Wikipedie

Ludvík Daněk

československý diskař

Ludvík Daněk (6. ledna 1937 Hořice u Blanska – 16. listopadu 1998 Hutisko-Solanec) byl československý atlet, olympijský vítěz, mnohonásobný československý reprezentant a světový rekordman v hodu diskem.

Ludvík Daněk
Osobní informace
Narození6. ledna 1937
Hořice
Úmrtí16. listopadu 1998 (ve věku 61 let)
Hutisko-Solanec
Kariéra
Disciplínahod diskem
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Atletika na LOH
zlato LOH 1972 hod diskem
stříbro LOH 1964 hod diskem
bronz LOH 1968 hod diskem
Mistrovství Evropy
zlato ME 1971 hod diskem
stříbro ME 1974 hod diskem
Mistrovství ČSSR v atletice
zlato MČSSR 1963 hod diskem
zlato MČSSR 1964 hod diskem
zlato MČSSR 1965 hod diskem
zlato MČSSR 1966 hod diskem
zlato MČSSR 1967 hod diskem
zlato MČSSR 1968 hod diskem
zlato MČSSR 1969 hod diskem
zlato MČSSR 1970 hod diskem
zlato MČSSR 1971 hod diskem
zlato MČSSR 1972 hod diskem
zlato MČSSR 1973 hod diskem
zlato MČSSR 1974 hod diskem
zlato MČSSR 1975 hod diskem
zlato MČSSR 1976 hod diskem
stříbro MČSSR 1962 hod diskem
stříbro MČSSR 1978 hod diskem
Mistrovství světa veteránů
stříbro MS 1977 hod diskem

Životopis editovat

 
Hrob Ludvíka Daňka v Rožnově pod Radhoštěm.

Dětství a sportovní začátky editovat

Ludvík Daněk neměl příliš šťastné dětství. Vážně nemocný otec zemřel šestnáct dní po jeho narození, dva roky na to vypukla druhá světová válka. O co méně přál Ludvíkovi Daňkovi osud, o to více miloval pohyb. Malý Ludvík rád běhal po lesích v okolí svého domova, když trochu povyrostl, začal se věnovat severské kombinaci, v osmnácti letech pak u něj zvítězila atletika, konkrétně hod diskem.[1] Jako první trenér se mu začal věnovat Jan Vyškovský. Přibližoval mu techniku hodu diskem a informoval o potřebné celoroční přípravě. V roce 1956 vytvořil Daněk výkonem 42,67 m krajský rekord staršího dorostu.[2] Vojnu absolvoval jako psovod pohraniční stráže u rakouských hranic. I na vojně se věnoval disku a jezdil na závody. A právě návrat z jednoho z nich málem znamenal konec kariéry v podstatě ještě dříve, než pořádně začala. 27. dubna 1957 se vracel z úspěšných závodů v Brně. Kamarád, který ho ze závodů vezl, nezvládl řízení motocyklu a narazil přímo do stromu. Daněk měl ošklivě zraněnou páteř a roztrženou ledvinu.[3] Z nemocnice odešel po pěti měsících jako neschopný dalšího výkonu vojenské služby a s nulovými vyhlídkami na pokračování sportovní kariéry.

Sportovní kariéra editovat

I přes nepříznivé lékařské prognózy a silné bolesti zad, které ho provázely do konce života, pokračoval ve sportovní kariéře pod vedením trenérů Jana Vyškovského a od roku 1961 především Jana Vrabela. Začal startovat za atletický oddíl Zbrojovky Brno (Spartaku ZJŠ Brno). V roce 1962 poprvé reprezentoval Československo na mezinárodních závodech – na evropském šampionátu. V Bělehradě skončil devátý. V následující sezóně překonal poprvé šedesátimetrovou hranici (60,04 m v Košicích). Za tento výkon mu byl udělen titul mistra sportu.[4] O dva roky později se zařadil mezi světovou diskařskou elitu. Nejprve 10. května 1964 na závodech ve Vyškově hodem 62,45 m dosáhl na evropský rekord, 2. srpna pak v Turnově vylepšil hodem 64,55 m rekord světový. Na olympijských hrách v Tokiu korunoval svůj vstup mezi diskařskou elitu ziskem stříbrné medaile, když ho až posledním pokusem připravil o prvenství v té době dvojnásobný olympijský vítěz, Američan Al Oerter.

