Leopold von Jedina-Palombini
Leopold svobodný pán von Jedina-Palombini (německy Leopold Camillo Freiherr von Jedina-Palombini) (24. května 1849 Deutsch-Wagram – 14. dubna 1924 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1864, uplatnil se mimo jiné jako cestovatel a spisovatel, několik let působil také v diplomacii. V závěru kariéry zastával vysoké funkce v námořní administrativě. V roce 1908 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1909 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.
| Leopold von Jedina-Palombini | |
|---|---|
 | |
| Prezident Námořního technického výboru v Pule | |
| Ve funkci: 1907 – 1908 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | viceadmirál (1909), kontradmirál (1905), fregatní kapitán (1894), korvetní kapitán (1891) |
| Narození | 24. května 1849 Deutsch-Wagram |
| Úmrtí | 15. dubna 1924 (ve věku 74 let) Vídeň |
| Titul | svobodný pán (1908) |
| Příbuzní | Hermann von Jedina (sourozenec) |
| Profese | námořní důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel ze staré české rodiny připomínané od 18. století na Dobříšsku (původní jméno Djedina). Narodil se jako čtvrtý syn c. k. plukovníka Karla Jediny (1811–1883) a jeho manželky Emy, rozené Rehmové (1817–1896).[1] U c. k. námořnictva sloužil od roku 1864 jako praporčík a zúčastnil se výpravy arcivévody Maxmiliána do Mexika. V letech 1873–1875 se na korvetě Dandolo zúčastnil plavby kolem břehů Afriky a v roce 1879 byl povýšen na poručíka II. třídy.[2] V letech 1883–1889 působil jako vychovatel v rodině arcivévody Ferdinanda Toskánského[3] a na lodi Fasana se jako doprovod jeho synů zúčastnil cesty kolem světa. Mezitím získal v roce 1883 hodnost poručíka I. třídy.[4]
V roce 1891 byl povýšen na korvetního kapitána a v letech 1891–1896 zastával funkci rakousko-uherského námořního attaché v Londýně.[5][6] Mezitím byl v roce 1894 povýšen na fregatního kapitána a jako velitel řadové lodi Franz Joseph absolvoval v roce 1897 cestu do Číny. V roce 1899 krátce vedl operační kancelář námořního oddělení na ministerstvu války, poté v letech 1899–1902 byl ředitelem prezidiální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války, respektive generálním pobočníkem námořnictva ve Vídni[7] a v hodnosti komodora poté dočasně velel torpédové flotile.[8] V roce 1905 dosáhl hodnosti kontradmirála, krátce velel námořnímu okruhu v Terstu[9] a v letech 1905–1906 byl velitelem I. eskadry.[10] Nakonec v letech 1907–1908 zastával úřad prezidenta Námořně-technického výboru (Marine-technisches Komitee) se sídlem v Pule.[11] V roce 1908 byl rakousko-uherským delegátem na mezinárodní námořní konferenci v Londýně.[12] K datu 1. května 1909 dosáhl hodnosti viceadmirála[13] a v srpnu téhož roku byl penzionován.[14]
Své poznatky z cest po světě publikoval ve dvou cestopisných knihách, které se dočkaly několika vydání a byly také přeloženy do angličtiny a francouzštiny.
Zemřel ve Vídni 14. dubna 1924 ve věku nedožitých 75 let a je pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.
Tituly a ocenění editovat
Od narození užíval šlechtický titul rytíře udělený rodině v roce 1831.[15] Krátce před odchodem do penze byl v roce 1908 povýšen do stavu svobodných pánů, zároveň mu bylo povoleno připojení jména rodiny jeho manželky (Jedina-Palombini).[16] V roce 1918 požádal o rozšíření baronského titulu pro své synovce Rudolfa a Norberta, což ale bylo ministerstvem vnitra zamítnuto.[17] Během služby u námořnictva a cest do zahraničí obdržel několik ocenění, za svou literární činnost získal i Vyznamenání za umění a vědu.[18] [19]
Rakousko-Uhersko editovat
rytířský kříž Leopoldova řádu
Řád železné koruny III. třídy
Vojenský záslužný kříž- Vojenská záslužná medaile
Válečná medaile
Vyznamenání za umění a vědu
.svg){kind=small}
Zahraničí editovat
Řád červené orlice II. třídy (Německo)
Řád dvojitého draka III. třídy (Čína)
Řád neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa (Portugalsko)
Vojenský řád Kristův (Portugalsko)
Řád Medžidie IV. třídy (Osmanská říše)
.png){kind=small}
Dílo editovat
- Um Afrika: Skizzen Von Der Reise Sr. Majestät Corvette Helgoland in Den Jahren 1873-75; Vídeň, 1877
- An Asiens Küsten und Fürstenhöfen; Vídeň, 1891
Rodina editovat
V roce 1879 se ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Marií Palombini (1853–1889), dcerou c. k. plukovníka Scipia Palombiniho, nejvyššího hofmistra arcivévody Rainera.[20] Po ovdovění se v roce 1899 jeho druhou manželkou stala Ema Ofenheimová von Ponteuxin (1858–1918), dcera bohatého podnikatele Viktora Ofenheima a vdova po diplomatu Karlu Boleslawskim (1833–1896).[21] Z prvního manželství se narodily tři děti, syn Karl (1880–1889) a dcera Alice (1884–1915) zemřeli předčasně,[22] nejmladší syn Ernst (1886–1979) sloužil v c. k. armádě a dosáhl hodnosti majora.[23]
U námořnictva sloužili také Leopoldovi starší sourozenci, bratr Rudolf (184–1918) byl korvetním kapitánem, další bratr Hermann (1847–1906) dosáhl hodnosti kontradmirála.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Rodina Karla Jediny na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1880; Vídeň, 1880; s. 12 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1886; Vídeň, 1886; s. 91 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine; Vídeň, 1886; s. 7, 95 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 202 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k. u. k. Heer und für die k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 1094 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k. u. k. Heer und für die k. u. k. Kriegs-Marine 1899; Vídeň, 1898; s. 1127, 1136 dostupné online
- ↑ Rang- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1903; Vídeň, 1903; s. 172 dostupné online
- ↑ Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 30 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1906; s. 9, 155 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1908; Vídeň, 1907; s. 315 dostupné online
- ↑ Závěrečný protokol londýnské námořní konference 1908 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 9, 153 dostupné online
- ↑ Služební postup Leopolda von Jediny in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 79 dostupné online
- ↑ Povýšení plukovníka Johanna Jediny do šlechtického stavu v roce 1831 na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 416 dostupné online
- ↑ Rod svobodných pánů Jedina-Palombini na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Leopolda Jediny-Palombiniho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909'; Vídeň, 1909; s. 333 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918'; Vídeň, 1918; s. 61, 88 'dostupné online
- ↑ Leopold Jedina-Palombini na webu geni.com dostupné online
- ↑ Ema Jedina-Palombini, rozená Ofenheim von Ponteuxin na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Leopolda Jediny-Palombiniho na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1929; Gotha, 1929; s. 350 dostupné online
Literatura editovat
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 220–225 (heslo Jedina a Jedina-Palombini) ISBN 978-80-905324-3-4