Ljudmyla Kičenoková

ukrajinská tenistka
(přesměrováno z Ljudmila Kičenoková)

Ljudmyla Kičenoková (ukrajinsky Людмила Кіченок, Ljudmyla Kičenok, * 20. července 1992 Dněpropetrovsk) je ukrajinská profesionální tenistka a dvojče tenistky Nadiji Kičenokové, s níž hraje čtyřhru. Na grandslamu zvítězila ve smíšené čtyřhře Wimbledonu 2023 s Matem Pavićem. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour devět turnajů ve čtyřhře včetně trofejí z WTA Elite Trophy 2018 a 2019. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a dvacet sedm ve čtyřhře.[1]

Ljudmyla Kičenoková
Людмила Кіченок
Ljudmyla Kičenoková na French Open 2019
Ljudmyla Kičenoková na French Open 2019
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
Datum narození20. července 1992 (31 let)
Místo narozeníDněpropetrovsk, Ukrajina
BydlištěDnipro, Ukrajina
Výška175 cm
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 334 633 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů203–166
Tituly0 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění156. místo (21. července 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2013)
French Open1. kolo kvalifikace (2013, 2014)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2014)
US Open1. kolo kvalifikace (2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů435–287
Tituly9 WTA, 28 ITF
Nejvyšší umístění7. místo (20. března 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2024)
French Opensemifinále (2022)
Wimbledonsemifinále (2022)
US Openčtvrtfinále (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2020)
French Open2. kolo (2019, 2022, 2023)
Wimbledonvítězka (2023)
US Open1. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240116a16. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2014 na 156. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2023 na 7. místě. Trénuje ji Stephane Huet.[2]

V ukrajinském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2010 baráží Světové skupiny proti Austrálii, v níž prohrála dvouhru se Sam Stosurovou a po boku Nadiji také čtyřhru. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 4–5 ve čtyřhře.[3]

Ukrajinu reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. Do ženské čtyřhry nastoupila po boku sestry Nadiji Kičenokové. Soutěž opustily po prohře v úvodním kole od čínského páru Sü I-fanČeng Saj-saj.

Tenisová kariéra editovat

Premiérové finále na okruhu WTA si zahrála na uzbeckém turnaji Tashkent Open 2011, když spolu s Nadijou Kičenokovou prohrály s řecko-ruským párem Eleni Daniilidou a Vitalija Ďjačenková.

Na lednovém Šen-čen Open 2014 pak opět se sestrou nestačily v boji o deblový titul na rumunsko-českou dvojici Monica Niculescuová a Klára Zakopalová. Premiérový titul se sestrou dobyla na lednovém Shenzhen Open 2015 v Šen-čenu, kde si ve finále poradily s čínským párem Liang Čchen a Wang Ja-fan ve dvou setech. Členku první světové desítky jedinkrát porazila na úvod tchienťinského Tianjin Open 2015, když jako hráčka páté světové stovky vyřadila italskou světovou osmičku Flavii Pennettaovou.[4][5] Následně však nestačila na Tuan Jing-jing.[6]

Ve smíšené soutěži Wimbledonu 2023 obnovila spolupráci s Chorvatem Matem Pavićem na podnět jejich společného chorvatského fyzioterapeuta. Jako pár v předchozích kariérách odehráli pouze Wimbledon 2017, v němž dohráli ve čtvrtfinále. V roce 2023 postoupili až do finále poté, co v dramatické bitvě druhého kola s třemi tiebreaky odvrátili mečbol Peraové a Mektićovi. V boji o titul zdolali belgicko-čínský pár Joran Vliegen a Sü I-fan po třísetovém průběhu, když neztratili ani jeden servírovací game. Premiérové grandslamové finále tak proměnila v první titul. Ve Wimbledonu se stala historicky prvním ukrajinským vítězem jakékoli soutěže dospělých a na grandslamu třetí ukrajinskou šampionkou, po deblové trofeji Aljony a Kateryny Bondarenkových na Australian Open 2008.[7][8]