Na následujících hrách v Mexiku získal bronzovou medaili, vrchol jeho sportovní kariéry přišel na olympiádě v Mnichově, kde v soutěži diskařů zvítězil posledním pokusem. Zde už (stejně jako o rok dříve na mistrovství Evropy v Helsinkách) startoval jako člen atletického oddílu Sparta Praha.

Kde se Daňkovi nedařilo, to byla mistrovství Evropy. V Bělehradě (1962) skončil devátý, v Budapešti (1966) za vytrvalého deště pátý a v Aténách (1969) čtvrtý. Až v Helsinkách (1971) se dočkal a získal svůj jediný titul mistra Evropy.

Konec kariéry editovat

V srpnu 1977 získal na II. Mistrovství světa veteránů v Göteborgu ve Švédsku stříbrnou medaili za svým dlouholetým soupeřem, čtyřnásobným olympijským vítězem Al Oerterem. Zde vycestoval mj. společně s reprezentačními kolegy koulařem Skoblou (zlato), výškařem Brzobohatým (4. místo) a trenérem Otakarem Vodičkou.

Po mistrovství Evropy v Praze (1978) skončil s aktivní kariérou a věnoval se trenérské činnosti. V 90. letech se stal významným sportovním funkcionářem. Byl místopředsedou Českého atletického svazu a předsedou Českého klubu olympioniků.

Dne 16. listopadu 1998 byl sousedy nalezen mrtvý ve své chalupě na Valašsku. Pochován je na Valašském Slavíně, hřbitově, který je součástí Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Úspěchy editovat

Olympijské hry editovat

Letní olympijské hry editovat

  • LOH 1964 Tokio – 2. místo (60,52 m)
  • LOH 1968 Mexiko City – 3. místo (62,92 m)
  • LOH 1972 Mnichov – 1. místo (64,40 m)
  • LOH 1976 Montreal – 9. místo (61,28 m)

Mistrovství Evropy editovat

  • 1966 Budapešť – 5. místo (56,24 m)
  • 1969 Atény – 4. místo (59,30 m)
  • 1971 Helsinky – 1. místo (63,90 m)
  • 1974 Řím – 2. místo (62,76 m)
  • 1978 Praha – 15. místo (58,60 m)

Světové rekordy editovat

Evropské rekordy editovat

Český rekord editovat

  • 67,18 m 1974

Ocenění editovat

 
Pamětní kruh na stadionu v Turnově

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ POPPER, Jan. Mozoly a medaile. Praha: Olympia, 1975. 152 s. S. 9–14. 
  2. ↑ POPPER, Jan. Mozoly a medaile. Praha: Olympia, 1975. 152 s. S. 17. 
  3. ↑ POPPER, Jan. Mozoly a medaile. Praha: Olympia, 1975. 152 s. S. 15–22. 
  4. ↑ POPPER, Jan. Mozoly a medaile. Praha: Olympia, 1975. 152 s. S. 44. 
  5. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Kdo byl kdo v Československu. 1. vyd. Praha: ČTK, 1969. 344 s. S. 125. 

Literatura editovat

  • HANOUSEK, Ivan; LACINA, Jiří. Naši slavní sportovci. 1. vyd. Praha: Albatros, 1987. 414 s. 13-749-87. S. 26–27. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 221. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 114. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 119–120. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 209. 
  • POPPER, Jan. Mozoly a medaile. Praha: Olympia, 1975. 152 s. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludvík_Daněk&oldid=23689165“