Kvakoš noční
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) je středně velká volavka.
 Kvakoš noční | |
|---|---|
 Kvakoš noční | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | brodiví a pelikáni (Pelecaniformes) |
| Čeleď | volavkovití (Ardeidae) |
| Rod | kvakoš (Nycticorax) |
| Binomické jméno | |
| Nycticorax nycticorax (Linné, 1758) | |
 rozšíření kvakoše nočního (žlutě oblasti hnízdění, modře zimování, zeleně celoročního výskytu) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Etymologie editovat
Vědecký název kvakoše nočního Nycticorax je latinského původu a v překladu znamená doslova „noční havran“. Tento poněkud neobvyklý název vznikl na základě kvakošova výrazného chraptivého hlasu.
Rozšíření editovat
Kvakoš noční má velmi rozsáhlý areál rozšíření, je zastoupen na všech světových kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy a je vůbec nejrozšířenějším a pravděpodobně i nejhojnějším zástupcem volavek. Vyskytuje se ve dvou poddruzích: N. n. nyctiorax obývá Evropu, Asii a Afriku, N. n. hoactli hnízdí v Severní a Jižní Americe od Kanady až po Patagonii. Je částečně tažný, ptáci ze Severní Ameriky zimují v Mexiku, na jihu Spojených států a v Karibiku, jedinci z Eurasie se na zimu stahují do tropické Afriky a jižní Asie.
Značně kolísavě bývá několik hnízdících párů zaznamenáno také na území České republiky, obvykle 300–370. Je ovšem chován v řadě zoologických zahrad, např. v Zoo Liberec.
Popis editovat
Kvakoš noční je velký přibližně jako vrána,[2] dorůstá délky 58–65 cm, váží 340–800 g a v rozpětí křídel měří 90–100 cm. Má zavalité, převážně šedě zbarvené tělo, černé temeno, zátylek a hřbet, několik výrazných bílých zátylkových per, krátké žlutě zbarvené končetiny s dlouhými prsty, tmavý zobák a jasně červené oči. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci jsou hnědí s bílým skvrněním.
Ekologie editovat
Mimo hnízdní období se kvakoš noční zdržuje samotářsky. K životu preferuje hustě porostlé, sladké, slané i poloslané močály, bažiny, jezera a podmáčené louky, v poslední době proniká stále častěji i do center měst. Přes den obvykle odpočívá ve větvích stromů nebo v keřích a za potravou se vydává zejména za soumraku a v noci.
Na kořist, kterou dokáže pomocí svého vynikajícího zraku zaregistrovat i ve tmě, číhá podobně jako většina ostatních volavek „ze zálohy“, nehybně stojí na březích vod, vyčnívajících kamenech nebo větvích a vyhlíží zejména menší ryby, korýše, žáby, vodní hmyz a malé savce, kterých se zmocňuje rychlým pohybem krku. Často se ozývá velmi hlubokými chraplavými zvuky připomínajícími volání havrana.
Kvakoš noční hnízdí v menších koloniích, často v přítomnosti jiných brodivých ptáků. Místo k hnízdění, které bývá v rákosí, v křovinách nebo na stromech, vybírá samec, přičemž na jednom stromě může být až 12 hnízd. Samice do nově postaveného hnízda klade přibližně 3–8 nazelenalých vajec, na kterých střídavě s partnerem sedí dohromady 24–26 dní. Společně se starají též o vylíhlá mláďata.
Galerie editovat
-
Kvakoš noční ve svém přirozeném prostředí -
Mladý pták -
Dvojice kvakošů číhajících na potravu -
-
Vejce kvakoše nočního
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black-crowned Night Heron na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ Jindřich Poříz. BioLib.cz – Nycticorax nycticorax (kvakoš noční) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-04-11]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 24. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2
- Whitfield, P. (2003): 2000 zvířat, str. 292. Eromedia Group, k. s.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu kvakoš noční na Wikimedia Commons - Galerie kvakoš noční na Wikimedia Commons
Taxon Nycticorax nycticorax ve Wikidruzích- All About Birds
- NatureWorks
- Kvakoš v ZOO Liberec Archivováno 9. 9. 2011 na Wayback Machine.
