Latimérie podivná

Latimérie podivná (Latimeria chalumnae) je ryba ze skupiny lalokoploutvých, dlouhá v průměru 1,5–2 metry, se zavalitým tělem, ploutvemi na násadcích a modrými šupinami. Rod latimérie je jediným žijícím zástupcem lalokoploutvých ryb. Tyto ryby byly dlouho považovány za vyhynulé (vymizení taxonu se odhadovalo na období před 70 miliony let), a proto je označována jako tzv. živoucí fosílie[pozn. 1]. Dříve se předpokládalo, že latimérie, poslední přežívající lalokoploutvé ryby, jsou nejbližšími příbuznými recentních čtyřnožců (obojživelníků a dalších původně suchozemských obratlovců); novější výzkum však ukázal, že bližšími příbuznými jsou dvojdyšní.[4][5]

Jak číst taxoboxLatimérie podivná
alternativní popis obrázku chybí
Latimérie podivná
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasvaloploutví (Sarcopterygii)
Podtřídastřapcoploutví (Actinistia syn. Coelacanthimorpha)
Řádlalokoploutví (Coelacanthiformes)
Čeleďlatimériovití (Latimeriidae)
Rodlatimérie (Latimeria)
Binomické jméno
Latimeria chalumnae
J. L. B. Smith, 1939
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika editovat

Samice tohoto druhu bývají větší než samci a vyskytují se v malých koloniích. Jejich potravu tvoří menší ryby a hlavonožci. Latimérie podivná je vejcoživorodá. Vajíčka se vyvíjí v těle samice a v průměru mají až 9 cm. Po 13 měsících březosti rodí až 25 mláďat.[6]

Obchod s masem latimérie je zakázán z důvodu nízké populace tohoto druhu (asi jen 500 kusů).[7]

Latimérie se mohou dožívat až kolem 100 let (nejstarší přímo zjištěný věk je 84 let). Dříve se přitom zoologové mylně domnívali, že latimérie nežijí déle než do svých 20 let.[8]

Objev editovat

Dne 22. prosince 1938 byla vylovena u břehů Afriky a objevena kurátorkou muzea v jihoafrickém městě East London Marjorie Courtenay-Latimerovou, avšak podařilo se jí zachránit pouze některé její části. O svém objevu informovala ichtyologa Jamese Leonarda Brierleyho Smithe, který její nález systematicky zařadil do skupiny lalokoploutvých ryb, jež byla považována za vyhynulou již koncem druhohor, a na počest objevitelky nový druh pojmenoval vědeckým názvem Latimeria chalumnae. Ostatní vědci ovšem objev prohlásili za falzifikát. Roku 1952 byla vylovena další latimérie u Komorských ostrovů, východně od afrického pobřeží. Ukázalo se, že latimérie se u Komorských ostrovů loví sice v malém počtu, ale pravidelně, a místní domorodci ji dobře znají.

Výzkum editovat

Malá populace začala nadměrným odlovem exemplářů pro muzejní sbírky trpět, a proto se objevily snahy její lov omezit (od roku 1989 se latimérie nachází pod ochranou CITES). Bylo zjištěno, že tato velká (až 180 cm dlouhá a 90 kg vážící) a dravá ryba žije nad rozeklaným skalnatým dnem v hloubkách kolem 200 m. Rozmnožuje se poměrně neobvykle – rodí velmi malý počet živých mláďat o hmotnosti kolem 0,5 kg. Zároveň bylo zjištěno, že populace latimérie v severní části Mosambického průlivu u Komorských ostrovů je skutečně malá a zahrnuje pravděpodobně jen několik set jedinců.

Je zajímavé, že v minulosti byly exempláře lalokoploutvých ryb uloveny i v jiných částech světa, o čemž kromě ústních svědectví svědčí i několik uměleckých předmětů z historických dob, na nichž je lalokoploutvá ryba nezaměnitelně zpodobněna. V roce 1998 se konečně tyto zprávy potvrdily. Dne 30. července 1998 byla v Celebeském moři severně od ostrova Sulawesi (Celebes) ulovena do sítě položené v hloubce 100–150 m další latimérie. Na rozdíl od modravé latimerie od Komorských ostrovů byl tento exemplář hnědý se zlatými skvrnkami. Jak bylo publikováno v září 1998 v časopise Nature, byla na základě testů DNA tato ryba popsána jako nový druh latimérie celebeská (Latimeria menadoensis).

19. května 2007 vylovil indonéský rybář poblíž ostrova Sulawesi 51 kg vážící exemplář latimérie. Ryba poté žila v zajetí 17 hodin (běžně umírá do 2 hodin od výlovu); příčinou jejího úhynu byly nevyhovující podmínky umělého prostředí, neboť latimérie je zvyklá na chladnou vodu velkých hloubek. Rybu samotnou a příčiny jejího dlouhého přežívání po výlovu zkoumá tým vědců z místní univerzity.[9]

U nevelké populace latimérie podivné (Latimeria chalumnae), objevené u pobřeží jižní Afriky v Sodwanském zálivu, byly zaznamenány drobné rozdíly v jejich chování při srovnání s populací žijící u Komorských ostrovů.

Poznámky editovat

  1. i když patrně neoprávněně, neboť se jedná o geneticky relativně mladý druh[2][3]

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. kar. Latimérie podivná není živoucí zkamenělina. Výzkum jejích genů ukázal, jak moc se změnila. ČT24.cz [online]. Česká televize, 2021-02-10 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  3. YELLAN, Isaac; YANG, Ally W. H.; HUGHES, Timothy R. Diverse Eukaryotic CGG Binding Proteins Produced by Independent Domestications of hAT Transposons. Molecular Biology and Evolution [online]. 2021-02-09 [cit. 2021-02-11]. Msab007, online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1537-1719. DOI 10.1093/molbev/msab007. (anglicky) 
  4. AMEMIYA, Chris T.; ALFÖLDI, Jessica; LEE, Alison P.; FAN, Shaohua; PHILIPPE, Hervé; MACCALLUM, Iain; BRAASCH, Ingo. The African coelacanth genome provides insights into tetrapod evolution. S. 311–316. Nature [online]. Springer Nature Limited, 2013-04-18 [cit. 2021-02-15]. Svazek 496, čís. 7445, s. 311–316. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature12027. PMID 23598338. (anglicky) 
  5. TAKEZAKI, Naoko; NISHIHARA, Hidenori. Support for Lungfish as the Closest Relative of Tetrapods by Using Slowly Evolving Ray-Finned Fish as the Outgroup. S. 93–101. Genome Biology and Evolution [online]. Oxford University Press, 2017-01-12 [cit. 2021-02-15]. Svazek 9, čís. 1, s. 93–101. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. pdf [3]. ISSN 1759-6653. DOI 10.1093/gbe/evw288. PMID 28082606. (anglicky) 
  6. ŠEBÍK, Antonín. Latimérie podivná Latimeria chalumnae Coelacanth - Mořské ryby. zivazeme.cz [online]. [cit. 2018-02-08]. Dostupné online. 
  7. Washingtonpost.com: Horizon Section. www.washingtonpost.com [online]. [cit. 2018-02-08]. Dostupné online. 
  8. https://phys.org/news/2021-06-coelacanths-century-longer.html
  9. Reuters: Indonesian fisherman nets ancient fish. news.yahoo.com [online]. [cit. 2007-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-05-24. 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat