Wikipedie

Kratos

mytický titán

Kratos[pozn. 1] je v řecké mytologii zosobněním božské až démonické síly a je synem Titána Pallanta a jeho manželky Styxu. Kratos a jeho sourozenci Níké („vítězství“), Biá („násilí“) a Zélos („úsilí“) jsou zosobněním vlastností nejvyššího boha Dia. Poprvé je zmíněn spolu se svými sourozenci v díle Theogonia básníka Hésioda. Podle něj se Styx postavila na Diovu stranu a přivedla sebou všechny své potomky, v odměně za to je Zeus vzal na Olymp a poctil je vznešeným postavením. Kratos a jeho sestra Biá se proslavili svým vystoupením v úvodní scéně Aischylovy tragédie Upoutaný Prométheus. Vystupují v ní jako Diovi zástupci a vedou na scénu zajatého Titána Prométhea. Kratos přinutí mírného boha kovářství Héfaista připoutat Prométhea ke skále jako trest za krádež ohně.

Kratos
RodičePallás a Styx
PříbuzníNíké, Biá a Zélos (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jsou na Olympu stále přítomni vedle jeho nebeského trůnu, podobni okřídleným andělům. Tuto trojici doplňuje ještě Níké, která je ovšem označována jako bohyně. Kratos nekompromisně nutí k chování podle svých suverénních pravidel.

V literatuře a umění starověkého Řecka editovat

Theogonia editovat

Kratos a jeho sourozenci jsou poprvé zmíněni v díle Theogonia, které koncem osmého či na počátku sedmého století př. n. l. sepsal bojótský básník Hésiodos.[5][6][7] Hésiodos v něm píše: „V paláci Pallantovi pak Styx, dcera Ókeanova, zrodila Žádost cti a Niku chodidel ladných; přivedla na svět i Moc a Sílu, slovutné děti: daleko od Dia nemají domov, a neznají sídla, neznají cesty, kudy by bůh je nevodil s sebou, nýbrž po boku Hřímateli se zdržují vždycky.“[8] Kratos je zde popsán pouze jako zbožštěná vlastnost bez většího vývoje nebo vysvětlení.[5] Hésiodos dále vysvětluje, proč děti Styxu směly přebývat u Dia. Během Titánomachie, ve válce proti Kronovi, slíbil Zeus všem, kdo se přidají na jeho stranu, místo v jeho režimu.[9][6] Protože Styx přišla spolu se svými dětmi k Diovi jako první, poctil je Zeus vznešeným postavením.[9][6] Podle profesorky Diany Burtonové představuje dobrovolná změna loajality Styxu, Zéla, Níké, Krata a Bii jistotu Diova vítězství nad Titány.[7] Zatímco bohyně Diké („spravedlnost“), Eunomia („právo“) a Eiréné („mír“) představují výhody Diovy vlády, Kratos a jeho sourozenci reprezentují práci potřebnou k vybudování tohoto režimu.[7]

Upoutaný Prométheus editovat

 
Spoutaný Prométheus (1623) od nizozemského malíře Dircka van Baburena. V Aischylově Prométheovi je Kratos (na obraze není zobrazen) tím, kdo nařídí Héfaistovi, aby Prométhea spoutal.[5][10][11]

V úvodní scéně tragédie Upoutaný Prométheus, jejíž autorství je tradičně připisováno Aischylovy, odvádějí Kratos a jeho sestra Bia Titána Prométhea na odlehlé místo ve skýtské poušti, kde bude připoután ke skalnímu výběžku.[1][12][13] Příkaz k tomu vydal sám Zeus[1][12][13] a Kratos s Biou jsou vyobrazeni jako ztělesnění Diova nového režimu.[5][11] Nepřítomnost jejich sourozenců, Níké a Zéla, naznačuje, že je Zeus ve hře zobrazen jako tyran, neboť Kratos a Bia představují tyranštější aspekty jeho moci.[14] Zejména Kratos představuje to, co Ian Ruffell nazývá „typem nekomplikovaného zločince, pro kterého despotické režimy nabízejí nespočet pracovních příležitostí“.[5] Diovu moc prosazuje prostřednictvím fyzické brutality a bezcitnosti.[5][11] Bia, ačkoli je na scéně přítomna, nemá žádnou repliku; mluví pouze Kratos.[15][16]