Soukromý život editovat

V roce 2023 se zasnoubila se Stanislavem Chmarským, trenérem deblové spoluhráčky Jeļeny Ostapenkové.[9]

Finále na Grand Slamu editovat

Ženská čtyřhra: 1 (0–1) editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2024 Australian Open tvrdý   Jeļena Ostapenková   Sie Šu-wej
  Elise Mertensová
1–6, 5–7

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0) editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítězka 2023 Wimbledon tráva   Mate Pavić   Joran Vliegen
  Sü I-fan
6–4, 6–7(9–11), 6–3

Finále na okruhu WTA Tour editovat

Čtyřhra: 19 (9–11) editovat

Legenda
Grand Slam (0–1)
Turnaj mistryň (0)
WTA Elite Trophy (2–0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (1–0)
Premier / WTA 500 (1–5)
International / WTA 250 (5–5)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 17. září 2011 Taškent, Uzbekistán tvrdý   Nadija Kičenoková   Eleni Daniilidou
  Vitalija Ďjačenková
4–6, 3–6
Finalistka 2. 4. ledna 2014 Šen-čen, Čína tvrdý   Nadija Kičenoková   Monica Niculescuová
  Klára Zakopalová
3–6, 4–6
Vítězka 1. 10. ledna 2015 Šen-čen, Čína tvrdý   Nadija Kičenoková   Liang Čchen
  Wang Ja-fan
6–4, 7–6(8–6)
Vítězka 2. 4. srpna 2016 Florianópolis, Brazílie tvrdý   Nadija Kičenoková   Tímea Babosová
  Réka Luca Janiová
6–3, 6–1
Finalistka 3. 13. ledna 2018 Hobart, Austrálie tvrdý   Makoto Ninomijová   Elise Mertensová
  Demi Schuursová
2–6, 2–6
Finalistka 4. 5. července 2018 San José, Spojené státy tvrdý   Nadija Kičenoková   Květa Peschkeová
  Latisha Chan
4–6, 1–6
Vítězka 3. 4. listopadu 2018 Ču-chaj, Čína tvrdý   Nadija Kičenoková   Šúko Aojamová
  Lidzija Marozavová
6–4, 3–6, [10–7]
Vítězka 4. 27. října 2019 Ču-chaj, Čína (2) tvrdý (h)   Andreja Klepačová   Jang Čao-süan
  Tuan Jing-jing
6–3, 6–3
Vítězka 5. 13. června 2021 Nottingham, Spojené království tráva   Makoto Ninomijová   Caroline Dolehideová
  Storm Sandersová
6–4, 6–7(3–7), [10–8]
Finalistka 5. 28. srpna 2021 Chicago, Spojené státy tvrdý   Makoto Ninomijová   Nadija Kičenoková
  Ioana Raluca Olaruová
6–7(6–8), 7–5, [8–10]
Finalistka 6. říjen 2021 Tenerife, Španělsko tvrdý   Marta Kosťuková   Ulrikke Eikeriová
  Ellen Perezová
3–6, 3–6
Finalistka 7. 19. února 2022 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý   Jeļena Ostapenková   Veronika Kuděrmetovová
  Elise Mertensová
1–6, 3–6
Vítězka 6. 19. června 2022 Birmingham, Spojené království tráva   Jeļena Ostapenková   Elise Mertensová
  Čang Šuaj
bez boje
Finalistka 8. 25. června 2022 Eastbourne, Spojené království tráva   Jeļena Ostapenková   Aleksandra Krunićová
  Magda Linetteová
bez boje
Vítězka 7. 21. srpna 2022 Cincinnati, Spojené státy tvrdý   Jeļena Ostapenková   Nicole Melichar-Martinezová
  Ellen Perezová
7–6(7–5), 6–3
Vítězka 8. 2. října 2022 Tallinn, Estonsko tvrdý (h)   Nadija Kičenoková   Nicole Melichar-Martinezová
  Laura Siegemundová
7–5, 4–6, [10–7]
Finalistka 9. 17. února 2023 Dauhá, Katar tvrdý   Jeļena Ostapenková   Coco Gauffová
  Jessica Pegulaová
4–6, 6–2, [7–10]
Vítězka 9. 7. ledna 2024 Brisbane, Austrálie tvrdý   Jeļena Ostapenková   Greet Minnenová
  Heather Watsonová
7–5, 6–2
Finalistka 10. 28. ledna 2024 Australian Open, Melborune, Austrálie tvrdý   Jeļena Ostapenková   Sie Šu-wej
  Elise Mertensová
1–6, 5–7
Finalistka 11. duben 2024 Charleston, Spojené státy antuka (z)   Nadija Kičenoková   Ashlyn Kruegerová
  Sloane Stephensová
6–1, 3–6, [7–10]

Finále na okruhu ITF editovat

100 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments
10 000 $ tournaments

Dvouhra: 12 (6–6) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. října 2009 Charkov, Ukrajina koberec   Nadija Kičenoková 6–7(2), 6–3, 6–2
Vítězka 2. 1. listopadu 2009 Stockholm, Švédsko tvrdý   Marta Sirotkinová 6–3, 6–3
Finalistka 1. 15. listopadu 2009 Minsk, Bělorusko tvrdý   Anna Lapuščenkovová 7–5, 6–7(3), 2–6
Finalistka 2. 4. dubna 2010 Chanty-Mansijsk, Rusko koberec   Anna Lapuščenkovová 2–6, 2–6
Vítězka 3. 22. května 2010 Charkov, Ukrajina antuka   Elina Svitolinová 6–2, 4–6, 6–1
Vítězka 4. 27. března 2011 Moskva, Rusko tvrdý   Darja Gavrilovová 6–2, 6–0
Finalistka 3. 25. března 2012 Moskva, Rusko koberec   Margarita Gasparjanová 0–6skreč
Vítězka 5. 26. května 2012 Astana, Kazachstán tvrdý   Lisa Whybournová 4–6, 6–4, 6–2
Finalistka 4. 16. června 2012 Buchara, Uzbekistán tvrdý   Zarina Dijasová 0–6, 0–6
Finalistka 5. 10. listopadu 2012 Minsk, Bělorusko tvrdý   Aljaksandra Sasnovičová 0–6, 6–7 (4–7)
Finalistka 6. 15. července 2013 Imola, Itálie koberec   Viktoria Kanová 6–3, 5–7, 2–6
Vítězka 6. 18. srpna 2013 Kazaň, Rusko tvrdý   Valentina Ivachněnková 6–2, 2–6, 6–2

Postavení na konečném žebříčku WTA editovat

Dvouhra editovat

Rok 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 20182021 2022 2023
Pořadí 718. 548. 260. 363. 235. 187. 184. 326. 365. 873. 982.

Čtyřhra editovat

Rok 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 379. 282. 162. 141. 111. 116. 74. 53. 68. 53. 35. 41. 46. 38. 9. 35.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lyudmyla Kichenok na anglické Wikipedii.

  1. Ljudmyla Kičenoková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  2. Ljudmyla Kičenoková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  3. Ljudmyla Kičenoková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  4. Flavia Pennetta suffers shock defeat in Tianjin Open. Sky Sports [online]. 2015-10-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Flavia Pennetta stunned in Tianjin. Sports Mole [online]. 2015-10-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Radwanska reaches quarterfinals of Tianjin Open. Sports Illustrated [online]. 2015-10-15 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Kichenok, Pavic take home Wimbledon mixed doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ROJÍK, Václav. Ukrajinka po titulu dojala Wimbledon proslovem. Na centrkurtu se aplaudovalo vestoje. Sport.cz [online]. 2023-07-14 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. 
  9. Lyudmila Kichenok marries tennis coach Stanislav Khmarskyi – photo. Breaking Latest News [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-13. (anglicky) 

Externí odkazy editovat