Wikipedie

Lucius Domitius Ahenobarbus (konzul 54 př. n. l.)

římský konzul v roce 54 př. n. l.

Lucius Domitius Ahenobarbus byl konzulem v roce 54 př. n. l., v občanské válce byl nepřítelem Julia Caesara a zastáncem optimátů v době pozdní římské republiky.

Lucius Domitius Ahenobarbus
Narození98 př. n. l.
starověký Řím
Úmrtí48 př. n. l. (ve věku 49–50 let)
Farsala
Příčina úmrtízabitý v boji
Povolánístarořímský politik a starořímský voják
ChoťPorcia[1][2]
DětiSextus Atilius Serranus Domitianus
Gnaeus Domitius Ahenobarbus[3][1][4]
RodičeGnaeus Domitius Ahenobarbus[3][1][5]
Rod(rod) Domitius
PříbuzníGnaeus Domitius Ahenobarbus (sourozenec)
Funkceřímský konzul (54 př. n. l.)
římský senátor
aedil
quaestor
praetor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Ahenobarbus byl synem konzula Gnaea Domitia Ahenobarba. Jeho děd, Gnaeus Domitius Ahenobarbus, byl generál a konzul, který vedl tažení proti Allobrogům v jižní Galii.[6]

Poprvé se o něm zmiňuje v roce 70 př. n. l. Cicero jako o svědku proti Gaiu Verrovi, který byl obviněn z korupce v Sicílii. V roce 61 př. n. l. byl aedilem. Je psáno, že tehdy nechal vystavit stovku numidských lvů[7] a veřejné hry učinil tak dlouhými, že lidé museli před jejich koncem opustit cirkus, aby se najedli – poprvé, co se tak za těchto her stalo. Tato přestávka se nazývala diludium.[8]

Oženil se s Porcií, sestrou Catona mladšího. Ahenobarbovy politické názory se shodovaly s Catonovými – po celý život patřil k nejsilnějším zastáncům etablovaných optimátů. Stavěl se přitom proti přečinům prvního triumvirátu. V roce 59 př. n. l. byl Vettiem, zřejmě na Caesarův popud,[9] jmenován jako člen rozsáhlého spiknutí s cílem zabít Caesara a Pompeia.

Ahenobarbus byl prétorem v roce 58 př. n. l. a navrhl prošetření zákonnosti aktů schválených rok předtím, za konzulátu Caesara a Bibula, kdy Caesar soustavně porušoval ústavu. Ahenobarbus dále kandidoval na konzulát roku 55 př. n. l. a pohrozil, že ve svém konzulátu provede opatření, která navrhl ve svém prétorství a připraví Caesara o jeho prokonzulát v Galii. Avšak v den voleb jej a skupinu optimátů včetně Catona ml. přepadla skupina ozbrojených přívrženců triumvirátu. Optimáti byli vyhnáni z Martova pole, kde se volby konaly, a konzuly se stali Pompeius a Crassus. V následujícím roce opět kandidoval a byl zvolen konzulem společně s Appiem Claudiem Pulcherem, bratrem Publia Clodia a příbuzným Pompeia, takže nebyl schopen proti Caesarovi a Pompeiovi nic podniknout. Oba konzulové byli zapleteni do korupčního skandálu, přičemž si kandidáti ve volbách toho roku chtěli koupit jejich přízeň, aby ovlivnili volby tak, jak to udělali Pompeius a Crassus rok předtím. Po vypršení konzulátu neodešel do provincie.

Ahenobarbus byl zvolen soudcem předsedajícím řízení proti Titovi Anniu Milonovi v roce 52 př. n. l. za vraždu Publia Clodia, jak zmiňuje Asconius ve svém shrnutí Ciceronova proslovu Pro Milone.[10] V roce 50 př. n. l. byl kandidátem na prestižní místo v kolegiu augurů, které zůstalo prázdné po smrti Quinta Hortensia, ale byl poražen Marcem Antoniem, který měl Caesarovu podporu.[11]

Senát jej roku 49 př. n. l. jmenoval nástupcem Caesara jako prokonzula v zaalpské Galii (Gallia transalpina). (Tuto funkci si nárokoval už v roce 55 př. n. l., kdy byl Caesarův prokonzulát Senátem prodloužen na desetileté období; jeho děd, Gnaeus Domitius Ahenobarbus (konzul 122 př. n. l.), dobyl území Allobrogů v jižní Galii.[12]

Po Caesarově překročení Rubikonu byl jediným, který v Itálii kladl jeho tažení odpor. S dvaceti[6] nebo více než třiceti[13] kohortami zabral Korfinium, ležící na důležité cestě, a obrátil se na Pompeia, který v tu dobu prchal do Řecka přes Apulii, s prosbou o pomoc; ten ale žádost zamítnul. Po sedmi dnech obléhání Caesarovými pěti legiemi se korfinští vojáci vzdali a předali Ahenobarba Caesarovi, který jej shovívavě ušetřil. Kohorty byli začleněny do Caesarovy armády.[14]

Na krátkou dobu poté Pobýval v Cose v Etrurii a poté odplul do Massilie, kterou bránil proti Caesarovi za jeho pochodu do Hispánie. Tímto donutil Caesara tam zanechat jednu ze svých sedmi legií, aby Ahenobarbovo vojsko neodstřihlo cestu do Říma a neprovokovalo galské kmeny ke vzpouře. Časem bylo město dobyto a Ahenobarbus utekl na jediné dostupné lodi.

Ahenobarbus pak pokračoval na východ a připojil se k Pompeiovi v Thesálii. Navrhl tehdy, aby po válce byli všichni senátoři, kteří zůstali neutrální, postaveni před soud. V bitvě u Farsálu velel spolu s Labienem na levém křídle pompeiovců. Poté co se z levého křídla rozutekla kavalerie, začala se jeho pěchota také brát na útěk; v boji zemřel. Cicero ve FIlipikách tvrdí, že mu smrtelný úder zasadil přímo Marcus Antonius.[15]

Odkazy editovat

Externí odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucius Domitius Ahenobarbus (consul 54 BC) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  2. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  3. ↑ a b Domitii. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  4. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  5. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  6. ↑ a b SMITH, William. A Dictionary of Greek and Roman biography and mythology. By various writers. Ed. by William Smith. Illustrated by numerous engravings on wood.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. ↑ The Penny Cyclopaedia of the Society for the Diffussion of Useful Knowledge. [s.l.]: Charles Knight 554 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 2C89LepPuvsC. 
  8. ↑ DIO, Cassius. Děijny římské, kniha 37. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola 46. 
  9. ↑ CICERO, Marcus Tullius. Výbor z korespondence, I. díl. Příprava vydání Magdalena Moravová; překlad Václav Marek. [s.l.]: Argo, 2019. ISBN 978-80-257-3054-6. Kapitola 39. Att. II, 24. 
  10. ↑ ASCONIUS, ON CICERO'S Pro Milone. www.csun.edu [online]. [cit. 2023-06-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ SMITH, William. A Dictionary of Greek and Roman biography and mythology. By various writers. Ed. by William Smith. Illustrated by numerous engravings on wood.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  12. ↑ HOLLAND, Tom. Rubikon. Překlad Stanislav Pavlíček. [s.l.]: Dokořán, 2005. ISBN 80-86569-86-1. S. 240.
  13. ↑ CAESAR, Gaius Iulius. O válce občanské, alexandrijské, africké a hispánské. Překlad Marie Husová, Václav Marek. Praha: Naše Vojsko, 2010. ISBN 978-80-206-1134-5. S. 21–25. 
  14. ↑ HOLLAND, Tom. Rubikon. Překlad Stanislav Pavlíček. [s.l.]: Dokořán, 2005. ISBN 80-86569-86-1. S. 282–284. 
  15. ↑ M. Tullius Cicero, Orations, The fourteen orations against Marcus Antonius (Philippics), THE SECOND SPEECH OF M. T. CICERO AGAINST MARCUS ANTONIUS. CALLED ALSO THE SECOND PHILIPPIC., section 71. www.perseus.tufts.edu [online]. [cit. 2023-06-03]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lucius_Domitius_Ahenobarbus_(konzul_54_př._n._l.)&oldid=23699239“