Wikipedie

Ludwig von Callenberg

Ludwig von Callenberg (1. března 1866 Čičava – 25. srpna 1945 Teplice) byl rakousko-uherský diplomat. Jako absolvent Konzulární akademie působil od mládí ve službách ministerstva zahraničí, nižší funkce vystřídal v několika evropských zemích, ale také v Brazílii a USA. V letech 1906–1909 byl rakousko-uherským vyslancem ve Württembersku a v letech 1909–1913 v Maroku.[1][2] Krátce před zánikem monarchie byl povýšen na barona, po penzionování žil v soukromí v Teplicích.

Ludwig von Callenberg
Rakousko-uherský vyslanec v Maroku
Ve funkci:
21. března 1909 – 31. prosince 1913
PředchůdceTadeusz Bolesta-Koziebrodzki
Nástupcepřerušení diplomatických styků
Rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku
Ve funkci:
26. února 1907 – 21. března 1909
PředchůdceAlfons von Pereira-Arnstein
NástupceTadeusz Bolesta-Koziebrodzki
Narození1. března 1866
Čičava
Úmrtí25. srpna 1945 (ve věku 79 let)
Teplice
Titulsvobodný pán (1918)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Pocházel z rodiny Friedricha von Callenberga (1823–1909), úředníka na velkostatcích Clary-Aldringenů v Teplicích.[3] V letech 1884–1886 studoval na Orientální akademii ve Vídni, jako jednoroční dobrovolník absolvoval službu v c. k. armádě v hodnosti poručíka a praxi získal u okresního soudu v Terstu, kde pak působil u úřadu oblastního námořního velitelství. V roce 1891 byl krátce úředníkem obchodní komory v Opavě a v roce 1892 vstoupil do diplomatických služeb. Nižší posty vykonával na zastupitelských úřadech v Cetinji, Rio de Janeiru a Stockholmu. Od roku 1901 působil ve Washingtonu, kde byl v roce 1903 jmenován vyslaneckým radou I. kategorie. Ve stejné pozici přešel ještě v roce 1903 do Bukurešti, kde strávil tři roky[4] a v roce 1906 byl krátce sekčním šéfem na ministestvu zahraničí.

V letech 1906–1909 byl vyslancem ve Stuttgartu, kde byl pověřen vedením společného diplomatického zastoupení pro Württemberské království, Bádenské velkovévodství a Hesenské velkovévodství.[5][6] V letech 1909–1913 byl vyslancem v Maroku se sídlem v Tangeru.[7][8] V důsledku marocké krize došlo k omezení diplomatických kontaktů a Callenberg byl koncem roku 1913 povolán zpět do Vídně (zastupitelský úřad v Tangeru byl uzavřen po vypuknutí první světové války v srpnu 1914). Do konce války zůstal ve stavu disponibility na ministerstvu zahraničí s titulem mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra. Po zániku monarchie se usadil v Teplicích, odkud pocházela jeho rodina. Zemřel krátce po druhé světové válce v Teplicích, kde je také pohřben.[9]

Tituly a ocenění editovat

V roce 1916 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence[10] a těsně před zánikem monarchie byl povýšen do stavu svobodných pánů (10. listopadu 1918). Během diplomatické služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[11]

Rodina editovat

V roce 1901 se na zámku Smilkov oženil s Angelikou von Doerr, dcerou historika a majitele smilkovského velkostatku Augusta von Doerr (1846–1921). Z manželství se narodily dvě dcery. Marie Luisa (1901–1982) žila po roce 1945 ve Švýcarsku, mladší Marie Kristina, provdaná Groedelová (1905–1979) žila ve Vídni.[12]

Ludwigova sestra Antonie Anna (1864–1943) se provdala za Julia Latschera (1846–1909), c. k. polního zbrojmistra a rakouského ministra zeměbrany.[13]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1917; s. 11 dostupné online
  2. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 392 dostupné online
  3. ↑ Rodina Friedricha von Callenberga na webu geni.com dostupné online
  4. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1904; s. 44 dostupné online
  5. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1907; s. 49 dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 265 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 279 dostupné online
  8. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1913; s. 51 dostupné online
  9. ↑ Hrobka Ludwiga von Callenberga v Teplicích na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 309 dostupné online
  11. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ludwiga von Callenberga in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 373 dostupné online
  12. ↑ Rodina Ludwiga von Callenberga na webu geni.com dostupné online
  13. ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2017; Praha, 2012; s. 261 ISBN 978-80-904241-8-0

Literatura editovat

  • DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 225–226 (heslo Ludwig von Callenberg) ISBN 978-3-205-20493-0
  • SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 512 s. ISBN 978-80-278-0059-9
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludwig_von_Callenberg&oldid=23860488“