Kurt Waldheim
Kurt Josef Waldheim (
[ˈkʊɐ̯t ˈvaldhaɪm]; 21. prosince 1918 Sankt Andrä-Wördern – 14. června 2007 Vídeň)[1] byl rakouský právník, konzervativní diplomat, čtvrtý generální tajemník OSN a devátý prezident Rakouska (v letech 1986–1992).
| Kurt Waldheim | |
|---|---|
 Kurt Waldheim v roce 1981. | |
| 9. prezident Rakouska | |
| Ve funkci: 8. července 1986 – 8. července 1992 | |
| Předchůdce | Rudolf Kirchschläger |
| Nástupce | Thomas Klestil |
| 4. generální tajemník OSN | |
| Ve funkci: 1. ledna 1972 – 31. prosince 1981 | |
| Jmenující | Valné shromáždění OSN |
| Předchůdce | U Thant |
| Nástupce | Javier Pérez de Cuéllar |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Rakouská lidová strana |
| Narození | 21. prosince 1918 St. Andrä-Wördern |
| Úmrtí | 14. června 2007 (ve věku 88 let) Vídeň |
| Příčina úmrtí | srdeční zástava a srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
| Choť | Elisabeth Waldheim (roz. Ritschel) (od 1944) |
| Alma mater | Vídeňská univerzita Diplomatická akademie Vídeň |
| Profese | politik, diplomat, autor autobiografie, voják a advokát |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | Medaile míru Organizace spojených národů (1977) Železný kříž velkohvězda čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo Medal of the Crown of King Zvonimir … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Kurt Waldheim |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Mládí a osobní život editovat
Narodil se 21. prosince 1918[2] v obci Sankt Andrä-Wördern nedaleko Vídně. Jeho otec byl školní inspektor českého původu jménem Watzlawick[3] (česky Václavík), který si jméno změnil ve stejný rok kdy se zhroutila Habsburská monarchie. V letech 1936–37 sloužil v rakouské armádě a poté vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, kde promoval v roce 1939. S manželkou Elisabeth Waldheimovou měl 3 děti.
Vojenská kariéra editovat
Krátce po anšlusu Rakouska vstoupil do Národně socialistické německé unie studentů a stal se registrovaným členem SA (Sturmabteilung). Začátkem roku 1941 byl povolán do wehrmachtu a poslán na východní frontu. Podle své autobiografie byl ve stejném roce zraněn, uvolněn z vojenské služby a vrátil se do Vídně, kde údajně strávil zbytek války. V roce 1945 se vzdal britským jednotkám v Korutanech.
V roce 1986 byly zveřejněny dokumenty, v nichž bylo uvedeno, že během války zůstal členem wehrmachtu. V jeho službách byl v roce 1943 nasazen v řecké Soluni, kde byl členem speciální jednotky likvidující tamní partyzánské jednotky. Také byl údajně členem štábu, který organizoval deportace 40.000 řeckých Židů do nacistických vyhlazovacích táborů.[4] Kurt Waldheim následně prohlásil, že byl jen tlumočníkem a úředníkem a nevěděl o represáliích proti civilnímu obyvatelstvu.
Diplomatická a politická kariéra editovat
V roce 1945 vstoupil do diplomatických služeb. Pracoval na velvyslanectví v Paříži, na ministerstvu zahraničí, byl velvyslancem v Kanadě. V roce 1964 byl jmenován stálým zástupcem Rakouska v Organizaci spojených národů. V roce 1971 neúspěšně kandidoval na prezidenta Rakouska a ve stejném roce byl zvolen generálním tajemníkem OSN. Byl známý jako kritik Izraele. V roce 1973 během jomkipurské války byl ze strany OSN odsouzen Izrael, ačkoliv válka začala překvapivým útokem arabských států.[4] Jeho druhému znovuzvolení do této funkce zabránilo v roce 1981 veto uplatněné Čínou v Radě bezpečnosti OSN.
V roce 1986 byl zvolen prezidentem Rakouska, ale zároveň se ukázalo, že lhal o své činnosti během druhé světové války a byl dokonce obviněn z účasti na páchání válečných zločinů. Následně ho řada zemí označila za persona non grata a v roce 1987 mu byl dokonce zakázán vstup do Spojených států amerických. Rakouská vláda proto ustanovila mezinárodní výbor historiků k přezkoumání jeho života v letech 1938 až 1945, který potvrdil, že věděl o represáliích a vojenských zločinech, ale dementoval jeho osobní účast na nich. Mezinárodní ostrakizace ho vedla k rozhodnutí neucházet se v prezidentských volbách v roce 1992 o znovuzvolení.
Vyznamenání editovat
Železný kříž II. třídy – Německá říše
Medaile za východní frontu – Německá říše
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 1969
čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří – Spojené království, 1969[5]
rytíř velkokříže s řetězem Řádu Pia IX. – Vatikán, 1994
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Die 7 Bundespräsidenten der Zweiten Republik vor Heinz Fischer [online]. salzburg24.at, 2016-04-22 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.
- ↑ Former UN Secretary General Kurt Waldheim dies at 88 - Haaretz - Israel News. www.haaretz.com [online]. [cit. 2017-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-24.
- ↑ Kurt Waldheim Archivováno 2. 11. 2007 na Wayback Machine., The Daily Telegraph, 15 June 2007.
- ↑ a b "Kurt Wadlheim – generální tajemník OSN a prezident Rakouska s nacistickou minulostí". Česká televize. 19. ledna 2008.
- ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01.
Literatura editovat
- Cohen, B., Rosenzweig, L. Der Waldheim Komplex. Wien: Verlag für Gesellschaftskritik, 1986.
- Gehler, Michael. Österreichs Außenpolitik der Zweiten Republik. Innsbruck: Studienverlag GmbH, 2005.
- Kuchinsky, Michael T. An Ethical Enigma. Another Look at Kurt Waldheim. In: Kille, Kent J. (ed.) The UN Secretary – General and Moral Authority. Georgetown: Georgetown University Press, 2007.
- Mádlová, Nina. Kurt Waldheim. Muž, kterému důvěřuje svět? Praha: Univerzita Karlova, 2009.
- Ryan, James Daniel. The United Nations under Kurt Waldheim, 1972 – 1981. Lanham, Maryland and London: The Scarecow Press Inc., 2001.
- Saltman, Jack. Kurt Waldheim: a case to answer. London: Robson Books Ltd., 1988.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kurt Waldheim na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kurt Waldheim
- Kurt Waldheim - video z cyklu České televize Historický magazín
- Muž, který nerad vysvětloval. Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobně informuje o Waldheimově životě, o jeho minulosti i o dopadu jeho aféry na Rakousko.
