Lamprofyr
Lamprofyr je intruzivně vulkanická tmavá magmatická hornina, která se vyznačuje vysokým obsahem mafitů s OH skupinou. Pokud je lamprofyr rychle zchlazen, je jeho zrnitost velmi jemná a uzavírá do sebe velké fenokrysty amfibolu nebo slídy. Na pohled se potom oba obsažené materiály, v jemnozrnné struktuře lamprofyru blýskají, neboť mají schopnost dokonalé štěpnosti. Lamprofyry většinou vytvářejí žíly nebo dajky, které protínají granitové plutony. Ty vznikají jako následné produkty tuhnutí hlavní části granitového magmatu.
| Lamprofyr | |
|---|---|
 Mineta je typ lamprofyru s převahou K-živců nad plagioklasy a hojným biotitem a menším množstvím hornblendu. Přítomen může být olivín a augit. Vzorek horniny z Jáchymova | |
| Zařazení | magmatická hornina |
| Hlavní minerály | podle mateřské horniny |
Termín zavedl Karl Wilhelm von Gümbel v roce 1874.[1]
Složení editovat
V lamprofyrovém magmatu se nachází mnoho vody, což potvrzuje obsah živců, slídy a amfibolu. Jejich fenokrysty totiž obsahují krystalovou vodu.
Lamprofyry jsou svým minerálním složením, strukturou a do určité míry i chemismem odlišné od běžných plutonických či vulkanických hornin.[2] Jsou intermediální[3] až bazické, zřídka až ultramafické s porfyrickou strukturou, vyrostlicemi mafických minerálů. Mají vysoký (2–3 %) obsah K2O. Vyskytují se všeobecně v malém objemu, nejčastěji v žilách, dajkách, lapolitech a lakolitech.
Petrografie editovat
Obvykle jsou odvozeny ze syenitového, dioritového nebo gabrového magmatu – jsou proto řazeny mezi štěpné žilné horniny. Vyznačují se tmavou barvou a velkou hustotou. Od svých plutonických ekvivalentů se neodlišují jen texturou. Mají většinou porfyrickou strukturu, jsou však mezokrátní až melanokrátní. Obsahují minerály bohaté na železo a hořčík, hlavně biotit (případně Fe-flogopit), amfiboly a klinopyroxeny (barkevikit, augit). Živce a foidy (pokud jsou přítomny) se nacházejí převážně jen v základní hmotě. Olivíny, pyroxeny, biotit a plagioklasy jsou běžně postiženy hydrotermálními přeměnami. Běžně obsahují i kalcit, zeolity nebo hydrotermální minerály. Mají relativně vysoký obsah K2O, Na2O, H2O, CO2, P3O5 a Ba.[4]
Klasifikace editovat
Rozdělují se na dvě základní řady:
- vápenato-alkalické (mineta, vogesit, kersantit, spessartit)
- alkalické (camptonit, sannait, monchiquit).
Jako samostatné lamprofyry melilitického složení jsou řazeny alnöit a polzeit.
| Klasifikace lamprofyrů | ||||
|---|---|---|---|---|
| Světlé minerály | Tmavé minerály | |||
| Živce | Foidy | Biotit | Hornblend | Augit |
| Or > Pl | – | mineta | vogesit | – |
| Or < Pl | – | kersantit | spessartit | – |
| Or > Pl | Živce > Foidy | – | – | sannait |
| Or < Pl | Živce > Foidy | – | – | camptonit |
| – | Foidy nebo sklo | – | – | monchiquit |
Výskyt editovat
Lamprofyry jsou rozšířeny celosvětově, často v oblastech s granitickými, granodioritickými nebo dioritickými intruzemi. Naleziště:
- Německo: Spessart (spessartit), Harz a Kaiserstuhl (monchiquit), Lausitzer Bergland, Odenwald
- Francie: Kersanton (Bretaň – kersantit), Pyreneje (monchiquit), Vogézy (vogesit)
- Kanada: Britská Kolumbie, Québec (camptonit, monchiquit)
- Norsko: Telemark (sannait)
- Portugalsko: Monchique (monchiquit)
- Skotsko: Caithness a Inverness-shire (monchiquit)
- USA: Campton Falls (New Hampshire – camptonit), vulkanická pole Hopi Buttes (monchiquit) a Navajo (mineta, monchiquit)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 170
- ↑ Kamenický, J., Hovorka, D., 1980, O návrhu subkomisie IUGS pre systematiku eruptív na klasifikáciu a nomenklatúru vulkanických a niektorých ďalších skupín hornín. Mineralia Slovaca, 12, 1, s. 75-88
- ↑ PETRÁNEK, Jan. Geologická encyklopedie on-line [online]. geology.cz [cit. 2009-08-16]. Dostupné online.
- ↑ Le Maitre, R.W. (Editor) 2002: Igneous rocks: a classification and glossary of terms. Cambridge University Press, Cambridge, 256 s.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu lamprofyr na Wikimedia Commons
