Listerióza ptáků

Listerióza představuje poměrně vzácné bakteriální onemocnění ptáků (drůbež, kanáři a papoušci), které se projevuje septikémií nebo jako lokalizovaný zánět mozku (encefalitida). Závažnost této infekce u ptáků spočívá zejména v možnosti jejího přenosu na člověka (profesní nebo alimentární infekce, zoonóza).

Příčina nemoci (etiologie)

Původcem onemocnění je intracelulární bakterie Listeria monocytogenes. Jsou to nesporulující, pohyblivé, grampozitivní tyčky velikosti 0,5-2,0 µm; v otiskových preparátech se často nacházejí palisádovitě uspořádané. Roste aerobně na suplementovaném tryptózovém agaru, při teplotě 37 °C; je kataláza pozitivní. Na základě somatických a flagelárních antigenů se rozlišuje několik sérotypů. Výskyt v přírodě je všeobecný; listerie mají schopnost ve vnějším prostředí dlouhodobě přežívat.

Vznik a šíření nemoci (epizootologie)

Listerie se vyskytují se jako saprofyté a epifyté sliznic trávicího traktu živočichů, v půdě, vodě a na rostlinách; patogenní kmeny mohou vyvolávají onemocnění. Mladí ptáci jsou vnímavější v porovnání s dospělými. K přenosu infekce dochází horizontálně (kontaminovanými nosními sekrety, trusem a půdou) alimentární nebo aerogenní cestou, případně kontaminací ran. Hrabavá drůbež je relativně rezistentní k přirozené infekci. Bacilonosiči mohou být možným zdrojem infekce pro jiné ptáky i savce. Chladné a vlhké prostředí představuje predispoziční faktor pro vznik onemocnění (zvýšení vlhkosti podestýlky).

Projevy nemoci (symptomatologie)

Inkubační doba u krůt je 16 hodin až 52 dní; u většiny ptáků ale není přesně známa.

Klinika

Průběh nemoci je většinou subklinický, ale někdy může nemoc probíhat septikemicky nebo i chronicky. Pozorují se netečnost, průjem a celkové poruchy zdravotního stavu. Při chronickém průběhu (encefalitická forma) spíše převládají příznaky postižení CNS (otupělost, ataxie, zkroucení nebo zvrácení krku a hlavy, částečné až úplné ochrnutí).

Diagnostika

Diagnóza listeriózy se stanovuje na základě anamnézy, klinického, patologického a mikroskopického vyšetření, včetně otiskových preparátů změněných tkání. Rozhodující je ale izolace a identifikace příčinného agens.
Diferenciální diagnostika. Za podobných příznaků může probíhat kolibacilóza, pasteurelóza, červenka a Newcastleská nemoc.

Terapie a prevence

Při akutní a subklinické formě se doporučují vysoké hladiny tetracyklinů, při chronické formě jsou neúčinné; velmi často se zjišťuje rezistence k antibiotikům. Prevence závisí na identifikaci a eliminaci zdrojů infekce, sanitaci a dezinfekci prostředí a medikaci krmiva antibiotiky.

Literatura

• RITCHIE, B.W. et al. Avian Medicine: Principles and Application. Florida, USA: Wingers Publ., 1994. 1384 s. ISBN 0-9636996-5-2. (anglicky) 
• JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – bakteriální a mykotické infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7. 
• SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky)