Kojnare
Kojnare (bulharsky Койнаре) je město ležící v severním Bulharsku, v Dolnodunajské nížině u řeky Iskăr. Nachází se 15 km severně od Červeného Brjagu, správního střediska stejnojmenné obštiny, a má přibližně 4 200[2] obyvatel.
| Kojnare Койнаре | |
|---|---|
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°21′21″ s. š., 24°8′37″ v. d. |
| Nadmořská výška | 78 m n. m. |
| Stát |  Bulharsko |
| Oblast | Plevenská |
| Obština | Červen Brjag |
  Kojnare | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 4 219 (2022[1]) |
| Etnické složení | Bulhaři |
| Náboženské složení | pravoslaví |
| Správa | |
| PSČ | 5986 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Místo je osídleno od neolitu a nacházejí se zde pozůstatky především z jeho střední a pozdní epochy. Z oné doby pocházejí dosud neprozkoumaná thrácká sídla v místech Progon a Novoselski păt. V místě Gruja byl objeven hrob thráckého válečníka, pohřbeného žehem. Urna s popelem se nedochovala, ale zachovala se veškerá železná výzbroj: meč, nůž s pochvou, dvě kopí a jejich hroty, část štítu a uzda, které jsou datovány do prvního století před naším letopočtem. V pozdní antice se severně od dnešního osídlení nacházela křižovatka silnic Oescus–Serdica a Melta-Montana a severovýchodně od dnešního města jsou pozůstatky římské silniční stanice.
Ve středověku tu prokazatelně bylo slovanské osídlení, což dokládají nalezené středověké křesťanské hroby. O místě se zmiňuje bulharský rukopis ze 13. století.
Jméno Kojnare se poprvé objevuje v osmanském rejstříku z let 1516 – 1517 ve formě: Koinar, sandžak Nigbolu. Další zmínka je z roku 1530 a uvádí ves Koynar . O původu jména není jasno. Lze ho vysvětlit jako složeninu tureckého koyun (ovce) a lare (vesnice), nebo ze slova koin (kůň) a příponou -ar. Skutečnost, že až do poloviny 16. století nebyli v osmanských matrikách zaznamenáni žádní muslimové, činí první verzi nepravděpodobnou. Osada několikrát změnilo svoji polohu a to kvůli toku blízkého Iskăru a jím způsobeným povodním. Na konci 18. století zmiňuje biskup Sofronij Vračanský vesnici Koinlari, kterou projížděl na cestě z Plevenu do Vraci. Podle Felixe Kanitze, který cestoval po Bulharsku v 60. a 70. letech 19. století, bylo v Kojnare 310 bulharských, 130 pomackých a 60 cikánských domů.
Po vyhlášení Bulharského knížectví zde byly postaveny vodní mlýny, ale jinak se situace v obci měnila jen pomalu, protože zůstala stranou nově budovaných komunikací. Hospodářská produkce zůstala vesměs zemědělská; na počátku 20. století se tu chovalo přes 23 tisíc ovcí a později tu byla zřízena velká mlékárna s výrobou ovčího sýra známého pod značkou Kojnarský slaný sýr. V roce 1947 byla na břehu řeky Iskăr postavena vodní elektrárna. Výkon elektrárny byl postupně zvyšován na současných 1500 kW. Ves byla povýšena na město v roce 1974. V současné době (2022) tu působí dvě textilní firmy, jedna se specializací na výrobu dámské konfekce pro zahraniční trh a druhá se specializuje na výrobu sportovního oblečení; celkem mají 450 zaměstnanců.
Obyvatelstvo editovat
Ve městě žije 4 219 obyvatel a je zde trvale hlášeno 4 520 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[3][p 1]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Койнаре na bulharské Wikipedii.
- ↑ a b Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2022-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kojnare na Wikimedia Commons
