Kristián Brunšvický

halberstadtský luteránský biskup, vévoda brunšvicko-wolfenbüttelský, vojevůdce ve třicetileté válce

Kristián mladší Brunšvický (20. září 1599 – 16. června 1626), zvaný der tolle Halberstädter, toller Christian nebo der wilde Herzog (divoký vévoda), byl halberstadtský luterský biskup, vévoda brunšvicko-wolfenbüttelský.[1] Přestože zemřel v mladém věku proslavil se jako jeden z nejkrutějších vojevůdců ve třicetileté válce.

Kristián Brunšvický
tolle Christian
Olejomalba od Pauluse Moreelseho
Olejomalba od Pauluse Moreelseho

Narození20. září 1599
Göringen, Svatá říše římská
Úmrtí16. červen 1626
Wolfenbüttel, Svatá říše římská
RodičeJindřich Julius Brunšvický a Alžběta Dánská
PříbuzníŽofie Hedvika Brunšvicko-Lüneburská, Alžběta Brunšvicko-Wolfenbüttelská, Dorotea Hedvika Brunšvicko-Wolfenbüttelská, Dorotea Brunšvicko-Wolfenbüttelská, Hedvika Brunšvicko-Wolfenbüttelská, Anna Augusta Brunšvicko-Wolfenbüttelská, Jindřich Karel Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský a Bedřich Oldřich Brunšvicko-Lüneburský (sourozenci)
Vojenská kariéra
Doba služby16211626
SloužilFridrich Falcký
Nizozemské provincie
Anglie
Dánsko-Norsko
Válkytřicetiletá válka
BitvyHöchst, Fleurus, Stadtlohn
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Život editovat

 
Vévoda Kristián s insigniemi Podvazkového řádu a s amputovanou rukou

Kristián se narodil v Göringenu jako třetí syn vévody Jindřicha Julia. Roku 1616 byl zvolen biskupem v Halberstadtě, ale tuto volbu nepotvrdil císař. Vedle toho se stal zvolen roku 1617 proboštem v Brunšviku. Po bitvě na Bílé Hoře se dal do služeb Fridricha Falckého, jehož manželku Alžbětu po středověkém způsobu blouznivě zbožňoval, a najal roku 1621 vojsko asi 15 000 mužů, s nímž vytrhl na jih k Falci. Ale protože byl v kurfiřtství mohučském odražen od vojska ligistického, obrátil se proti bohatým vestfálským biskupstvím a strašlivě je zpustošil.

V Paderbornu dal roztavit stříbrné sošky sv. Liboria a 12 apoštolů (s posměšnou narážkou na slova Písma: „Jděte do celého světa“) na peníze, tzv. Pfaffentaler, jež nesou na jedné straně nápis: Tout avec Dieu na druhé Gottes Freundt, der Pfaffen Feindt. Potom odtáhl na jih, ale byl od Tillyho u Höchstu (20. června 1622) poražen a zachránil se se zbytky svého vojska do Elsasu, kde se spojil s Mansfeldem.

Jelikož Fridrich Falcký, který se dal do jednání s císařem, propustil oba ze svých služeb, dali se najmouti od Holanďanů a otevřevše si vítězstvím nad oddílem Španělů u Fleurus (29. srpna) cestu, přitrhli k Mořicovi Oranžskému. V bitvě té přišel Kristián o levou ruku i dal si přidělati stříbrnou. Počátkem roku 1623 opustili oba služby Hollanďanů; Kristián vtrhl s 8000 muži do dolního Saska a složil, aby mohl volněji si počínati, správu biskupství halberstadtského, ale byl 6. srpna 1623 od Tillyho u Stadtlohnu úplně poražen a vstoupil zase na 3 měsíce do služeb holandských. V roce 1624 se z něho stal rytíř Podvazkového řádu.

Nedostatek peněz a podpory jej přinutil brzo potom vojsko rozpustit, ale nové pole činnosti se mu otevřelo, když Anglie a Francie rázněji se počaly ujímat věcí německých protestantů. Kristián se proto odebral s Mansfeldem do Anglie a oba se vypravili v únoru 1625 s anglickou podporou a francouzskou Hollandskem do Vestfálska a vstoupili koncem roku 1625 do služeb dánského krále Kristiána IV., jenž právě tou dobou počal ve spolku se stavy dolnosaskými na severu, aby vedli válku proti císaři. Kristián se vrhl s novým úsilím do boje a pronikl dvakrát až do Hesenska, ale namáhání tělesné a rány v bitvách utržené zlomily jeho zdraví. Zemřel v červnu 1626 na vysokou horečku ve Wolfenbüttelu.

Význam editovat

Nelze upřít, že v Kristiánovi bylo cosi rytířského ve smyslu středověkém, ale celkem byl až na to, že nezištně a vytrvale šel za jedním cílem, prospěti utiskovaným protestantům, přece jen drsný a divoký voják, jemuž válka stala se řemeslem a jenž bojuje z části jen proto, aby bojoval. Sveřepé řádění, jehož se dopouštěl se svým lidem stejně v krajinách protestantských jako v katolických, zkalilo památku jeho i u souvěrců. A proto přízvisko tolle (zuřivý) není nikterak nepřípadné.

Během listopadu 1621 vzkázal Kristián (zvaný též z Halberstadtu) obráncům Amöneburgu: „Doneslo se nám, že se chystáte postavit na hradby stráž vybavenou dalekohledem, tím holandským vynálezem od ďábla, kterým můžete sledovat pohyb našich vojsk, kdyby se chtěla k vašemu městu přiblížit. Tento váš úmysl považuji za ohrožení bezpečnosti mého vojště, a jestli si ten dalekohled pořídíte, uličníci, vezmu město sichrlišwirkliš útokem.“

Kristián z Halberstadtu nakonec město Amöneburg 2. prosince 1621 dobyl a vyplenil, a ten dalekohled v tom nehrál roli.

Literatura editovat

  • ISSMER, Volker. Der tolle Christian. Münster: ATE, 2006. ISBN 3-8978-1095-6. (německy) 

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Jindřich IV. Brunšvicko-Lüneburský
 
 
Jindřich V. Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Kateřina Pomořanská
 
 
Julius Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Jindřich Württemberský
 
 
Marie Württemberská
 
 
 
 
 
 
Eva ze Salmu
 
 
Jindřich Julius Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Jáchym I. Nestor Braniborský
 
 
Jáchym II. Hektor Braniborský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Dánská
 
 
Hedvika Braniborská
 
 
 
 
 
 
Zikmund I. Starý
 
 
Hedvika Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Barbora Zápolská
 
Kristián Brunšvický
 
 
 
 
 
Frederik I. Dánský
 
 
Kristián III. Dánský
 
 
 
 
 
 
Anna Braniborská
 
 
Frederik II. Dánský
 
 
 
 
 
 
Magnus I. Sasko-Lauenburský
 
 
Dorotea Sasko-Lauenburská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
Alžběta Dánská
 
 
 
 
 
 
Albrecht VII. Meklenburský
 
 
Oldřich III. Meklenburský
 
 
 
 
 
 
Anna Braniborská
 
 
Žofie Meklenburská
 
 
 
 
 
 
Frederik I. Dánský
 
 
Alžběta Dánská
 
 
 
 
 
 
Žofie Pomořanská
 

Externí odkazy editovat

Reference editovat

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Kristián mladší, princ brunšvicko-wolfenbüttelský, lutheránský biskup halberstadtský“ Ottova slovníku naučného, jehož autorem je Srv.
  1. vzhledem k tomu, že titul nezískal, je také zván jenom princem b-w