V moderní kultuře editovat

 
Ilustrace poutání Prométhea od Johna Flaxmana, poprvé publikovaná v překladu Aischylovy tragédie od Richarda Porsona z roku 1795. Kratos a Bia stojí po obou stranách a drží ho, zatímco jej Héfaistos připoutává ke skále.[17]
 
Kresba černou křídou od George Romneyho, datovaná do let 1798–1799, zobrazující poutání Prométhea. Kratos a Bia jsou u jeho nohou a drží jej, zatímco mu Héfaistos svazuje ruce.[18]

V roce 1772 vydal libretista Thomas Morell svůj anglický překlad Upoutaného Prométhea pod názvem Prometheus in Chains a poprvé tak zpřístupnil dílo britské veřejnosti.[18] O čtyři roky později byl abolicionistou Richardem Potterem publikován kompletní anglický překlad všech Aischylových tragédií.[18] Scéna z Prométhea, v níž Héfaistos s pomocí Krata a Bii připoutá Prométhea ke skále, zaujala romantiky 18. a 19. století.[19] Skrze ní analyzovali otázky týkající se vztahu mezi revolucí a tyranií, otroctvím a svobodou a válkou a mírem.[19]

Postava jménem Kratos se objevila v sérii videoher God of War, jejíchž prvních sedm dílů vychází z řecké mytologie.[2][20][21] Dle akademičky Sylwie Chmielewskové je v nich postava vykreslena jako „hluboce tragický, herkulovský antihrdina, který po vyvraždění své rodiny musí smýt miasmu,[pozn. 2] aby opět dosáhl duševního klidu“.[20] Postava Kratose dostala své jméno až v pozdní fázi vývoje původní hry z roku 2005, kdy už byla navržena.[23] Aniž by si byli vědomi skutečného mytologického boha jménem Kratos, jenž se objevil v tragédii Upoutaný Prométheus, zvolili tvůrci shodou okolností stejné jméno, v řečtině znamenající „síla“, jehož je bůh zosobněním.[3][23] Stig Asmussen, režisér dílu God of War III z roku 2010, označil shodu jmen za „šťastný omyl“[23] a poznamenal, že je Kratos ve videohrách i v tragédii „pěšákem“.[23]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Ve starořečtině se jeho jméno zapisuje Κράτος a je obvykle přepisováno jako Krátos, objevuje se však též v přepisu do latiny jako Cratus nebo Cratos. Jméno doslova znamená „moc“[1][2] nebo „síla“.[3][4]
  2. ↑ Nakažlivá moc, jež žije vlastním životem.[22]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kratos (mythology) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Ruffell 2012, s. 25.
  2. ↑ a b Martin 2016, s. 163.
  3. ↑ a b Lowe 2009, s. 82.
  4. ↑ LIDDELL, Henry George; SCOTT, Robert. κράτος. A Greek–English Lexicon. Perseus Digital Library. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f Ruffell 2012, s. 30.
  6. ↑ a b c Sammons 2018, s. 131.
  7. ↑ a b c Burton 2011, s. 58.
  8. ↑ Hésiodos. Železný věk. Překlad Julie Nováková. Praha: Odeon, 1976. 104 s. Kapitola Zrození bohů, s. 56. Verše 383–388. 
  9. ↑ a b Hésiodos. Theogonia [online]. Překlad Hugh G. Evelyn-White. Verše 383–387. (anglicky) 
  10. ↑ Allen 2000, s. 294.
  11. ↑ a b c Beck 1975, s. 126–127.
  12. ↑ a b Pearson 1997, s. 187.
  13. ↑ a b Hard 2004, s. 95.
  14. ↑ Burton 2011, s. 58–59.
  15. ↑ Beck 1975, s. 127.
  16. ↑ Spindler 2015, s. 17–18.
  17. ↑ Van Kooy 2016, s. 166–167.
  18. ↑ a b c Van Kooy 2016, s. 166.
  19. ↑ a b Van Kooy 2016, s. 165–166.
  20. ↑ a b Chmielewski 2016, s. 186.
  21. ↑ Lowe 2009, s. 81–82.
  22. ↑ ARMSTRONG, Karen. The Great Transformation: The Beginning of Our Religious Traditions. [s.l.]: Random House Digital, Inc., 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-385-72124-0. S. 64–65. (anglicky) 
  23. ↑ a b c d Quinio a kol. 2010.

