ruský doping, přestála horor. O spletité pouti výškařské panovnice. iDNES.cz [online]. 2021-08-10 [cit. 2023-12-26]. Dostupné online. 
  8. Kučina vyšla zamuž!. RusAthletics [online]. 2017-03-18 [cit. 2017-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-22. (rusky) 
  9. Je nejlepší výškařkou a kritizuje poměry v Rusku. Lasickeneová se v Ostravě pokusila o světový rekord. iROZHLAS [online]. 2019-06-21 [cit. 2023-12-26]. Dostupné online. 
  10. IDNES.CZ, ČTK. Elitní ruští atleti vyzývají Putina k akci: Jsme na pokraji chaosu a zničení. iDNES.cz [online]. 2020-06-24 [cit. 2023-12-26]. Dostupné online. 
  11. MIKEŠ, Pavel. Ruská hvězda šije do olympijského šéfa. Vyčítá mu, že je zbabělec a pokrytec. Deník.cz. 2022-06-10. Dostupné online [cit. 2023-12-26]. 
  12. IDNES.CZ, ČTK. Vyloučením Rusů jste jen začal jinou válku. Lasickeneová napsala Bachovi. iDNES.cz [online]. 2022-06-10 [cit. 2023-12-26]. Dostupné online. 
  13. Výškařská šampionka Lasickeneová skočila 205 cm, dopingová kauza jí však kazí olympijský sen. Lidovky.cz [online]. 2020-02-10 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  14. Špotáková v Lausanne chvíli vládla světovým tabulkám, Staněk má formu. iDNES.cz [online]. 2017-07-06 [cit. 2017-07-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat