Wikipedie

Komise pro podmíněné propuštění

Komise pro podmíněné propuštění (dále také KPP) byl společný projekt Probační a mediační služby ČR, Vězeňské služby ČR a Českého helsinského výboru. Základní myšlenkou bylo přenesení části pravomocí orgánů činných v trestním řízení na parolové rady, aby bylo možné posuzovat v rámci podmínečného propouštění nejen minulost odsouzeného a chování ve věznici, ale také sociální kontext jeho života po propuštění (návrat do práce, do rodiny, možnosti resocializace).

Historie projektu editovat

V době první republiky existovaly komise pro podmíněné propuštění z trestu. Ty rozhodovaly na návrh ředitele věznice nebo na návrh odsouzeného. Podmínky byly přísnější než dnes, pro podmínečné propuštění bylo nutné mít schopnost vést řádný život a odpykat dvě třetiny trestu, nejméně však 1 rok.

V době platnosti komunistické úpravy z roku 1950 (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, a zákon č. 87/1950 Sb., trestní řád) se stalo klíčovým kritériem pro podmíněné propuštění polepšení odsouzeného doložené řádným výkonem trestu vedoucím k řádnému životu a řádné práci. Bylo nutno vykonat alespoň polovinu trestu. O propuštění rozhodovaly opět komise na návrh pouze krajského prokurátora.

Po novelizaci roku 1956 bylo toto právo přeneseno na soud a odsouzenému vráceno právo podávat žádost o podmínečné propuštění. To zůstalo zachováno i za platnosti nového trestního zákona a trestního řádu z roku 1961 (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád).

Za platnosti současného trestního zákoníku z roku 2009 je pro většinu trestných činů nutno odpykat polovinu trestu, pouze u velmi závažných trestných činů dvě třetiny.[1] Podmínkou je také prokázané polepšení, posuzované především dle chování ve věznici, včasný nástup k trestu odnětí svobody, míra náhrady škody, placení výživného apod. Vliv má i společenská záruka zájmového sdružení občanů pomoc při návratu do společenského života. O podmínečném propuštění rozhoduje v současnosti soud, v jehož obvodu se věznice nachází.[2]

Projekt komisí pro podmíněné propuštění vznikl na základě kulatých stolů odborníků pořádaných v roce 2007 Českým helsinským výborem v rámci snahy zavádět více restorativních prvků do české justice. V roce 2008 byl spuštěn ve třech pilotních věznicích: ve Vazební věznici Praha - Ruzyně a ve věznicích Stráž pod Ralskem a později i Opava.[3]

V letech 2012 až 2015 na něj navázal projekt Křehká šance, spolufinancovaný Evropským sociálním fondem[4], který upravil rozsah parolových rad a rozšířil počet spolupracujících věznic na devět.[5]

Zahraniční inspirace editovat

Projekt českých institucí byl inspirován praxí parolových rad Kanady, Velké Británie a Chorvatska. Parolové rady v těchto státech rozhodují o podmínečném propuštění odsouzeného, a to nejen z hlediska historie jeho trestné činnosti, ale také se zájmem o blízkou budoucnost po propuštění z výkonu trestu. V uvedených státech mají parolové rady rozhodovací pravomoc.[2][3]

Český projekt editovat

Trestně právní předpisy a Ústava ČR parolovým radám rozhodovací pravomoc nesvěřují. Rozhodnutí o propuštění odsouzeného je v ČR v rukou soudu.[6] Proto komise pro podmínečné propuštění v ČR soudu předkládají pouze své stanovisko. To vydávají na základě projednaných písemných podkladů ode všech zúčastněných (věznice, Probační a mediační služby, asistenta oběti, sociálních pracovníků, kurátorů apod.) a na základě parolového slyšení.

Komise pro podmínečné propuštění byla v rámci pilotního projektu modelově pětičlenná (2 pracovníci věznice, 1 probační úředník a dva odborníci z oblasti sociální). Členové komise byli jmenováni ředitelem věznice, ve které odsouzený vykonával trest.[3]

Kritéria výběru odsouzených editovat

Kritéria výběru odsouzených v projektu Komise pro podmínečné propuštění:

  • umístění ve věznici, kde projekt probíhá,
  • splnění zákonných předpokladů pro podání žádosti o podmíněné propuštění,
  • včasná žádost svědčící o zájmu odsouzeného a
  • souhlas se svým zařazením do projektu.

Další kritéria výběru (kvůli omezené kapacitě komisí):

  • odsouzení za závažnější trestný čin, zejména násilný, nebo s fyzickými následky (včetně nedbalostních) a
  • odpykání alespoň 1 roku trestu.

O zařazení případu do projektu rozhodovala sama komise pro podmínečné propuštění.[2][3]

Parolové slyšení editovat

Parolového slyšení se účastní:

  • komise pro podmínečné propuštění,
  • odsouzený a jeho podporovatel,
  • asistent oběti, případně oběť sama, nebo její pozůstalí (mají-li zájem),
  • vychovatel pracující ve věznici s odsouzeným a
  • další přizvané osoby.

V parolovém slyšení se po úvodním představení případu vyjádří nejprve odsouzený, poté oběť, nebo její asistent (případně se čtou podklady z jejich slyšení), kmenový vychovatel a další přizvané osoby (upřesní písemné podklady). Pak následují upřesňující otázky na odsouzeného a jeho závěrečná řeč. Po poradě seznámí komise přítomné se svým závěrečným stanoviskem.

Následné případné písemné vyjádření odsouzeného a oběti ke stanovisku se k němu přiloží a stanovisko komise se pak předá řediteli věznice a odesílá trestnímu sodu konajícímu řízení o podmínečném propuštění.[2][3][7]

Význam a dopady projektu editovat

Plánovaný význam projektu byl především v posílení prvků restorativní justice v oblasti podmínečných propuštění. Jmenovitě šlo o:

  • významnější participaci pachatele v projednání jeho návratu do společnosti,
  • posílení odpovědnosti pachatele za řešení následků spáchaného trestného činu vůči (asistentu) oběti,
  • možnost spolupráce s obětí či pozůstalými ve smyslu nápravy či smíření a
  • posílení angažovanosti společnosti zastoupené v komisích, a tím i větší ochrany komunity před další kriminalitou.

Zájem vězňů byl dán možností získání podpory komise pro podmínečné propouštění jako významného argumentu při rozhodování soudu.[3][7]

Výsledky projektu editovat

Do pilotního projektu bylo celkem zařazeno 41 případů odsouzených (34 mužů, 7 žen). S 30 z nich proběhlo parolové slyšení. Jejich průměrný věk byl 26 let. Celkem 63 % pachatelů bylo ve věznici již poněkolikáté.

Parolová slyšení se konala přímo ve věznicích a jejich cílem bylo posoudit připravenost odsouzeného na propuštění, aktuální situaci oběti a stavu plnění náhrady škod, které odsouzený svým činem způsobil. Parolových slyšení se jako přizvané osoby účastnili asistenti oběti, jedenkrát přímo pozůstalí, terapeuti, psychologové, případně vězeňský kaplan.

Shoda mezi návrhem komise a rozhodnutím soudu o podmínečném propuštění byla 73%, propuštěno soudem bylo 24 osob. Všem byl uložen dohled Probační a mediační službou. Soudci a státní zástupci oceňovali zvláště multidisciplinární přístupy návrhů komisí.

Navazující projekt: Křehká šance editovat

Na projekt komisí pro podmíněné propuštění navázal projekt Křehká šance, který probíhá v letech 2012 až 2015 (v jeho rámci pokračují v činnosti komise v 9 věznicích).[7]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ § 88 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále také jen "trestní zákoník"), dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  2. ↑ a b c d IŠKOVÁ, Renata. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Olomouc, 2012. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého, Právnická fakulta. Vedoucí práce JUDr. Filip Ščerba, Ph.D. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f MATOUŠKOVÁ, Andrea. Možnosti práce s pachatelem a obětí v době rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného na svobodu: Příspěvek na mezinárodní konferenci IKSP [online]. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010-09-16. Dostupné online. 
  4. ↑ Křehká šance [online]. Evropský sociální fond EU, 2012-10-15, rev. 2015-04-14 [cit. 2015-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-25. 
  5. ↑ Křehká šance: Komise pro podmínečné propuštění – posílení možnosti sociální integrace propuštěných a prevence kriminality [online]. Praha: Probační a mediační služba ČR, 2013-07-04 [cit. 2015-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-25. 
  6. ↑ § 88 zákona trestního zákoníku.
  7. ↑ a b c ROZTOČILOVÁ, Dagmar; MATOUŠKOVÁ, Andrea; DUŠEK, Ondřej. Projekt Křehká šance. S. 6–9. České vězeňství [online]. [cit. 2015-05-25]. Roč. 2014, čís. 3, s. 6–9. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-25. ISSN 1213-9297.. 

Externí odkazy editovat

Články z projektů:

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Komise_pro_podmíněné_propuštění&oldid=20197019“