Wikipedie

Leopold Janikowski

polský cestovatel a etnograf

Leopold Janikowski (14. listopadu 1855 Dąbrówka u Varšavy – 8. prosince 1942 Zielonka) byl polský meteorolog, cestovatel a etnograf.

Leopold Janikowski
Narození14. listopadu 1855
Dąbrówka u Varšavy
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí8. prosince 1942 (ve věku 87 let)
Zielonka
Německá říše Generální gouvernement
Místo pohřbeníZielonka
Povoláníobjevitel, etnograf, meteorolog a cestovatel
OceněníZlatý záslužný kříž
RodPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ124505719
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Leopold Ludwik Janikowski se narodil v Dąbrówce (dnes součástí městského obvodu Białołęka ve Varšavě)[1] rodičům Janovi a Franciszce, rozené Wolkewicz. Byl pokřtěn 22. června 1856 ve farním kostele sv. Jakuba v Tarchomině.[2]

V mládí navštěvoval gymnázium v Kališi. Po svém přestěhování do Varšavy pracoval dlouhou dobu v meteorologickém oddělení varšavské astronomické observatoře.[1]

První expedice do Kamerunu (1882–1886) editovat

V roce 1881 Janikowski odpověděl na inzerát, který uveřejnil Stefan Szolc-Rogozinski,[3] dvacetiletý důstojník ruského námořnictva, jenž hledal společníky pro svou plánovanou výzkumnou cestu. Cílem výpravy bylo zřídit v biaferské zátoce geografickou stanici, která měla být základnou pro průzkum hornatých kamerunských oblastí.[4]

 
Loď Łucja Małgorzata, 1882

Výprava, kterou vedl Stefan Szolc-Rogozinski, Leopold Janikowski a Klemens Tomczek, vyplula z Le Havru 13. prosince 1882 na lugeru (plachetnici) Łucja Małgorzata (francouzsky La Lucie Marguerite), lodi o výtlaku asi 100 tun s francouzskou posádkou. Plavidlo plulo pod francouzskou vlajkou i vlajkou majitele lodi se znakem Varšavy. Mezi 16. a 20. prosincem musela loď kvůli bouři zakotvit v anglickém přístavu Falmouth.[5]

Po návštěvě Madeiry, Kanárských ostrovů a Libérie se 16. dubna 1883 posádka vylodila v přístavu Santa Isabel na španělském ostrově Fernando Pó v guinejském zálivu.[6][7][8] Krátce poté cestovatelé koupili pozemky na ostrově Mondoleh a vybudovaly zde svou základnu.[9] Leopold Janikowski se tehdy zabýval především výstavbou tohoto tábora; po setkání s domorodým lidem Bubi na Fernando Pó pak začal Janikowski studovat jeho zvyky, právo a historii.[10] Později sepsané Janikowského poznatky o kultuře Bubi jsou dle názoru Nuria Fernándeze Morena nejpřesnějším zdrojem informací o politické a vojenské struktuře této etnické skupiny.[11]

Rogoziński a Janikowski podnikli i krátkou třítýdenní výpravu do Gabonu, kde sbírali antropologické a etnografické materiály. Po svém návratu 14. července 1884 u pobřeží Kamerunu zpozorovali německé plachetnice a zjistili, že byl vyhlášen německý protektorát nad říčními oblastmi Kamerunu a Bimbie. Oba dva Poláci se během svého pobytu v Africe aktivně stavěli proti německým snahám o obsazení Kamerunu,[12] což mělo za následek, že byl Janikowski na začátku roku 1885 krátce uvězněn na německé korvetě Bismarck, jejíž posádka si ho spletla s vůdcem výpravy Rogozińským.[9]

Expedice se vrátila do Evropy v létě 1885. Nejprve se cestovatelé vydali do Londýna a Paříže, kde pořádali přednášky a poskytovali rozhovory novinám. Leopold Janikowski byl členem francouzské společnosti Société de géographie a publikoval články v jejím časopise. Poté se výprava vrátila zpátky do Polska.

 
Mapa Kamerunu (1908)

Polská kolonie editovat

Zachovaný deník Szolce-Rogozińského dle názoru Bagińského potvrzuje „jeho skutečný záměr...vytvořit druhou svobodnou vlast pro emigranty přišlé z uchvácené domoviny.“[8] Janikowski tuto interpretaci potvrzuje ve své knize z roku 1936:

„Když jsem se v roce 1880 setkal s Rogozińským a když mi prozradil své vědecké plány i jeden z hlavních cílů výpravy, jenž musel skrývat, totiž nalezení vhodného území pro polskou kolonii, která se měla stát budoucím útočištěm pro materiálně a duchovně strádající obyvatele rozděleného Polska, tak mě tento plán naprosto uchvátil a oddal jsem se mu celou svou duší. Osud nám však tento plán nedovolil uskutečnit.“[5]

Druhá expedice do Afriky (1887-1890) editovat

Počátkem roku 1887 odcestoval Leopold Janikowski podruhé do Afriky, a tentokrát působil poblíž Křišťálových hor (Monts de Cristal) u kmene Mpangue.[1] V prosinci 1889 se kvůli německému obsazení Kamerunu vrátil do Varšavy, a ze své druhé výpravy si přivezl na 1300 různých exponátů.

