Wikipedie

Madeleine Vionnet

francouzská módní návrhářka

Madeleine Vionnet (22. června 1876 Chilleurs-aux-Bois – 2. března 1975 Paříž) byla francouzská módní návrhářka. Vyučila se v Londýně, poté se vrátila do Francie, kde v roce 1912 založila svůj první módní dům v Paříži. Je označována za „královnu šikmého střihu” a „architektku mezi švadlenami”. Je známá především díky svým elegantním šatům v řeckém stylu a popularizaci šikmého střihu ve světě módy. Stala se inspirací pro řadu současných návrhářů.

Madeleine Vionnet
Madeleine Vionnet na portrétu od Jeana Dunanda
Madeleine Vionnet na portrétu od Jeana Dunanda
Rodné jménoMarie Madeleine Valentine Vionnet
Narození22. června 1876
Chilleurs-aux-Bois
FrancieFrancie Francie
Úmrtí2. března 1975 (ve věku 98 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Povoláníobchodnice a módní návrhářka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Narodila se 22. června 1876[1] do chudé rodiny v Chilleurs-aux-Bois v departementu Loiret. Rodiče se rozešli, když byla velmi malá. Když jí bylo pět let, přestěhovala se s otcem, výběrčím mýtného, do Aubervilliers.[2] Už ve dvanácti letech se začala učit švadlenou po boku členů garde champêtre.[3] Po krátkém manželství a ztrátě malého dítěte,[4] v osmnácti letech opustila manžela a odešla do Londýna pracovat jako nemocniční švadlena. Během pobytu v Londýně pracovala jako švadlena pro známou britskou švadlenu Kate Reily.[5]

Madeleine Vionnet se nakonec vrátila do Paříže a šest let pracovala v módním domě Callot Soeurs jako švadlena. Po neshodách s manažerem domu pohrozila, že své místo opustí. K setrvání ji přesvědčila nejstarší ze sester Callotových, Marie Callot Gerber poté, co jí nabídla povýšení, které by znamenalo improvizovat s Gerber na živém modelu s drapériemi.[1] Vionnet později Marii Callot Gerber chválila jako „velkou dámu” a později poznamenala, že „bez příkladu Callot Soeurs bych dál šila "fordky". Právě díky nim jsem mohla vyrábět Rolls-Royce.”[6] Její touha po jednoduchosti však nakonec byla v rozporu s charakteristickými krajkovými volánky módního domu.[4]

Vionnet navrhovala pro módního návrháře Jacquese Douceta v letech 1907–1911.[7] Její užívání bosých modelů a navrhování volných rób se dostalo do rozporu se stylem domu. V roce 1912 založila vlastní módní dům „Vionnet”, který byl v roce 1914 uzavřen kvůli vypuknutí první světové války.[3] V roce 1923 Vionnet dům znovu založila a otevřela nové prostory na Avenue Montaigne, které se staly známé jako „Chrám módy”.[8] V roce 1925 se módní dům rozšířil o prostory na Fifth Avenue v New Yorku.[4]

Její móda šikmých střihů dominovala haute couture ve 30. letech 20. století[9] a udávala trendy svými smyslnými šaty, které nosily světově známé herečky jako Marlene Dietrich,[10] Katharine Hepburn, Joan Crawford[11] a Greta Garbo.[10] Její vize ženských tvarů znamenala revoluci v moderním odívání. Úspěch jejích jedinečných střihů jí zajistil dobrou pověst. Vionnet také usilovala o autorské zákony vztahující se na módu. Také zavedla to, co bylo ve své době považováno za revoluční postup v pracovním prostředí – pro své zaměstnance zavedla placené volno a mateřskou dovolenou, školku, jídelnu a stálého lékaře a zubaře. Začátek druhé světové války Vionet přinutil v roce 1939 uzavřít svůj módní dům. V roce 1940 odešla do důchodu.[4] Dohromady během své kariéry vytvořila přibližně 12 000 oděvů.[11]

Vionnet byla velmi uzavřená, vyhýbala se ukazování se na veřejnosti a všedním kratochvílím. Navzdory svému úspěchu jako návrhářka vyjádřila odpor ke světu módy, když prohlásila: „Pokud se dá mluvit o škole Vionnet, je to dáno především tím, že jsem byla nepřítelem módy. Na sezónních a prchavých rozmarech módy je cosi povrchního a nestálého, co uráží můj smysl pro krásu.”[12] Vionnet nešlo o to být „návrhářkou okamžiku”, raději zůstávala věrná své vlastní vizi ženské krásy.

Styly a technika editovat

Spolu s Coco Chanel se Vionnet zasloužila o odklon od strnulých, formálních oděvů k elegantnějším a jemnějším. Na rozdíl od Chanel neměla velkou chuť k sebepropagaci. Její odchod do důchodu v roce 1940 marginalizoval její přínos širšímu hnutí. Madeleine Vionnet se nechala slyšet, že„ když se žena usmívá, její šaty se musí usmívat s ní”.[13] Vyhýbala se korzetům, vycpávkám, vyztužování a všemu, co narušovalo přirozené křivky ženského těla. Proslavila se oblečením, které zdůrazňovalo přirozené ženské tvary.

Své modely vytlářela i pod vlivem moderních tanců Isadory Duncan.[14] Stejně jako ona se i Vionnet inspirovala starořeckým uměním, v němž oděvy jako by volně pluly kolem těla, místo aby ho deformovaly nebo tvarovaly. Její styl se v průběhu kariéry měnil poměrně málo, i když ve 30. letech 20. století se stal o něco vypasovanějším.

Ve 20. letech 20. století vzbudila rozruch vývojem oděvů využívajících šikmý střih, což je technika stříhání látky šikmo k vláknu látky, která umožňuje, aby přilnula k tělu a zároveň se natáhla a pohybovala s nositelem. Vionnet sice sama metodu šikmého střihu nevynalezla, ale jako první použila šikmé střihy pro celý oděv. Její práce kontrastovala s existujícími oděvy, které využívaly šikmý střih pro lemy a ozdoby umístěné na kouscích látky střižených podél rovného střihu.[15]

Šikmý střih použila k vytvoření elegantního, lichotivého, tělo obepínajícího vzhledu, který způsobil revoluci v ženském odívání a vynesl ji na vrchol módního světa. Jako zkušená krejčová věděla, že textilie střižené na šikmou plochu mohou být drapovány tak, aby odpovídaly křivkám ženského těla a vyjadřovaly plynulost pohybu. Střihy využívala k tomu, aby podpořila možnosti vyjádření a pohybu, a do svých návrhů integrovala pohodlí, pohyb i formu. Zdánlivě jednoduché styly zahrnovaly zdlouhavý proces přípravy, včetně stříhání, obtahování a připínání návrhů látek na miniaturní panenky. Plné oděvy ze šifonu, hedvábí nebo marockého krepu ztvárňovala na modelech v životní velikosti. Ke zhotovení svých oděvů používala materiály jako crêpe de chine, gabardén a satén, což byly látky, které byly v dámské módě 20. a 30. let 20. století neobvyklé.[4] Látky objednávala o dva metry širší, aby se přizpůsobily drapérii, čímž vytvářela šaty, které byly luxusní a smyslné, ale zároveň jednoduché a moderní.

  •  
    Večerní róba, hedvábný šifón, kolem r. 1932, RISD Museum
  •  
    Večerní šaty z 20. let
  •  
    Večerní plášť s třásněmi, kolem r. 1925
  •  
    Večerní róba, vyšívané hedvábí, 1931
  •  
    Dlouhá róba, 30. léta 20. století
  •  
    Návrh šaů, 1932–1934

Vliv editovat

Madeleine Vionnet je považována za jednu z nejvlivnějších módních návrhářek 20. století. Její šikmý střih i smyslný přístup k módě mají stále silný a všudypřítomný vliv na současnou módu, což dokazují kolekce minulých i současných návrhářů, jako jsou Ossie Clark, Halston, John Galliano, Comme des Garçons, Azzedine Alaia, Issei Mijake a Marchesa. Mijake kdysi poznamenal, že když poprvé spatřil tvorbu Vionnet jeho „dojem byl podobný úžasu, který člověk pocítí při pohledu na ženu vycházející z koupaliště, zahalenou pouze do jediného kusu krásné látky”.[11]

Vionnet inspirovala módní návrhářky jako byla Marcelle Chaumont, matka francouzské spisovatelky Madeleine Chapsal, které byla za kmotru.[10]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madeleine Vionnet na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b KIRKE, Betty. Madeleine Vionnet. San Francisco: Chronicle Books, 1998-01-01. ISBN 0811819973. OCLC 39533723 (anglicky) 
  2. ↑ Madeleine Vionnet (1876-1975) [online]. 2015-08-23 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Madeleine Vionnet, puriste de la mode [online]. [cit. 2014-08-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ a b c d e STEVENSON, N. J. The Chronology of Fashion. [s.l.]: A & C Black, 2011. ISBN 978-1408126370. S. 104–105. 
  5. ↑ GOLBIN, Pamela. Madeline Vionnet. [s.l.]: Rizzoli, 2009. 
  6. ↑ POLAN, Brenda; TREDRE, Roger. The Great Fashion Designers. [s.l.]: Berg, 2009. Dostupné online. S. 13–14. 
  7. ↑ STEWART, Mary Lynn. Dressing Modern Frenchwomen: Marketing Haute Couture, 1919–1939. [s.l.]: [s.n.], 31 March 2008. Dostupné online. ISBN 9780801888038. S. 8–9. 
  8. ↑ Madeleine Vionnet [online]. [cit. 2014-08-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ BRACHET CHAMPSAUR, Florence. Madeleine Vionnet andGaleries Lafayette: The unlikely marriage of a Parisian couture house and a French department store, 1922–40. Business History. 2012, s. 48–66. DOI 10.1080/00076791.2011.617208. 
  10. ↑ a b c Madeleine Vionnet, a giant in french fashion [online]. Avenue Montaigne. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 January 2014. 
  11. ↑ a b c ENSHA, Azadeh. Vionnet at 100 [online]. New York Times, 27 September 2012 [cit. 2014-08-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ SPRINGSTEEL, Lisa. Becoming a Fashion Designer. [s.l.]: [s.n.], 20 February 2013. Dostupné online. ISBN 9781118419168. S. 63. 
  13. ↑ MARTIN, Richard Harrison. Contemporary Fashion. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 534. 
  14. ↑ POLAN, Brenda; TREDRE, Roger. The Great Fashion Designers. [s.l.]: Berg, 2009. Dostupné online. S. 47–50. 
  15. ↑ STEWART, Mary Lynn. Dressing Modern Frenchwomen: Marketing Haute Couture, 1919–1939. [s.l.]: JHU Press, 2008-03-04. Dostupné online. ISBN 9780801888038. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Madeleine_Vionnet&oldid=23221306“