Literatura editovat

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 2012
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
  • Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
  • ALLEN, Danielle S., 2000. The World of Prometheus: The Politics of Punishing in Democratic Athens. Princeton, New Jersey: Princeton University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-691-05869-6. (anglicky) 
  • BECK, Robert Holmes, 1975. Aeschylus: Playwright Educator. The Hague, The Netherlands: Martinus Nijhoff. Dostupné online. ISBN 978-94-011-8818-0. DOI 10.1007/978-94-011-8818-0. (anglicky) 
  • BURTON, Diana, 2011. The Statue of Zeus at Olympia: New Approaches. Příprava vydání Janette McWilliam, Sonia Puttock, Tom Stevenson a Rashna Taraporewalla. Cambridge, England: Cambridge Scholars Publishing. Dostupné online. ISBN 978-1-4438-2921-2. Kapitola Chapter Four: Nike, Dike and Zeus at Olympia. (anglicky) 
  • HARD, Robin, 2004. The Routledge Handbook of Greek Mythology: Based on H.J. Rose's Handbook of Greek Mythology. New York City, New York a London, England: Routledge. Dostupné online. ISBN 978-0-203-44633-1. (anglicky) 
  • CHMIELEWSKI, Sylwia, 2016. Antiquity in Popular Literature and Culture. Příprava vydání Konrad Dominas, Elżbieta Wesołowska a Bogdan Trocha. Cambridge, England: Cambridge Scholars Publishing. Dostupné online. ISBN 978-1-4438-9024-3. Kapitola C://Hercules in Computer Games/A Heroic Evolution, s. 177–192. (anglicky) 
  • LOWE, Dunstan, 2009. Classics For All: Reworking Antiquity in Mass Culture. Příprava vydání Dunstan Lowe, Kim Shahabudin. Cambridge, England: Cambridge Scholars Publishing. Dostupné online. ISBN 978-1-4438-0120-1. Kapitola Playing with Antiquity: Videogame Receptions of the Classical World, s. 64–90. (anglicky) 
  • MARTIN, Richard, 2016. Classical Mythology: The Basics. New York City, New York a London, England: Routledge. Dostupné online. ISBN 978-1-315-72718-9. (anglicky) 
  • NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie řeckých bohů a mýtů. Praha: Libri, 2003. 232 s. ISBN 80-7277-125-6. 
  • PEARSON, Birger A., 1997. The Emergence of the Christian Religion: Essays on Early Christianity. Eugene, Oregon: Wipf & Stock. Dostupné online. ISBN 978-1-62032-637-4. Kapitola Philanthropy in the Greco-Roman World and in Early Christianity. (anglicky) 
  • QUINIO, Charles; WELLER, Peter; IOVANOVICI, Zoran; LAPE, Susan; PURVES, Alex; MADDEN, John; ASMUSSEN, Stig, 2010. God of War: Unearthing the Legend. Los Angeles, California: Santa Monica Studio. (anglicky) V čase 00:35:33. 
  • RUFFELL, Ian, 2012. Aeschylus: Prometheus Bound. London, England: Bristol Classical Press. (Companions to Greek and Roman Tragedy). Dostupné online. ISBN 978-0-7156-3476-9. (anglicky) 
  • SAMMONS, Benjamin, 2018. The Oxford Handbook of Hesiod. Příprava vydání Alexander C. Loney a Stephen Scully. Oxford, England: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-19-090536-1. Kapitola Hesiod's Theogony and the Structures of Poetry. (anglicky) 
  • SPINDLER, Alexander J., 2015. The Art of the Stage Machinist: A Dramatic Reconstruction of Aeschylus' Linear Tragedy, Prometheus Bound. Honors Bachelor of Arts, Paper 3. Cincinnati, Ohio: Dostupné online. (anglicky) 
  • VAN KOOY, Dana, 2016. Shelley's Radical Stages: Performance and Cultural Memory in the Post-Napoleonic Era. books.google.com. New York City, New York a London, England: Dostupné online. ISBN 978-1-315-60894-5. (anglicky) 
  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. Redakce Dana Bryndová, Vlasta Machová. 6. vyd. Praha: Brána, 2005. 456 s. ISBN 80-7243-266-4. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kratos&oldid=23550609“