Etnografická sbírka editovat

Tato sbírka předmětů z Kamerunu byla vystavena na Janikowského Etnografické výstavě, v roce 1902 pak byla darována Muzeu průmyslu a zemědělství ve Varšavě (Muzeum Przemysłu i Rolnictwa w Warszawie).[1] Časopis Ethnologia Polona ji označil za nejcennější africké exponáty muzea.[13]

V letech 1900–1932 byl Janikowski postupně tajemníkem, zástupcem ředitele, jednatelem ředitele a nakonec správním ředitel této instituce.[1]

V září 1939 byla budova muzea zcela zničena německým bombardováním a následným požárem. Exponáty které nepodlehly zkáze se během války ztratily, a z Janikowského etnografické sbírky tak nezůstalo vůbec nic.[14]

 
Hrob Leopolda Janikowského

Zielonka editovat

Za války žili Janikowski a jeho manželka v Zielonce a ukrývali zde Židy ve sklepě pod kuchyní.[15] Leopold Janikowski zemřel v Zielonce 8. prosince 1942 a byl pohřben na hřbitově v Powązkách ve Varšavě. V roce 2022 byla na jeho počest vytvořena nástěnná malba na budově Muzea Zielonka v ulici Kolejowa.[16]

Rodina editovat

Leopold Janikowski měl syna Stanisława Leopolda Janikowského, který se stal diplomatem.

Vyznamenání editovat

7. prosince 1932 mu byl udělen Zlatý záslužný kříž.

Literární dílo editovat

Janikowski publikoval své poznatky z cest v několika odborných geografických časopisech; polský Kurier Warszawski na svých stránkách uveřejňoval jeho dopisy. Janikowski byl také autorem knihy V džunglích Afriky. Vzpomínky na polskou expedici do Afriky v letech 1882–90 (W dżunglach Afryki. Wspomnienia z polskiej wyprawy afrykańskiej w latach 1882–90) z roku 1936.[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Leopold Janikowski na polské Wikipedii a Leopold Janikowski na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f ŁOZA, Stanisław. Czy wiesz kto to jest?. 1938. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1938. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9. dubna 2015. S. 285. (polsky) 
  2. ↑ Akta stanu cywilnego parafii rzymskokatolickiej św. Jakuba w Warszawie. [dostęp 2016-07-31]. Archivováno 6. 1. 2018 na Wayback Machine.
  3. ↑ "Wedrowiec" No. 247, Warszawa, 1881.
  4. ↑ Zeměpis. Světozor. 21. 7. 1882, roč. 16, čís. 30, s. 360. Dostupné online [cit. 2023-06-08]. 
  5. ↑ a b JANIKOWSKI, Leopold. W dżunglach Afryki. Wspomnienia z polskiej wyprawy afrykańskiej w latach 1882-90. 1936. vyd. Warsaw, Poland: Wydawnictwo Ligi Morskiej I Kolonjalnej; Skład Główny: Instytut Wydawn. Bibljoteka Polska S. A., 1936. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9. dubna 2015. S. 8. (polsky) 
  6. ↑ Warsaw, 1889, Wyprawa S. S. Rogozińskiego. Żegluga wzdłuż brzegów Zachodniej Afryki na Lugrze Łucja-Małgorzata 1882–1883.
  7. ↑ The Geographical journal By Royal Geographical Society 1893. S 49.
  8. ↑ a b BAGINSKI, Henryk. The Sixtieth Anniversary of Rogozinski's Expedition to the Cameroons. The Geographical Journal. The Royal Geographical Society, 1944, s. 72–75. DOI 10.2307/1789068. JSTOR 1789068. 
  9. ↑ a b Swedish Ventures in Cameroon, 1883-1923, Trade and Travel, People and Politics, Shirley Ardener
  10. ↑ JANIKOWSKI, Leopold. L'ile De Fernando-Poo, Son Etat Actuel Et Ses Habitants. Bulletin De La Société De Géographie, Septième Série. - Tome Septième. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1886. (francouzsky) 
  11. ↑ FERNANDÉZ MORENO, Nuria. Bubi Government at the End of the 19th Century: Resistance to the Colonial Policy of Evangelization on the Island of Bioko, Equatorial Guinea. Nordic Journal of African Studies 2013. 22(1&2). S. 23–48.
  12. ↑ Cameroon History for Secondary Schools and Colleges: The colonial and post-colonial periods, Verkijika G. Fanso, Macmillan, 1989, S 18.
  13. ↑ Ethnologia Polona By Instytut Historii Kultury Materialnej (Polska Akademia Nauk) 1975 https://books.google.com/books?id=cuJJAAAAIAAJ&q=Janikowski
  14. ↑ Ethnographic Museum History Historia - Ethnomuseum [online]. [cit. 2015-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-14. 
  15. ↑ Archiwum Historii Mówionej - Wiktor Łabudziński http://ahm.1944.pl/Wiktor_Labudzinski/1
  16. ↑ Mural łączący historię ze współczesnością. Urząd Miasta Zielonka. https://www.zielonka.pl/aktualnosc-5390-mural_laczacy_historie_ze.html

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leopold_Janikowski&oldid=23207703“